Článek
Pavouci s dlouhýma nohama. Johánek nebo Johana s dlouhýma nohama. I tak se sekáčům často přezdívá, zejména mezi dětmi. A jen málokdo je schopný rozpoznat, tedy pokud se pavoukovcům nevěnuje hlouběji, že domácnosti s námi sdílí kromě klasického sekáče i třesavka, na první pohled podobný tvor, ale vyznávající poněkud agresivnější životní styl.
Sekáči (Opilionida)
Sekáči nejsou pavouci v pravém slova smyslu. Patří do třídy pavoukovců, kam ale zahrnujeme i štíry, solifugy, roztoče, pavouky, ale i další řády. Zemi obývají už více jak 400 milionů let a za tu dobu se příliš nezměnili.
Vzhledově vypadají jako balonek na dlouhých nohou. Jejich hlavohruď totiž srůstá se zadečkem a opticky tak vytváří jediný celek. Mají osm dlouhých, článkovitých nohou, pomocí kterých se pohybují a které využívají i při nebezpečí. Když je potřeba, noha nebo její část se odlomí, podobně jako to dělají ještěrky se svým ocasem. Oddělená noha se pak ještě nějakou dobu hýbe, což má za cíl upoutat pozornost predátora a sekáč se tak může ukrýt. Právě sekavé pohyby odlomených nohou daly tomuto tvorovi jméno. Schopností autotomie disponuje většina druhů sekáčů. Bohužel jim však odlomená noha už nenaroste.
Sekáčů existuje více jak 6 tisíc druhů a vyskytují se po celém světě. U nás v České republice bylo napočítáno skoro 40 druhů. Vyskytují se jak ve volné přírodě, tak velmi často i jako synantropní druh (vyhledává lidská obydlí). Mají radši vlhčí oblasti, ale některé druhy si zvykly i na sušší místa. Pro nás jsou v podstatě neškodní, nemají vyvinutou jedovou žlázu. Dokonce ani lidé, kteří sice nejsou arachnofobici, ale pavoukovce nemusí, sekáče příliš neřeší. Na rozdíl od řady pavouků nemají ani vyvinutou snovací žlázu, takže nepředou pavučiny, které by se nevzhledně houpaly v rozích místností a podobně.
V přírodě je někdy můžeme nalézt i ve skupinách, protože mnoho druhů toleruje další jedince stejného druhu. Toto seskupování je často snahou lépe odolat predátorům, vytvořit buď dojem většího organismu, nebo alespoň snížit riziko sežrání konkrétního jednotlivce. V řadě případů také pomáhá udržet mezi sekáči vyšší teplotu, než jakou má okolí. Největší skupiny sekáčů mohou být tvořené i 300 000 jedinci. Jiné druhy pro změnu dělají „mrtvého“ nebo vylučují sekret, který má případného predátora odradit. Někteří sekáči dokonce vibrují vlastním tělem, což může připomínat třesavku, ta však třepe sítí.
Naopak jejich potravou je drobný hmyz, ale i rostliny, ovoce nebo houby. Patří mezi všežravce a nepohrdnou ani zdechlinami. Protože nemají sací ústrojí, požírají celé částečky potravy, což je další z věcí, která je odlišuje od většiny pavouků, kteří svoji kořist tráví mimotělně a pak ji vysají. Někteří loví aktivně, jiní se zase spokojí s tím, co najdou. Aktivní lovci využívají drobné háčky na koncích nohou, aby kořist uchopili. Pomocí chloupků na pedipalpách pak vylučují lepkavou látku, kterou svoji oběť doslova zalepí.
Délka života závisí na druhu. Některé druhy žijí sotva rok, jiné mohou žít i několik let. U nás patří mezi nejběžnější druhy sekáč domácí (Opilio parietinus).
Sekáč
Třesavkovití (Pholcidae)
Třesavky už na rozdíl od sekáčů patří mezi pavouky. V porovnání s nimi nejsou ani tak druhově bohaté, známo je necelých tisíc druhů. Preferují tropické oblasti, ale řada druhů se rozšiřuje i do chladnějších míst, kde jsou invazním druhem. Některé druhy jsou však v zemích mírného pásma původní, u nás je např. původní třesavka sekáčovitá.
