Článek
Lidské chutě neznají hranic. Ovlivněné nejen chutí každého jednotlivce, ale i kulturními zvyky a někdy bohužel i nutností, která se později stala zvykem, jsou kuchyně jednotlivých národů nesmírně rozmanité. A co pro některé národy nebo aspoň jednotlivce může být doslova pohlazením chuťových pohárků, to může být pro jiné nechutností, nepoživatelným pokrmem a v řadě případů se může jednat i o něco, co při dnešních znalostech a snaze o citlivý přístup ke zvířatům není v řadě společností vítáno a povoleno.
Surströmming
Původně jídlo chudých lidí ve Švédsku, kteří si museli vytvářet jídlo s dlouhou trvanlivostí, aby jej mohli konzumovat i v dobách válečných, kdy nebyl dostatek potravin a ochucovadel, v tomto případě soli.
Jedná se o pokrm ze zkvašených sleďů, kteří se loví na jaře a poté se nechávají několik měsíců kvasit. Zajímavostí je, že dnes se prodává až na konci srpna, konkrétně od 3. srpnového čtvrtka, ve snaze zamezit předčasnému prodeji a konzumaci nevyzrálého produktu. Ryby se však zavařují do konzerv už zhruba měsíc před tímto datem, a i v konzervě pokračují v procesu kvašení.
Pach, nebo tedy spíše puch, tohoto jídla je tak intenzivní, že drtivá většina lidí, kteří nejsou zvyklí surströmming konzumovat, má okamžitou potřebu zvracet. Ve Švédsku můžete narazit i na podmínku v nájemní smlouvě, že tento pokrm nebudete v pronajatém bytě konzumovat. Stejně tak některé letecké společnosti zakazují převážet tyto konzervy na palubě letadel (neboť vlivem kvašení by se mohlo stát, že konzerva bouchne, a to by nikdo nechtěl).
Na youtube můžete nalézt řadu videí, kde různí odvážlivci více či méně úspěšně zkoušejí konzervu se slanými zkvašenými sledi otevřít, a dokonce je zkonzumovat. Ve Švédsku se však tradičně konzumují s chlebem, bramborami a cibulí. Často se sejdou místní u jednoho stolu, venku na zahradě a zde společně pojí.
Hákarl
Když se posuneme kousek od Švédska směrem na Island, najdeme zde další pochoutku. Je jím hákarl, fermentovaný žralok grónský. Jeho maso je toxické, protože propouští moč skrz maso a kůži. Aby mohlo být zkonzumováno, musí být tedy upraveno fermentací, která moč rozloží.
Podle tradiční přípravy se žralokovi usekne hlava a vykuchá se. Následně se nechává hnít v zemi v díře po dobu několika měsíců. Zakryje se pískem, štěrkem a kameny, aby se ze žraloka vytlačily tekutiny. Pak se dalších pět až šest měsíců nechává sušit nařezaný na pruhy. Hotové a připravené maso se poté rozkrájí na kostičky a napichuje na párátka. Často se podává při tradičním islandském zimním festivalu. Konzumenta přivítá gumová kostička s intenzivním aroma čpavku.
Dnes se žralok grónský, který začíná být ohrožený, aktivně neloví, ale stává se občasným vedlejším úlovkem. V takovém případě je často využit k výrobě této pochutiny.
Balut
Tato pochoutka má svůj domov zejména na Filipínách, ve Vietnamu a v Kambodži. Jedná se o oplodněné vejce, obvykle kachní, ve kterém se po dobu dvou až tří týdnů vyvíjí zárodek. Poté se vejce vaří nebo připravují v páře a následně se konzumují přímo ze skořápky. Někteří konzumenti dávají přednost vejcím, která se inkubovala kratší dobu a obsah byl ještě tekutější povahy, jiní dávají přednost vejci, kde je embryo již dostatečně vyvinuté na to, aby bylo poznat mládě kachny. Kosti jsou však ještě stále křehké, a tak mohou být snadno zkonzumovány.
