Článek
Blogerka Antea zveřejnila svůj názor na další výbušné téma, kterým je vyšší zdanění nadprůměrně vydělávajících lidí (s měsíčními výdělky vysoko přes 100 tisíc korun), tzv. solidární daň. Ve svém článku dává vyšší zdanění do spojitosti s podporou lidí, kteří jsou lemplové a nepracují, i když by mohli. Opravdu je možné dát takové rovnítko?
Mnoho chudších lidí (ale nejenom chudších) souhlasí s tím, že bohatí by měli být zdaněni mnohem více, protože přeci „vydělávají víc, než je potřeba“. Někteří by je tak zdanili i z pouhé závisti, že prostě mají tolik.
Oproti tomu řada bohatších, zejména těch, na které solidární daň dopadá, s tímto zdaněním nesouhlasí a cítí se dotčeni, že za svůj úspěch mají platit víc, než platí ostatní a „dotovat“ méně snaživé.
Obě strany jsou přesvědčeny o své pravdě. Svým způsobem mají pravdu - ti, co očekávají větší solidaritu od bohatších, i ti, kteří se na svůj příjem nadřeli a nyní by si chtěli užívat plody své práce a nevidí důvod, proč se o ně dál dělit.
Jenže žijeme ve společnosti, která se na řadu věcí nebo služeb skládá společnými silami. Vzájemně se podporujeme, i když anonymně díky přerozdělování majetku „přes stát“. Ale jak jsme si to nastavili, takové to máme.
Antea vyzdvihuje charitativní vnímání bohatých osob, které rády přispívají konkrétním potřebným lidem nebo organizacím, ale nechtějí být obírány státem, který jejich peníze může dát formou dávek i těm, kteří si to podle nich nezaslouží.
S tím musím bohužel do značné míry souhlasit. V našem státě (i když na tom asi nejsme tak špatně jako třeba Německo) máme poměrně štědrý sociální systém, který podporuje i lidi, kteří by se o sebe dokázali sami postarat, pokud by k tomu měli dostatek vůle a snahy něco změnit. Pokud v mém okolí není dostatečná nabídka práce a já peníze ke svému životu potřebuji, tak se zkrátka musím pokusit odstěhovat někam jinam, kde si budu moci vydělat.
Pokud se stěhovat nechci, musím počítat třeba s delším dojížděním, což něco stojí a zabere to čas. Každý má možnost volby. Ale v mnoha případech to prostě něco stojí a nemusí to být příjemné.
Některé páry si udělají děti, a ještě zůstanou nesezdaní, aby matka mohla brát více než by brala, pokud by byli oficiálně svoji. Celkové příjmy z dávek a podpory jsou pak tak velké, že jim zajistí slušný život a nic je nenutí ke změně.
Na druhou stranu, ve společnosti žije řada lidí, kteří jsou nějakým způsobem handicapovaní, omezení, starají se o nemohoucího člena rodiny (a tím státu šetří peníze, které by jinak vydal za péči o daného člověka) a takoví lidé podporu potřebují. I lidé, kteří třeba zrovna přišli o práci a potřebují krátké přechodné období, než si zajistí novou. Ne každý má dostatečný finanční polštář, aby to zvládnul sám. Lidé nemocní, po úrazu… Tito lidé potřebují pomoc ostatních a je správné jim pomoci, aby nežili úplně na okraji společnosti v bídě.
Problém tedy není ve vyšším zdanění, ale v tom, jak se získané peníze přerozdělují a komu se vyplácejí. Vyšší zdanění považuji za správné. Sice by někdo mohl namítnout, že to se mi to teda povídá, když solidární daní nejsem sám zasažen, ale i kdybych byl, souhlasím s ní.
Ale nesouhlasím s tím, jak máme nastaven sociální systém. A s tím nesouhlasím i se svým nižším zdaněním. I kdybych státu odevzdával korunu, bude mi stále vadit, že ta koruna může putovat do rukou, které by se mohly živit samy. A to je ještě otázka, zda by se ta koruna neztratila už někde po cestě, protože všichni dobře víme, jak je stát nehospodárný, korupce všudepřítomná a co stojí na trhu korunu, za to stát ochotně zaplatí i dvě.
Všichni víme, že napřímo směřovaná pomoc je vždy efektivnější než nějaké přerozdělování přes více subjektů. Bohužel, je podstatou státu, že takto do určité míry funguje. Co mě mrzí, že třeba není možnost část daní neodvádět státu, ale samostatně si zvolit nějakou charitu, organizaci apod., kde by ty peníze šly napřímo, nebo jen přes jednoho prostředníka. Aby si každý mohl vybrat komu pomůže. Ale muselo by to být velmi dobře ošetřeno, aby nevznikaly organizace pomáhající potřebným jen naoko a někteří vychytralí jedinci si přes to neprali peníze.
Solidární daň či jakýkoliv způsob vyššího zdanění nadměrně bohatých je dle mého v sociální společnosti v pořádku. Co v pořádku není, to je systém, který tu je nastavený a ve kterém pomoc čerpají i ti, kteří ji nepotřebují, nebo by si mohli pomoci sami. A leckdy ti, kteří potřebují, na takovou pomoc ani nedosáhnou.
Buďme solidární (a jsem rád, že Češi jako národ jsou velmi solidární), ale bojujme za zlepšení našeho systému, aby byl spravedlivější, efektivnější a pomoc šla těm, kteří ji potřebují.
Zároveň nezáviďme lidem, kteří vydělávají hodně. Řada z nich kvůli tomu hodně obětovala a současný příjem je spravedlivou odměnou za jejich snahu, vytrvalost a cílevědomost.
