Článek
Už jenom samotné slovo had v některých lidech budí hrůzu. A to si můžeme ještě blahopřát, že v našich končinách narazíme buď na neškodné užovky nebo jediného jedovatého hada - zmiji. I když i ta může citlivé lidi potrápit, většinová společnost se jí bát nemusí. Kromě toho - pokud zmije může, raději se odplazí, než aby šla do konfliktu. Lidé v Austrálii si mohou nechat o něčem takovém jenom zdát - jejich země je doslova prošpikována tvory, kteří disponují nebezpečnými zbraněmi v podobě různých jedů. Na vrcholu toxicity stojí taipan, konkrétně taipan menší, který je nejjedovatějším hadem vůbec. Jeho příbuzný, taipan velký, je také jedovatý, ale méně. Oč je však jeho jed méně toxický, o to více ho má a také je agresivnější. Setkat by se tak člověk nechtěl ani s jedním z nich.
Taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)
Taipan menší je považován za nejjedovatějšího hada světa na základě pokusů v 70. letech, kdy bylo zjištěno, že jedna dávka jeho jedu je schopna zabít až čtvrt milionu myší. Ani člověk by nebyl jeho jedu odolný, naštěstí se Australané nemusí tohoto hada příliš bát, neboť se vyskytuje v oblastech jihozápadního rohu Queenslandu a severovýchodně od jižní části Austrálie, kde je hustota zalidnění minimální. Navíc je poměrně plachý, takže se raději rychle skryje.
Jeho domovem je suché nebo polosuché křovinaté prostředí, které však podléhá sezónním záplavám po vydatných deštích. V době růstu vegetace se zde začne dařit i krysám (Rattus villosissimus), které jsou hlavní složkou potravy pro taipana. Nárůst jejich populace vede i k nárůstu populace taipanů, ale jakmile přijde období dalšího sucha, počty jedinců v obou populacích zase klesají.
Přes den, kdy jsou úmorná vedra, odpočívají taipani v norách, které vytvořila jiná zvířata nebo v prasklinách suché půdy. Jejich aktivita začíná brzy nad ránem, kdy poleví příliš silný chlad z noci, ale je ještě příjemně, než se dostaví denní vedra. Pokud narazí na svoji oběť, uštkne ji a většinou ji už nepouští, narozdíl od řady jiných hadů, kteří se následně stáhnou a čekají, až oběť opustí poslední síly. Taipan čekat nemusí - jeho jed je tak silný, že oběť hyne krátce po útoku.
Za extrémní jedovatost může složení jedu, které se skládá z několika látek, které působí na více systémů organismu - útočí na nervy, svaly i samotnou krev. Uštknutí způsobí lokální otok doprovázený silnou bolestí. Jak jed postupuje dál do těla, dochází k nevolnosti, zvracení, bolestem hlavy a postupné celkové paralýze. Dobrou zprávou je, že existuje i účinné sérum, takže pokud by přeci jen došlo k napadení člověka, je možné ho ještě zachránit, pokud bude tedy sérum podané včas. Je paradoxem, že od tohoto nejjedovatějšího hada světa nebyl zaznamenán jediný smrtelný útok na člověka (což však neznamená, že k žádnému útoku nikdy nedošlo, ale útoky byly vzácné a vždy se postiženému dostalo včasné pomoci).
Velikostí si taipan nezadá s řadou jiných hadů - dorůstá necelých dvou metrů, ale existují i jedinci dosahující až 2,5metrové délky. Jeho zbarvení může variovat od světle smetanové až žlutě olivové po hnědou až šedou. Světlejší barva bývá přes léto a pomáhá odrážet žhavé sluneční paprsky, zatímco tmavší zabarvení pomáhá zase více absorbovat sluneční teplo v zimě. Hlava s krkem mívá tmavší zbarvení než zbytek těla, v zimě může být až černá.
Zimní zbarvení taipana menšího
Páření těchto hadů probíhá od srpna do prosince, což je v podmínkách Austrálie jaro. Samci spolu často svádějí rituální boje, které mohou trvat i několik hodin. Vítěz má pak právo se pářit se samicí. Při spojení pak samec použije jeden ze svých dvou penisů (mají tzv. hemipenis) a i samotné páření může zabrat další hodiny. Kromě toho, samice je schopná se spářit s více samci během jednoho období.