Pro konzumenty se jedná o výtečný zdroj bílkovin a také vápníku. Této pochutiny se chytila i řada kuchařů a balut připravují na mnoho způsobů. Může se namáčet do speciální omáčky, smažit či přidávat i do jiných pokrmů. Řada lidí jej konzumuje i pro jeho údajné afrodiziakální účinky.
Gomutra
Od pokrmů se na chvilku přesuneme k nápojům. Konkrétně do Indie, kde má svůj původ vznešený nápoj gomutra neboli kravská moč. Asi nikoho moc nepřekvapí, že v zemi, kde je kráva svatým zvířetem, se za svaté považují i její produkty.
Kravská moč hraje důležitou roli v hinduistických tradicích a také se používá v ájurvédě. Kromě běžné moči se obzvláště cení moč březích krav, která má být bohatší na minerály a hormony.
Považována za tekuté zlato, používá se často k léčebným účelům. Údajně má mít antibakteriální a protirakovinné účinky, pomáhat má i při léčbě psoriázy, lepry, při horečkách apod. Díky svým antibakteriálním schopnostem se po zředění může používat i jako čistič v domácnosti, např. na podlahy. V takovém případě vytlačuje z domu všechno zlé a vytváří svaté prostředí.
Když lahvičku otevřete, zaplaví vás pach hospodářského dvorku a po vypití vaše chuťové buňky „oblaží“ chuť moči, která vás pak ještě dlouho bude štípat v krku.
Tarantule
Tarantule, správněji sklípkani, patří k pokrmům, které původně vznikly kvůli nouzi a hladu. Oblíbené jsou zejména v Kambodži, kde lidé za vlády Rudých Khmerů museli konzumovat vše, co našli, protože jinak toho moc neměli. A tehdy objevili i tarantule.
K přípravě pokrmů se využívá sklípkana bílopruhého, který na sobě nemá dráždivé chlupy. Jeho příprava je tak snadnější, a to i přesto, že patří k jedovatějším druhům.
Pokud jste si někdy představovali, jak taková tarantule může chutnat, pak vězte, že pokud je dobře připravená, je prý na první dojem příjemně křupavá, a to jak hlava, tak i břicho. Uvnitř je pak mazlavá výplň s jemným bílým „masem“, ale také s hnědou směsí orgánů, někdy exkrementů a vajíček. Stehýnka jsou křupavá.
Sýr casu marzu
Casu marzu má svoji tradici na Sardinii, ale najdete ho i v jiných oblastech, kde se potají vyrábí, neboť EU ho kvůli potenciální nebezpečnosti zakázala. Jedná se o původní sýr pecorino, který je „vylepšený“ tím, že je bochník rozříznut a svá vajíčka do něj nakladou mušky sýrorodky drobné.
Z vajíček se zanedlouho vylíhnou tisíce drobných červíčků, kteří se začnou živit sýrem. Jejich enzymy jsou schopné rozkládat tuky a následné výměšky vytvářejí jemnou strukturu. Proces trvá zhruba dva až tři měsíce, kdy aktivita larev pozvolna končí. Pokud byste jej rozkrojili příliš brzo, budou larvičky ještě extrémně aktivní. Ale pokud byste tak učinili příliš pozdě, bude sýr nejedlý, protože se v něm larvičky rozloží.
Sýr se konzumuje i s živými larvičkami. Musíte být opatrní, protože larvičky jsou schopné vyskočit až 15 cm, takže je potřeba si krýt obličej. Se sýrem se obvykle konzumuje chléb pane carasau a zapíjí se červeným vínem. Sýr musíte pečlivě žvýkat, abyste rozkousali larvičky. Pokud je spolknete nerozkousané, mohou se přichytit ve vašem střevě a začít znovu „pracovat“. Krvácení nebo zvracení tak není nic mimořádného. Pronikavá „vůně“ a nezapomenutelná pachuť vás po konzumaci provází ještě několik hodin.