Třesavka sekáčovitá je náš původní druh
Vzhled jejich těla je na první pohled podobný sekáčům, a to kvůli dlouhým nohám. Záměnám napomáhá i hovorové anglické označení „daddy long-legs“, které se používá jak pro sekáče, tak i pro třesavky. Samotné tělo třesavek je však odlišné - rozdělené na hlavohruď a zadeček, tak jako je tomu u pavouků. Nohy jsou dlouhé, nepravě článkované, aby se daly ohýbat.
Často se jedná o synantropní druhy, které s námi sdílejí domácnost. Třesavky na rozdíl od sekáčů tkají sítě, i když rozhodně se nejedná o krásné pravidelné pavučiny, ale připomínají spíše staré potrhané sítě. Ty umisťují u stropu nebo spodních stran nábytku, polic a jiných ploch. Pak se většinou zavěsí vzhůru nohama. Pokud na ně narazíme a budou se cítit v ohrožení, roztřesou celou síť. Díky tomuto chování tak přišly ke svému jménu.
Jejich potravou je většinou různý hmyz. Díky jedové žláze jsou však schopné zdolat i mnohem větší druhy, než jsou ony samotné. V některých zemích je tak považována i za prospěšnou, protože likviduje pavouky, kteří mohou být lidem nebezpeční (například australský druh černé vdovy). Někdy je natolik odvážná, že nečeká, až oběť uvízne v její síti, ale vydává se do sítí jiných pavouků, které tam uloví. Když je však kořisti nedostatek, uchyluje se i ke kanibalismu.
Od roku 1959 se však u nás vyskytuje i třesavka velká (Pholcus phalangioides), která je tu nepůvodní a rozšířila se sem ze Středomoří. Ve volné přírodě se u nás většinou nevyskytuje, ale drží se lidských obydlí, kde může přezimovat. Jako ostatní třesavky se živí různým hmyzem, ale i pavouky včetně naší původní třesavky sekáčovité nebo pokoutníky, kteří jsou jinak mohutnější než ona. Likviduje i mláďata našich původních pavouků, čímž ovlivňuje jejich populaci. Mají velmi výkonný sací reflex, kterým dokážou natrávenou kořist úplně vysát.
Pro člověka však třesavky nebezpečné nejsou. Některé zdroje tvrdí, že není schopna prokousnout lidskou kůži, jiné zase oponují, že lidskou kůži prokousnout dokáže, ale obvykle k tomu nedojde a jejich jed je na lidi neúčinný. Není tak žádný záznam o tom, že by třesavky člověku ublížily. Síla jejich jedu je prý přeceňována i ve vztahu k jejich kořisti a tento mylný dojem pochází z minulosti, kdy lidé předpokládali, že pokud je schopná zabít opravdu jedovaté pavouky, pak musí být její jed ještě silnější než jejich. Třesavky však spíše využívají svých dlouhých nohou a oběť obalí svým vláknem, zatímco se samy drží v dostatečné vzdálenosti od jejich kusadel.
Jak si třesavka poradí s černou vdovou můžete vidět např. na videu níže:
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.wildlifetrusts.org/wildlife-explorer/invertebrates/spiders/common-harvestman
https://www.mentalfloss.com/article/59455/15-fascinating-facts-about-daddy-longlegs
https://www.britannica.com/animal/daddy-longlegs
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sek%C3%A1%C4%8Di
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/insects-invertebrates/facts-about-pholcid-spider
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99esavkovit%C3%AD
https://www.webmd.com/a-to-z-guides/what-to-know-about-cellar-spiders
https://www.treehugger.com/facts-about-daddy-longlegs-will-surprise-you-4864488
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99esavka_velk%C3%A1
https://en.wikipedia.org/wiki/Pholcidae
https://extension.psu.edu/longbodied-cellar-spider
https://australian.museum/learn/animals/spiders/daddy-long-legs-spider/
