Smrtící rituál lidí Xhosa - nebezpečná obřízka stojí některé mladíky život

Každá kultura má svoje specifika. Mnoho kultur má i svoje zvyky a rituály, kterými musí projít mladí lidé, aby se z nich stali plnohodnotní dospělí. Někdy jsou rituály a zvyklosti už spíše jen „náznakového“ charakteru, zatímco dříve byly životu nebezpečné, někdy jsou však nebezpečné dosud. Rituál lidí Xhosa, pomocí kterého se z chlapců stávají muži, se řadí do té druhé skupiny a dodnes stojí některé mladíky život.

Xhosa

Lidé Xhosa tvoří druhou nejpočetnější kulturní skupinu lidí v jihoafrické oblasti, hned po lidech Zulu. Kvůli početnosti je však nelze popsat jednotným způsobem, i když řadu charakteristik jednotlivé populace sdílejí. Jednou z nich je i iniciační rituál, který má mladíkům pomoci přejít z fáze chlapecké do fáze dospělého muže. Součástí tohoto rituálu, respektive jeho základem, je obřízka.

Obřízka sama o sobě je známá v mnoha kulturách. Někde se provádí plošně z kulturních důvodů, jinde se k ní přistupuje pouze v případě, že to vyžaduje zdravotní stav muže nebo jeho svobodné přání, např. z hygienických důvodů. V případě mužské obřízky dochází k odstranění kožní řasy zvané předkožka a obnažení žaludu penisu. Provádí se buď při celkové anestezii nebo při lokálním umrtvení. V případech rituální obřízky k ní však často dochází bez použití jakéhokoliv anestetika.

Mezi lidmi Xhosa se tento rituál nazývá ulwaluko. Jeho podstoupením se mladík vzdává bezstarostného dětství a připraví se na to být zodpovědným mužem. Chlapci podstupující rituál se nazývají abakhwetha, což lze volně přeložit jako zasvěcenci. Chlapci, kteří neprojdou rituálem, se nazývají inkwenkwe (chlapec), a to bez ohledu na jejich věk. Zkrátka neprošli rituálem, během kterého by se z nich stal dospělý muž a zůstanou navždy (nebo do doby, než rituál podstoupí) chlapci.

Rituál se obvykle koná začátkem července nebo prosince. Chlapci, kteří jej v současnosti podstupují, musejí mít alespoň 18 let a souhlas rodičů či opatrovníka, který se předkládá ke schválení v kanceláři pro evidenci zasvěcenců. Evidovaný je i tradiční „chirurg“, který bude obřízku provádět. Pokud nemá povolení, může být pokutován.

Obřízka však není jedinou součástí tohoto rituálu. Jde o mnohem víc. Po obřízce se zasvěcenci odebírají do ústraní, kde zůstávají nějaký čas a kde je starší muž učí všemu potřebnému. I tento rituál se však mění v průběhu dob. Zatímco dříve odcházeli chlapci třeba na půl roku do kopců a hor, dnes už to bývá „jen“ měsíc a stačí být jen kousek od domova. Vesničtí stařešinové reptají, jak rituál upadá a stává se snadným, ale v moderní době není často pro jeho původní provedení prostor.

Pro jejich pobyt v ústraní se postaví kupolovité obydlí nazývané iboma, které jim bude po celou dobu novým domovem. Stavba bývá obehnána symbolickou bariérou z trnitých křovisek a pouze jedním vstupem a východem. Stavbu staví dospělí muži i ženy.

Při začátku rituálu se musí mladíci zbavit svého chlapeckého oblečení a zahalení v dekách sedí na zemi. O kousek dál se zatím poráží rituálně koza a kráva, dospělí muži často holdují alkoholu. Zatímco vládne všeobecné veselí, chlapci stále sedí a většinou se dívají do prachu země. Ke konci jim jsou nabídnuty kusy masa, aby se posilnili.

