Článek
Všimli jsme si jich už jako malé děti. Stačilo zvednout kámen nebo zabrousit do tmavších vlhčích prostor a vykouknul na nás malý šedý živočich, obvykle ne jenom jeden, ale celá skupinka. Několik drobných nožiček, lehce se vlnící tělo, někdy ze sebe vytvořil kuličku, aby se před námi bránil. Někdo jim říká stínky, jiný zase svinky. A drtivá většina z nás má za to, že jde o označení jednoho a toho samého živočicha. Jenomže skutečnost je trochu jiná…
Stínky
Jako kdyby nestačilo, že stínky a svinky nejsou jedno a totéž. Samotné stínky totiž nejsou jedním druhem, ale je jich na několik desítek druhů, pro laika v podstatě jen těžko rozeznatelných. Z těch asi nejčastějších lze jmenovat stínku obecnou (Porcellio scaber) nebo stínku zední (Oniscus asellus). Většina druhů je šedé barvy, i když existují i takové, které jsou barevně výraznější. Jedná se o drobné korýše s článkovaným tělíčkem zploštělého tvaru a sedmi páry končetin, kteří mohou měřit několik málo milimetrů, ale klidně i centimetr nebo dva.
Důvodem, proč vyhledávají vlhká místa, je fakt, že dýchají pomocí žaberních destiček, a ty ke svému fungování potřebují vlhkost. Proto se vyskytují ve vlhkém prostředí a aktivní začínají být až se soumrakem, kdy teplota prostředí klesá a vlhkost obvykle stoupá. Začnou vylézat ze svých úkrytů a hledají si potravu. Tou bývá rozmanitý biologický materiál, obvykle rostlinné nebo živočišné zbytky. Dokonce konzumují i své vlastní staré svlečky i výkaly, protože tak získají zpět cenné minerály. Mají vyšší potřebu vápníku, a proto není výjimečné, že je nalezneme i poblíž takových míst, které jsou pro ně vápenným zdrojem, např. omítky, zídky atd. Minerály pak využívají ke zpevnění svého vlastního „krunýře“, který je chrání před okolím. Jejich způsob obživy je pro nás na jednu stranu přínosný, protože likvidují organické zbytky, na druhou stranu se může stát, že si pochutnají i na některých našich potravinových zásobách, zejména těch, které uchováváme v sklepích v chladu a temnu.
Stínky se do kuličky nestočí
Když se stínky spáří, samice nosí vajíčka na břišní straně těla, a to tak dlouho, dokud se jejich potomci nevylíhnou z vajíček. Po nějaké době pak umírají. Mláďata jsou velmi malá a protože ještě nemají zpevněný krunýř, jsou výrazně světlá až průhledná a také velmi zranitelná, proto musí co nejrychleji po opuštění matky nalézt vhodný úkryt, kde budou v bezpečí.
A úkryty jsou skutečně třeba. Protože jde o malé živočichy, stávají se snadnou kořistí řady predátorů, mj. pavouků, kteří si na nich rádi smlsnou. Často je u nás loví šestiočky (psal jsem o nich zde), ale nepohrdnou jimi ani jiní gurmáni, např. ježci, draví brouci, hlodavci…
Jedná se o užitečné tvory, kteří nám občas mohou uškodit, když se přiživí na našich zásobách, ale jinak jsou pro své prostředí přínosným druhem.
Svinky
Svinky jsou výše zmiňovaným stínkám velmi podobné, což je důvod, proč je mnoho lidí považuje za jediný druh. Největší rozdíl je ten, že zatímco stínky se nedokáží stočit, svinky s tím problém nemají a během mžiku ze sebe vytvoří obrněnou kuličku. Tím se brání proti případným predátorům, neboť snadněji splynou s okolím a také snadněji zapadnou jako kulička do nějaké škvíry. Z výhody se stává nevýhoda hlavně ve chvíli, kdy svinky objeví malé děti. Leckdy si pak se svinkami hrají a cvrnkají je jako kuličky. Nejběžnějším druhem je svinka obecná (Armadillidium vulgare).
Podobně jako stínky vyhledávají tmavá a vlhká místa, kde jsou chráněné a v dostatečné vlhkosti, často je tedy můžeme vidět všechny pohromadě. Jejich krunýř jim ale poskytuje trochu větší ochranu, a tak vydrží o něco více než stínky, které snadno vyschnou.
Svinky se v případě nebezpečí stočí do téměř dokonalé kuličky
Mnoho lidí považuje jak stínky, tak svinky za škůdce, kterých je potřeba se zbavit. Doma samozřejmě hrozí, že by nám mohli nakousat zásobu ovoce ve sklepě nebo vlhčí spíži, pokud nebudou mít dostatek jiné vhodné potravy, ale faktem zůstává, že jde o užitečné tvory, které bychom minimálně venku měli chránit. Pokud se však přemnožily doma, existují přípravky, kterými je můžeme vyhnat.
Existují chovatelé, kteří tyto drobné tvorečky chovají jako terarijní „mazlíky“. Tím, že jsou nenáročné, mohou být vhodné i pro začínající teraristy. Stačí jim trocha prostoru, vlhkost, úkryt a něco málo na zub.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.zelenadomacnost.com/blog/index.php/2021/09/02/stinky-a-svinky/
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/insects-invertebrates/facts-about-common-rough-woodlouse
https://www.stoplusjednicka.cz/korysi-vlhkeho-stinu-nezname-stinky-patri-mezi-caste-obyvatele-zahrad-i-domu
http://www.casopis-arnika.cz/pdf_clanky/arnika_2016_02%5B40-42%5D.pdf
https://www.ireceptar.cz/domov-a-bydleni/svinky-sklep-20210908.html
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-12/svinky-incest-nerady.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Woodlouse
https://www.nkz.cz/praxe/ekologie-priroda/svinky-pohroma-skleniku-sklepu-okousane-listy-plody
