Článek
Ztroskotání není nikdy příjemná záležitost. Někdy šlo jen o poškození lodi, ale ve většině případů bylo ztroskotání tragickou událostí, která měla na svědomí i lidské životy. Někdy jich bylo méně, někdy více, mnohdy nepřežil nikdo. Ztroskotání francouzské fregaty přežilo několik lidí, a tak by se nemusela řadit mezi ty nejhorší případy, jenže to, co po ztroskotání proběhlo a v jaký horor se změnil boj zoufalých přeživších, to se navždy zapsalo do francouzské historie jako otřesný případ a smutný symbol selhání moci a lidského charakteru.
Méduse byla francouzská vojenská fregata, která byla postavená v roce 1810 a která měla sloužit k ochraně zámořských kolonií Francie. I když byla v době tragické plavby stará jen několik let, byla technicky zaostalá. Stavěna byla podle starších plánů, a navíc zůstala dlouhou dobu bez aktivního využití a především údržby, takže její technický stav setrvale upadal. Do služby byla povolána spíše z nutnosti a bez potřebné modernizace. Vypravena byla z francouzského Rochefortu směrem do Senegalu, který měl být znovu pod francouzskou správou.
Kresba francouzské fregaty Méduse
Možná by plavbu zvládla a k tragédii by nedošlo. Zásadní problém však nastal hned na začátku - jako kapitán byl vybrán Hugues Duroy de Chaumareys. Nešlo o zkušeného kapitána, který byl na takovou cestu potřeba, ale o aristokrata s dobrými známostmi u dvora. Kromě známostí neměl žádné potřebné zkušenosti a znalosti. Na moři už totiž nebyl skoro dvacet let a jeho námořní zkušenosti byly zcela minimální. Přesto mu bylo svěřeno velení této mise.
Společně s fregatou byly vypraveny i další tři lodě. Loire, Argus a Écho, které převážely vojáky, úředníky, osadníky a zásoby. Na palubě samotné Méduse bylo celkem 400 lidí včetně posádky.
Nejen, že byl kapitán nekompetentní, ale nenaslouchal ani radám zkušenějších mužů. Naopak se nechal dotlačit dvorním doprovodem k tomu, aby plul blíž u západoafrického pobřeží a zkrátil tak cestu, což by znamenalo, že do cíle dorazí rychleji. Jenže cesta příliš blízko pobřeží vedla přes zrádnou mělčinu Banc d´Arguin, která byla nechvalně proslulá svými nevyzpytatelnými písečnými náspy pod hladinou.
Stalo se, co se dalo čekat. 2. července 1816, někdy kolem poledne, narazila Méduse na mělčinu a zůstala uvězněná na místě. Posádka lodi se marně snažila o vyproštění lodi, ale ani po dvou dnech se to nepodařilo, a tak kapitán nařídil evakuaci. Jenže co čert nechtěl, loď měla k dispozici pouze šest záchranných člunů, na které by se všichni cestující nevešli.
Malba malíře Théodora Géricaulta na motivy tragédie Médusy.
Protože však nemohli být ponecháni na ztroskotané lodi, byl narychlo vytvořen provizorní vor. K jeho stavbě byla použita prkna, stěžně a lana z lodi Méduse. Vor byl zhruba 20 metrů dlouhý a 7 metrů široký. V podstatě šlo jen o plovoucí plošinu, neměl totiž žádné kormidlo ani stěžně, aby mohl nějak manévrovat. Vejít se na něj muselo 147 lidí, kteří už se nevešli do člunů, ale byly jim ponechány jen bídné zásoby vody a potravin. Cestující na voru byli jak obyčejní civilisté, tak i vojáci a několik raněných. Vor neměl plout sám, ale měl být tažen za jedním ze člunů. Jenže nedlouho po vyplutí posádka jednoho z člunů zpanikařila a přeřízla lana spojující vor se člunem.
Stalo se tak hned z několika důvodů. Přetíženost a nestabilita voru děsily některé členy posádky, kteří se následně obávali toho, že kvůli voru znovu ztroskotají a nedokáží dorazit k pobřeží. Druhým důvodem byl fakt, že na voru panoval chaos a šarvátky a cestující na člunech se báli, že pokud se k nim vor příliš přiblíží, muži na něm je napadnou. V neposlední řadě panoval zmatek i na člunech, kapitán Chaumareys neměl nad situací žádnou kontrolu a někteří námořníci si tak dělali, co uznali sami za vhodné.
Hned první noc nepřežilo několik lidí. Bouře, která řádila, strhávala lidi přes okraj a ne všem se podařilo doplavat zpátky k voru a zase na něj vylézt. Ráno tak na voru zůstalo jen 125 lidí. Bez vody a bez jídla. Zoufalství a beznaděj je začaly pohlcovat. Byli vystavení tropickému slunci, které pekelně žhnulo. Pro kapku vody by někteří udělali cokoliv. A tak se taky stalo. Hádky a fyzické šarvátky byly na denním pořádku, jenže když ztroskotance začala týrat žízeň a později i hlad, došlo i k prvním vraždám. A zoufalí přeživší se uchýlili k tomu, k čemu se člověk sníží při podobným tragédiích a strádání - ke kanibalismu. Těla mrtvých lidí, ať už zemřelých přirozeně, nebo zabitých, byla postupně porcována a pojídána. Morálka šla stranou a z lidí se staly šelmy bojující o kousek masa nebo alespoň doušek dešťové vody. Pro některé lidi byla situace natolik nepřijatelná a neúnosná, že raději spáchali sebevraždu skokem do moře.
Utrpení přeživších trvalo 13 dní. Třináct dní pekla a zoufalství. Po 13 dnech na moři zpozorovala vor další francouzská loď Argus a zachránila zbylé trosečníky. Z původních 147 lidí jich bylo už jen 15. A z nich někteří zemřeli nedlouho po záchraně na následky prožitého utrpení.
Poté, co se přeživší vrátili do Francie, roznesly se zprávy o tragédii po celé zemi. Skandál, který to vyvolalo, zasáhl nejen samotné námořnictvo, ale i královský dvůr. Na veřejnost se dostala informace, že tragédii způsobil nekompetentní kapitán, který byl na svoji pozici dosazen z pouhé protekce a také to, že lidé na voru byli ponecháni napospas smrti z rozhodnutí posádek na člunech.
Kapitán byl souzen za své jednání a dokonce odsouzen k trestu smrti, jenže ten mu byl později změněn na pouhé tři roky vězení. Celá událost vzbudila veřejné pohoršení a malíř Théodor Géricault namaloval slavný obraz „Vor Medúzy“, který se touto tragédií inspiroval.
Katastrofa francouzské fregaty nebyla pouhou nešťastnou nehodou. Byl to příběh o tom, jak selhaly autority, jak zkušenosti a znalosti byly přebity protekcionismem, arogancí a papalášstvím. Odnesli to obyčejní lidé, kteří se snažili přežít uprostřed nelítostného oceánu a které zoufalství donutilo k něčemu, co si jen těžko dovedeme představit.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.realclearhistory.com/articles/2024/09/26/discovering_the_wreck_of_the_medusa_a_journey_into_tragedy_and_art_1060976.html
https://www.galleriadelleone.com/medusa-project/eng/projet/resume.htm
https://www.historytoday.com/archive/feature/britain-and-medusa-shipwreck
https://storymaps.arcgis.com/stories/217c12f9d46244579ef5584742a1bc14
https://www.artandobject.com/news/horrifying-history-behind-raft-medusa
https://www.shipwrecksandseadogs.com/the-raft-of-the-medusa-part-1/
