Tragédie na řece Chicago - loď se potopila před vyplutím, zemřelo skoro tisíc pasažérů

K lodním tragédiím dochází už odnepaměti, v podstatě od chvíle, kdy se člověk odvážil opustit souš a vydat se na vodu. I když plavidla postupně vylepšoval a snažil se zajistit i jejich bezpečnost, tragédiím jsme se dosud plně vyhnout nedokázali. Někdy k nim přispěje sám vodní živel, jindy dojde k tragédii lidskou chybou. Potápěly se plachetnice, obchodní i válečné lodě, velké parníky. Někdy se potopila pouze loď, často s ní však zemřelo mnoho lidí. Desítky, stovky, někdy i víc jak tisíc pasažérů. K jedné z nejtragičtějších událostí došlo v roce 1915 na řece Chicago. Příběh je o to smutnější, že výlet lodí měl být odměnou pro rodiny tvrdě pracujících lidí a k potopení došlo, aniž by loď vyplula z přístavu.

Psal se rok 1915, Chicago. Tehdy to bylo rušné město plné lidí z různých míst světa. Imigranti, kteří přijížděli splnit si svůj americký sen a najít lepší místo k životu. Ve skutečnosti je však čekal těžký život, práce šest dní v týdnu za mizerný plat, který jim sotva stačil k uživení rodiny. Práce v továrnách, všude hluk a špína. Život jim často zpříjemňovaly jen drobné neřesti jako alkohol a cigarety. Občas se však vyskytla i vzácná chvíle, kdy si mohli dopřát nahlédnout do „luxusnějšího“ života a zapomenout na chvíli na bídu, v níž žijí. To byl tehdy i případ zaměstnanců Western Electric Company, společnosti, která svým pracovníkům jednou ročně dopřála firemní výlet, kterého se mohly zúčastnit i rodiny dělníků.

Nejvíce se na takový výlet těšily samozřejmě děti, ale i pro manželky a samotné dělníky to byla vzácná a oblíbená chvíle, kdy mohli na chvíli „vypnout“ a užívat si volna a něčeho, co by si sami nikdy nemohli dovolit. Bylo letní ráno 24. července 1915, k přístavnímu molu proudili dělníci s rodinami, děti výskaly a všichni se těšili na příjemně strávený den.

Loď, která jim měla dopřát nevšední zážitek, byla SS Eastland. Velký parník dlouhý něco přes 80 metrů a široký zhruba 11 metrů, s kapacitou kolem 2500 pasažérů včetně posádky. Postaven byl jako výletní loď, jenže už od počátku trpěl závažnými konstrukčními problémy včetně vysokého těžiště a špatně vyváženého úzkého trupu. Jako důsledek se loď při nerovnoměrné zátěži nebo náhlých přesunech lidí na palubě nebezpečně nakláněla. V době neštěstí už měla za sebou 12 let služby, ovšem s pověstí problematického plavidla. Třeba v roce 1905, deset let před tragédií, se během jedné plavby naklonila natolik, že všechno, co nebylo na palubě přichycené, klouzalo na jednu stranu, včetně lidí. To však majitele lodi nijak neodradilo, loď dál udržovali v provozu a díky tomu, že výletní plavby byly v té době populární, si přišli i na slušné peníze.

Její stabilitu paradoxně zhoršilo zpřísnění bezpečnostních předpisů poté, co se v roce 1912 potopil Titanic. Všechny osobní lodě musely zvýšit množství záchranných člunů, vest a dalšího bezpečnostního zařízení. Nové čluny a další vybavení, které bylo uchyceno na horní palubě, ještě zvýšily těžiště lodi a výrazně zhoršily už tak neuspokojující stabilitu.

Toho rána se u mola shromáždily tisíce lidí, převážně zaměstnanců s rodinami, ale i diváci, kteří si nechtěli nechat ujít takovou událost. Samotných zaměstnanců s rodinami bylo před sedm tisíc a měli být rozděleni na čtyři výletní lodě. SS Eastland byla první lodí připravenou k vyplutí. Na palubu proudily davy lidí, hrála kapela, děti pobíhaly, někteří výletníci se i fotografovali. Zkrátka radostný den pro všechny.

