Článek
V hlubinách jihoamerických pralesů se skrývá tesařík, který v sobě spojuje krásu i nečekané nebezpečí. Tesařík Onychocerus albitarsis je na první pohled nenápadný brouk s dlouhými tykadly, jehož výjimečnost odhalí až bližší pohled. Právě v koncích těchto tykadel totiž ukrývá aktivní jedové žlázy. Jde o vzácný a fascinující druh, který dokáže bolestivě bodnout a způsobit prudkou reakci, v přírodě má však nepostradatelnou roli při rozkladu dřeva a udržování zdraví tropických ekosystémů.
Tesařík Onychocerus albitarsis – jedovatý klenot tropických pralesů
Když se řekne slovo „tesařík“, většina lidí si představí krásného brouka s dlouhými tykadly, který pomalu poletuje nad pařezy a větvemi v lese. Mnoho lidí si při představě tohoto brouka vybaví také dřevěné trámy třeba na půdě, které dovedou jeho larvy slušně poškodit. Ovšem ne každý tesařík je neškodným obyvatelem lesního podrostu nebo ničitelem dřevěných trámů. Jedním z nejzajímavějších a zároveň nejnebezpečnějších zástupců čeledi tesaříkovití (Cerambycidae) je druh Onychocerus albitarsis, který nemá české jméno a pochází z deštných pralesů Jižní Ameriky. Tento brouk je jedinečný nejen svým vzhledem, ale především tím, že patří mezi velmi vzácné druhy brouků s aktivním jedovým aparátem. Některé zdroje uvádějí, že je na světě jediným broukem, který má aktivní jedový aparát napojený na bodec, ale vědci objevili ještě několik málo druhů ze stejného rodu, kteří jím také disponují.
Výskyt a prostředí
Tesařík obývá tropické a subtropické oblasti Jižní Ameriky, především Amazonský prales. Nalézt ho můžeme na území Brazílie, Kolumbie, Peru a Bolívie. Nejčastěji jej lze nalézt ve vlhkých, stinných biotopech nížinných deštných pralesů, kde se ukrývá mezi padlými kmeny, spadanými listy a mechem. Vzhledem k tomu, že je aktivní od soumraku do rána, tak ho můžeme spatřit jenom zřídka.
Přednost dává místům s dostatkem trouchnivějícího dřeva a rozkládající se vegetace, kde může nejen nalézt potravu, ale i klást vajíčka. Tato prostředí zároveň poskytují dostatečnou vlhkost, nezbytnou pro přežití larev a ochranu před predátory. Svým způsobem života se tak neliší od nám známých tesaříků, kteří se vyskytují i v naší zemi.
Krásný brouk s nebezpečnými tykadly
Onychocerus albitarsis dorůstá délky přibližně dvou až tří centimetrů. Tělo má podlouhlé, válcovité a lesklé, zbarvené většinou tmavě hnědou až černou barvou s kovově lesklým nádechem. Nejvýraznějším znakem jsou však jeho mohutná tykadla, která mohou být u samců dokonce delší než tělo samotné.
To, co tento druh odlišuje od jiných tesaříků, jsou jedové žlázy umístěné ve špičkách jeho tykadel. Tesařík dokáže při sevření svých tykadel aplikovat jed, který způsobí silnou bolest, otok a podráždění.
Přestože se tak může zdát, že je Onychocerus albitarsis pro člověka nebezpečný, v přírodě hraje důležitou roli. Larvy tohoto tesaříka se živí rozkládajícím se dřevem, čímž napomáhají jeho rozkladu a koloběhu živin v ekosystému. Díky tomu podporují růst nových rostlin a udržují zdraví tropických pralesů.
Zajímavostí je, že se jed tohoto tesaříka stal předmětem výzkumu neurotoxikologů. Obsahuje totiž látky, které by mohly nalézt uplatnění při vývoji nových léků proti bolesti nebo neurologickým onemocněním.
Staré dřevo je pro rozmnožení nezbytné
Rozmnožování tohoto tesaříka probíhá podobně jako u většiny jiných tesaříků. Samice po oplodnění vyhledává trouchnivějící dřevo nebo rozkládající se kmeny stromů, do nichž klade vajíčka. Larvy se po vylíhnutí zavrtávají do dřeva, kde tráví většinu svého života. Živí se především houbami a bakteriemi rozkládajícími dřevo, které usnadňují jeho trávení.
Doba vývoje larev se může lišit v závislosti na teplotě, vlhkosti a dostupnosti potravy, ale obvykle trvá několik měsíců až jeden rok. Po dosažení dostatečné velikosti se larva zakuklí a po několika týdnech se líhne dospělý brouk.
Ochrana druhu
V současné době není Onychocerus albitarsis zařazen na seznamy ohrožených druhů podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Nicméně jeho populace může být lokálně ohrožena v důsledku ničení tropických pralesů a úbytku vhodných stanovišť. Z tohoto důvodu se některé jihoamerické státy snaží chránit jeho přirozené prostředí a omezovat nelegální kácení.
Tento tesařík je také vyhledávaným exemplářem mezi sběrateli hmyzu, což může v určitých oblastech přispívat k jeho úbytku.
Tesařík Onychocerus albitarsis je fascinujícím příkladem rozmanitosti tropické fauny. Svým jedovatým mechanismem, vzácným mezi brouky, a významnou ekologickou rolí v rozkladu dřeva se řadí mezi nejzajímavější druhy tesaříkovitých brouků. Přestože jeho kontakt s člověkem může být bolestivý, jde o důležitou součást přírodního koloběhu tropických ekosystémů. Ochrana jeho přirozeného prostředí tak nepřináší prospěch pouze tomuto druhu, ale i mnoha dalším organismům žijícím v tropických deštných lesích.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://passion-entomologie.fr/a-beetle-that-is-not-lacking-in-spiciness-onychocerus-albitarsis/
https://www.researchgate.net/publication/327555795_Envenomations_in_Humans_Caused_by_the_Venomous_Beetle_Onychocerus_albitarsis_Observation_of_Two_Cases_in_Sao_Paulo_State_Brazil
https://en.wikipedia.org/wiki/Onychocerus_albitarsis
https://entomologica-americana.kglmeridian.com/view/journals/nynt-1/126/1-4/article-p112.xml?isSearch=true