Ikizukuri v Japonsku
Nejčerstvější z čerstvých. I tak by se dal nazvat pokrm ikizzukuri. Jeho příznivci tvrdí, že konzumovaný tvor zemřel velmi rychlou smrtí a jeho pohyby jsou již jen posmrtnými reflexy, odpůrci argumentují naopak dlouhou a pomalou smrtí, která je pro daného tvora utrpením. A jak je to možné?
Většinou se jedná o rybu, ale může to být i humr, kreveta, chobotnice či jiný mořský plod. Pokrm připravuje zkušený kuchař, který má za sebou dlouhé studium správné přípravy. Tvora paralyzuje nebo omráčí přesně vedeným úderem, a zatímco srdce stále bije, kuchař tvora obratně vykuchá tak, aby životně důležité orgány zůstaly v pořádku. Maso v břišní části nakrájí na plátky, které vrátí zpět, aby vše vypadalo netknutě a přirozeně. Tvor se podává na ledu, což zamezí krvácení a tvora to podchladí. Zatímco jej konzumujete, může stále „dýchat“ žábrami a při zavadění o páteřní strunu může dojít k reflexnímu pohybu. Podává se s nakládaným kořenem zázvoru, wasabi, citronovou šťávou a sójovou omáčkou a se saké.
Pro strávníky je údajně nejtěžší vyhnout se pohledu do očí tvora, kterého jste si sami vybrali k večeři. Zatímco jej konzumujete, jeho srdce stále bije, dýchá a pozoruje vás. Jestli ještě vnímá, nebo už jde jen o zmíněné reflexy, to je na vašem zhodnocení. Některé země však tento pokrm zakázaly kvůli krutosti.
Sannakji
Velmi podobným pokrmem jako Ikizukuri je Sannakji. Jedná se o chobotnici, která je usmrcena těsně před podáváním. V chapadlech jsou však stále funkční nervy. Chapadla se díky tomu mohou stále pohybovat, a i přísavky stále fungují. Při konzumaci tak může dojít k velmi nebezpečné situaci, kdy se přísavky přichytí uvnitř krku a způsobí tak udušení strávníka.
Ttongsul
Vrátíme se opět k nápojům, které co do nechutnosti opravdu za pokrmy nezaostávají. Jedním z takových je i korejský ttongsul, který se dnes už nevyužívá, respektive ho používá už jen hrstka lidí, kteří se drží starodávných tradic. A o co jde?
Jde o nápoj, který byl považovaný za lék a obsahuje kolem 9 % alkoholu. K jeho výrobě se používaly exkrementy dětí ve věku 4-7 let, které se nechaly 3-4 dny chladit, poté se smíchaly s vodou a nechaly přes noc kvasit. Poté se směs přecedí přes sítko a smíchá se se 70 % vařené nelepivé rýže, 30 % lepkavé rýže a přidají se kvasnice. Při kvašení zahynou nebezpečné bakterie a zůstanou jenom ty dobré. Celá směs kvasí zhruba sedm dní v hliněném hrnci při teplotě 30-37 stupňů. Pokud není dobře zkvašené, může být nebezpečné, ale pokud byl proces úspěšný, jedná se údajně o skvělý lék na bolest, zlomeniny, modřiny, záněty, ale i epilepsii.
Vizuálně jde o žlutavou, lehce vazkou tekutinu. Pokud bylo sítko hrubší, můžete zahlédnout i drobné kousky z výkalů. Chuť by měla být nakyslá a připomínající rýžové víno. Vůně však připomíná základní ingredienci - výkal a tato pachuť vám zůstane na jazyku i v dechu ještě nějakou dobu.
Víno z myších holátek
Pokud ještě zůstaneme ve starověké Koreji nebo v jižní Číně, můžeme si přiťuknout vínem z myších holátek.