Už během nástupu však bylo znát, že loď není úplně v pořádku. Jak se na palubu dostávalo víc a víc lidí, kteří ji nerovnoměrně zatěžovali, začala se loď naklánět. Někteří pasažéři její naklonění ignorovali, jiní jej s obavami sledovali, ale byli uklidňováni posádkou, že je vše v pořádku a nic nehrozí. Loď mohla oficiálně pojmout celkem 2500 osob, ale toho nešťastného dne se na palubě nacházelo lidí mnohem víc.

K neštěstí došlo zhruba kolem půl osmé ráno. SS Eastland se nejprve prudce naklonila na levobok, pak se zhoupla zpátky a během dalších pěti minut se převrátila na bok přímo u mola. Hloubka v těch místech dosahovala šesti metrů.

Převrácení lodi u mola může působit sice nebezpečně, ale mnoho z nás jistě napadne, že pomoc byla nablízku, a tak by tato nešťastná situace neměla mít tak tragické následky. Jenže opak byl pravdou. Loď se převrátila takovou rychlostí, že nebylo reálné, aby ji takové množství lidí stihlo opustit už během prvního naklonění. Navíc ne všichni byli venku, někteří byli v kajutách a dalších místnostech uvnitř lodi. Když se loď rychle převrátila, pod její palubou skončily stovky lidí. Někteří uvězněni uvnitř, zavalení nábytkem, lapení pod stropními trámy či jakkoliv jinak zachycení bez možnosti uniknout.

Záchranné práce začaly okamžitě. Účastnili se jich nejen příslušníci posádky SS Eastland, ale samozřejmě i námořníci z dalších lodí a lidé čekající na molu. Bohužel, většina lidí, kteří se nacházeli v útrobách lodi, však neměla téměř žádnou šanci přežít. Už během první hodiny byla na břeh vynášena první těla mrtvých cestujících. Většinu obětí tvořily ženy a děti, které se nacházely v podpalubí a jejich mužům a otcům zbyly jen oči pro pláč. Z jiných rodin nezbyl vůbec nikdo.

Následné vyšetřování ukázalo řadu chyb. Tou největší byla nebezpečná a nestabilní konstrukce, dále přetížení způsobené větším množstvím lidí, než byla kapacita lodi. S tím souviselo i selhání kapitána a přístavní kontroly. Kdo by však čekal, že bude kapitán a především i majitel lodi potrestán, ten by se nedočkal. Došlo sice k soudním procesům a žalobám, ale nikdo nakonec nebyl odsouzen, což sice vyvolalo odpor veřejnosti, ale na samotném procesu to nic nezměnilo. Malou satisfakcí byla aspoň skutečnost, že došlo ke změnám v předpisech a nutnosti důslednějších kontrol u osobních lodí.

Samotný vrak lodi SS Eastland byl nedlouho po potopení vyzvednut a přestavěn na vojenskou transportní loď. Později byl pak ale stejně sešrotován.

Tragédie SS Eastland patří k největším civilním lodním katastrofám, ale přesto na ni bylo v průběhu časů v podstatě zapomenuto. Jen pár let po jejím potopení přišla první světová válka a později hospodářská krize. Lidé měli jiné starosti a lodní tragédii pomalu zavál čas.

Dnes ji připomíná jen pamětní deska na místě neštěstí a muzeum Eastland Disaster Historical Society, kde lze nalézt dobové fotografie, seznamy obětí a také výpovědi tehdejších svědků. Zájem o tuto tragédii je však minimální. Bohužel možná i proto, že oběťmi byli ti nejchudší.

Příběh lodi SS Eastland je tak smutnou připomínkou toho, jak technické chyby, lidská ignorance a bezohlednost některých lidí v touze po penězích dokážou změnit původně radostné okamžiky v hluboké lidské neštěstí. Stovky lidí, které se těšily na krásný letní den na jezeře, jediný den odpočinku v záplavě dní plných dřiny, zemřely pod hladinou řeky Chicago. Jejich příběh by neměl být zapomenut, i když za pár dní uplyne už 110 let od této tragédie.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://eastlanddisaster.org/

https://www.britannica.com/event/Eastland-disaster

https://www.dco.uscg.mil/Portals/9/DCO%20Documents/5p/CG-5PC/CG-CVC/MIR/Readings/Trident-History-1915-EASTLAND.pdf?ver=2020-06-30-195529-750

https://www.wttw.com/a/chicago-stories-eastland-disaster

https://www.smithsonianmag.com/history/eastland-disaster-killed-more-passengers-titanic-and-lusitania-why-has-it-been-forgotten-180953146/

https://en.wikipedia.org/wiki/SS_Eastland