Za soumraku dospělí muži povstanou a shromáždí se kolem zasvěcenců. Zpívají, pomalu se pohybují, tančí. Ale také nesou klacky a začínají pomalu působit hrozivě, vypukají malé potyčky. V tu chvíli abakwetha vyskočí, odhodí deky a utíkají. Po cestě se setkají s chirurgem, který má tradiční kopí. Chlapci se posadí a chirurg je ostřím kopí jedním řezem zbaví předkožky. Kopí má ostří na obou stranách a podle tvrzení je nutné dodržet hygienické standardy - co chlapec, to jedno ostří. Chlapci nesmí cuknout ani vydat zvuk. Rány jsou následně pokryty léčivou rostlinou izichwe. Bílá látka na tyči, kterou nesli při útěku z vesnice, je následně vyhozena do vzduchu na znamení toho, že je hotovo. A to je to poslední, co vidí lidé ze vsi.

Zasvěcenci se přesunou do připraveného obydlí. Několik dní se snaží vzdorovat nepříjemné bolesti, jako potravu mají částečně uvařenou kukuřici, vodu nesmí pít žádnou a o teplo se jim starají pomocníci, kteří jim udržují přes noc oheň, aby byli v teple, neboť mají jenom přikrývku a trochu slámy, která je dělí od chladné země. Hlídač, dospělý muž, který je s nimi, jim ukazuje, jak si ránu ošetřit listy léčivé rostliny. Po pěti dnech je pak pomaže bílou hlínou, která je má udržet v teple a zároveň chránit před sluncem. Zasvěcenci se následně mažou průběžně sami.

Dostanou bílé přikrývky s červenými pruhy a zatímco sedí na slunci, hlídač je dál poučuje. Jsou slabí, žízniví, ale musí vydržet. Hlídač je i zkouší - musejí podržet láhev s vodou, aby si mohl umýt ruce, ale nesmí se napít. Teprve později, sedmého dne, dostanou kyselé mléko a kusy masa. To jim zase dodá energii. V dalších dnech mohou chodit po okolí a sami si sbírají listy léčivé rostliny. Celý proces je zkouškou odvahy, síly a schopnosti překonat odloučení a bolest.

Podstoupení tohoto obřadu je nesmírně důležité. Protože jen ti, kteří jej úspěšně absolvují, jsou považováni za muže. Následně se mohou ženit, mohou dědit, účastnit se společenských akcí. Ti, kteří proces nezvládli nebo jej ani nepodstoupili, jsou odstrčeni na okraj společnosti a považováni za děti. Z jídla dostávají jenom zbytky, nesmějí se představovat příjmením, musí poslouchat ostatní a v případě krádeže jsou obviněni jako první. Obejít tuto zkoušku nemohou ani podstoupením obřízky v nemocnici. Jednak by neměli záznam o tom, že se registrovali ke zkoušce, a jednak je jizva po lékařské obřízce jiná než po obřízce pomocí tradičního kopí. Pro drtivou většinu mladíků je podstoupení tradičního obřadu otázkou cti a o lékařský zákrok nestojí. Ba co víc, nestojí ani o použití dezinfekce, protože jenom léčivé byliny jsou vhodnou péčí. Bolest si musí protrpět, jinak neprošli zkouškou dospělosti.

I když se chirurgové zaklínají tím, že dodržují hygienické standardy, na řadě míst zůstává běžnou praktikou, že jedním kopím obřežou více chlapců. V mnoha případech tak dochází k pozákrokovým komplikacím, mezi které patří nejčastěji sepse (56 %), zmrzačení genitálií (26 %), dehydratace (11 %) nebo také nutnost amputace genitálií (5 %). V případě těchto komplikacích často následuje rozvoj depresí u postižených mužů. Výjimkou nejsou bohužel ani úmrtí, ke kterých dochází kvůli otravě krve či dalším komplikacím.

Přes veškeré možné komplikace i riziko smrti zůstává tento rituál aktuální a praktikovaný i dnešními generacemi. Jeho odmítnutí by na rodinu uvalilo hanbu a mladý muž by nebyl přijat do společnosti dospělých. Tlak společnosti je natolik velký, že v nejbližší době nehrozí, že by se od této praktiky upustilo. Možná však jednoho dne bude postačovat podstoupit jenom lékařský zákrok, který minimalizuje riziko komplikací a ztráty života.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5645564/

https://fatherlandgazette.com/xhosa-circumcision-rite-a-making-of-men/

https://en.wikipedia.org/wiki/Ulwaluko

https://www.egypttoday.com/Article/4/13646/S-Africa-circumcision-ritual-a-dangerous-route-to-manhood

https://africageographic.com/stories/xhosa-circumcision-ritual-south-africa-its-hard-to-be-a-man/