K výrobě potřebujete alespoň tucet myších holátek, slepých a neosrstěných. Tato holátka utopíte v rýžovém víně a vzniklou tekutinu necháte alespoň rok zrát. Před podáváním se často ještě přecedí, neboť v něm mohou plavat kousky myších kůžiček.
Víno mělo být údajně lékem při astmatu a při onemocnění jater. Při pití byste si však měli ucpat nos, neboť vůně je prý silně hnilobná, podobně jako chuť, která připomíná chuť benzínu smíchaného s hnijícími zvířaty. No, tak tedy „na zdraví!“.
Šťáva z ovčích očních bulv
Tato směska se používá jako lék na kocovinu a je známa už od dob Čingischána. Jde o nakládané oční bulvy, v modernějším pojetí v rajčatové šťávě, která dříve nebyla známa. Bulva jako taková je chuťově spíš neutrální, ale někoho může „nakopnout“ prasknutí bulvy při zkousnutí a následný výtok sklivce. Kdo chce, může upřednostnit bulvu syrovou nebo vařenou.
Pečený strnad ortolans á la provencale
Na pečeném strnadovi by asi nebylo nic moc zvláštního, koneckonců různé opeřence konzumujeme téměř všichni, zejména třeba kuře. Ale zatímco jsou tito opeřenci usmrceni relativně rychle, nebozí strnadi trpěli už nějakou dobu před smrtí. V současnosti je zabíjení a kuchyňská příprava tohoto ptáčka v EU zakázaná, a to jednak kvůli krutosti, ale také kvůli tomu že jeho populace poklesla o celých 84 % oproti dřívějším stavům.
Strnadi se obvykle chytali u krmítek, u nichž se lepidlem natřela bidýlka, aby pták nemohl odletět. Následně se umístili do co nejmenšího prostoru, aby se nemohl hýbat. Cílem bylo strnada co nejvíce vykrmit, obvykle do trojnásobku jeho běžné váhy. Za dob Římanů se vykrmoval např. fíky, později se používaly i vinné hrozny. Záleželo na tom, jakou finální chuť jste chtěli zažít. Nebohý ptáček se také oslepoval špendlíkem, popř. se klícka či krabice zakrývala, aby byl ve tmě a lépe tloustnul.
I když by člověk řekl, že smrt byla vysvobozením, rozhodně nebyla o nic méně krutější než vykrmování. Ptáček byl sevřen v ruce a ponořen do destilátu Armagnac, a to tak, aby během tonutí „vdechnul“ co nejvíce tekutiny. Usmrcený ptáček se následně několik minut pekl. Konzumuje se tak, že si ptáčka vložíte do úst, zatímco hlavičku necháte koukat ven. Pak pomalu žvýkáte a rozpoznáváte jednotlivé chutě, přičemž třešničkou na dortu je rozkousnutí plic naplněných koňakem. Hlavičku pak odložíte na talíř.
Francouzští šéfkuchaři i dnes stále lobbují za povolení přípravy tohoto pokrmu, který považují za francouzskou tradici. I přes zákaz jsou tito ptáčci nadále nelegálně loveni a jejich stavy se snižují.
-------
Znáte nějaké další „pochoutky“, u kterých se většině lidí obrátí žaludek naruby? Podělte se o ně v diskusi :)
Anketa
Článek byl zpracován na základě informací z následujících zdrojů:
https://disgustingfoodmuseum.com/most-disgusting-foods-in-the-world/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Surstr%C3%B6mming
https://en.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1karl
https://en.wikipedia.org/wiki/Balut_(food)
https://www.idnes.cz/xman/styl/zakazana-sardinska-lahudka-plna-larev-syr-casu-marzu.A160308_200535_xman-styl_fro
https://www.idnes.cz/xman/styl/ikizukuri-japonsko-ziva-ryba.A160317_231717_xman-styl_fro
https://www.idnes.cz/xman/styl/ortolans-a-la-provencale-strnad-utopeny-v-konaku.A160319_143930_xman-styl_fro