Samice snáší 10-20 vajec, která umístí do opuštěné nory po jiných menších zvířatech a následně hnízdo opustí. Zhruba po dvou měsících se pak líhnou háďata. Jak už bylo napsáno výše, rychlost jejich rozmnožování a úspěšnost velmi úzce závisí na množství kořisti. Kromě zmíněné krysy dlouhosrsté se živí i dalšími drobnými hlodavci, v zajetí je možné využívat i jednodenních kuřátek. Délka života ve volné přírodě není známá, ale odhaduje se, že bude podobná nebo o trochu kratší než délka života v zajetí, která se pohybuje kolem 20 let.
Nebezpečím pro tyto hady je měnící se klima a také zvyšující se počty lišek a jiných drobných predátorů, kteří loví krysy, na nichž jsou tito taipani výrazně závislí.
Taipan menší
Taipan velký (Oxyuranus scutellatus)
Taipan velký může svým názvem naznačovat, že se od svého jedovatějšího příbuzného liší především velikostí, ale ve skutečnosti není jejich velikost tolik rozdílná.
Jed tohoto hada je velmi toxický, had se dá zařadit na třetí místo nejjedovatějších hadů světa. Co mu však chybí v toxicitě, to dohání množstvím jedu, kterým disponuje a který vstříkne do oběti. Pokud bychom ho připravili o veškerý jed, bylo by toto množství schopné zabít přes sto dospělých lidí. V zoologické zahradě Australian Reptile Park mají jedince jménem Cyclone. Ten stvořil nový rekord, když jedním kousnutím vyloučil přes 5,2 g jedu, což by stačilo k zabití 400 lidí. V tomto zařízení chovají více hadů a pravidelně jim odebírají jed, který se pak využívá k tvorbě séra.
Slabší jed také podporuje svojí agresivitou. Při útoku je schopen svoji oběť kousnout až osmkrát. Pak se stáhne a vyčká, až oběť zkolabuje. Jeho kořistí se stávají nejčastěji krysy a myši. Narozdíl od taipana menšího není tolik náročný na své životní prostředí, a tak je mnohem rozšířenější a vyskytuje se v různých biotopech. Vyhýbá se však oblastem, v nichž v zimě může teplota klesnout pod 20°C.
Díky své přizpůsobivosti a širokému rozšíření je tak možné s ním přijít do kontaktu mnohem častěji. A protože není tolik plachý, nebojí se zaútočit. Konfrontaci se zprvu snaží vyhnout, ale pokud je vyprovokován, zahnán do kouta nebo prostě jen překvapen, stává se velmi agresivním. Zaujme postoj se zdviženou hlavou a částí těla, nafukuje se, aby působil větší a také je schopný roztáhnout zadní část tlamy, aby jeho hlava získala širší vzhled. Následně se bleskurychle vrhne kupředu s extrémní přesností a několikrát svoji oběť kousne, načež se stáhne a vyčkává. Rychlost je mnohdy taková, že si člověk ani neuvědomí, že byl uštknut.
Rozmnožování je podobné jako u taipana menšího, ale samice obvykle klade menší počet vajec, z nichž se po 2-3 měsících v závislosti na teplotě okolního prostředí líhnou mláďata, která jsou ihned samostatná. Rostou velmi rychle a během prvního roku života jsou schopná dorůst jednoho metru délky. Dospělí jedinci pak měří kolem dvou metrů, ale někteří jedinci dosahují skoro tří metrů.
Taipan velký, detail hlavy
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
Webové stránky Australian Geographic - Inland Taipan
https://zoom.iprima.cz/priroda/taipan-mensi-nejjedovatejsi-had-423121
Webové stránky Taronga - Inland Taipan
Webové stránky Billabong Sanctuary - Inland Taipan
Webové stránky Australian Museum - Animals - Reptiles - Inland Taipan
https://en.wikipedia.org/wiki/Inland_taipan
https://zoom.iprima.cz/priroda/taipan-velky-video-352610
Webové stránky Australian Museum - Animals - Reptiles - Coastal Taipan
https://www.livescience.com/animals/snakes/deadly-snake-delivers-enough-venom-to-kill-400-humans-in-record-breaking-milking
