Článek
Některé příběhy jsou natolik neuvěřitelné, že máme pocit, že musí být vymyšlené. Někdy v pozitivním smyslu, ale bohužel někdy i v tom negativním. Příběh Alison Botha je tak brutální, že kdyby se jednalo o filmový výtvor, řekneme si, že to scénáristé přehnali s reálností. Jenže o film se nejedná. Alison Botha, žena z Jihoafrické republiky, přežila vlastní smrt. A nejen to. Zatímco mnozí by trpěli posttraumatickou stresovou poruchou či jinými závažnými následky, Alison se zvládla vrátit do normálního života, stát se motivační řečnicí a inspirovat tisíce lidí.
Psal se prosinec 1994, v podmínkách Jihoafrické republiky panoval tedy běžný letní den. Alison žila ve městečku Port Elizabeth (dnes Gqeberha) a spolu se svými přáteli trávila příjemný letní večer. Když hodina trochu pokročila, vydala se domů, aby si odpočinula. Když však před svým domem zaparkovala automobil, vyběhl na ni neznámý muž a se zbraní v ruce ji donutil přesednout na místo spolujezdce, zatímco sám usedl za volant. Než se stihla Alison rozkoukat, nastoupil do auta ještě jeden muž a odvezli Alison za město.
Oba muži měli jasný, předem rozmyšlený plán. Nebohou Alison oba brutálně znásilnili a poté ji odvezli na odlehlé místo v buši, kde měla najít svou smrt. Těžko říct, kde se v mužích vzala taková brutalita, ale znásilněnou a bezbrannou Alison opakovaně bodali nožem do břicha, utrpěla neuvěřitelných 37 ran. Aby to však nebylo málo, ve dvou liniích se jí pokusili podřezat hrdlo, a to celkem 16 hlubokými řezy. Po tom všem si byli naprosto jisti, že je mrtvá, nechali její tělo ležet v trávě a odjeli. Lehkomyslnost jim rozhodně nelze zazlívat, protože by se snad nenašel nikdo, kdo by ještě věřil, že v Alison mohla zbýt jiskřička života.
Alison Botha se však rozhodla, že takto nezemře. S rozřezaným krkem a rozkuchaným břichem, ze kterého pronikaly ven vnitřnosti, se dokázala probrat a doplazit se k nedaleké silnici, což vyžadovalo neuvěřitelnou vůli a touhu žít. Do písku navíc prsty vyryla jména útočníků. Tam si jí naštěstí všiml projíždějící řidič, který okamžitě zavolal záchranku. Díky tomu, že se jednalo o studenta veteriny, byl schopný udržovat Alison naživu do té doby, dokud záchranka nedorazila. Lékaři, kteří dorazili na místo, byli v šoku a podle vlastních slov nic takového nikdy dřív neviděli. Alison byla v podstatě mrtvá, ale její srdce stále bilo.
Následující dny strávila na jednotce intenzivní péče. Lékaři prováděli jednu operaci za druhou, zatímco její stav komplikovala obrovská ztráta krve, infekce a šok. Její tělo to však dokázalo zvládnout a Alison se postupně zotavovala. Díky jejímu popisu a odvaze dokázala policie oba útočníky dopadnout. Jednalo se o Franse du Toita a Theunse Krugera. Byli odsouzeni k doživotnímu trestu odnětí svobody bez podmínečného propuštění.
Tím však její příběh neskončil. Alison se o svém zážitku rozhodla mluvit, což muselo být velmi těžké, protože se neustále vracela k nejstrašlivějším chvílím svého života. Přesto tento zážitek dokázala vnitřně zpracovat a proměnit jej v poselství naděje a síly. Napsala autobiografickou knihu „I Have Life - Alison´s Journey“, která se stala bestsellerem a dočkala se i překladu do několika jazyků. V roce 2016 pak podle jejího příběhu vznikl i dokumentární film Alison, který popisuje nejen samotný zločin, ale především její uzdravení a cestu zpátky do života.
Alison se stala mezinárodně uznávanou motivační řečnicí. Vystupovala na konferencích, ve školách a přednáškách po celém světě. Mluvila o vnitřní síle, ale i o odpuštění a o tom, jak dokázat přežít i ty nejtemnější chvíle lidského života. Její slova pomohla mnoha dalším obětem násilí, ale i lidem, kteří čelili těžkým životním zkouškám.
V roce 2023 ale musela čelit další těžkosti. Po mnoha letech totiž byli její útočníci podmíněně propuštěni, což vyvolalo mezi veřejností obrovskou vlnu odporu. I sama Alison přiznala, že ji tato informace silně zasáhla, dokonce více, než sama čekala. K jejich propuštění mohlo dojít proto, že v roce 2004 byla zavedena legislativní změna, která umožnila žádosti o podmínečné propuštění i u některých dříve „nepodmíněných“ doživotních trestů. Letos však bylo jejich podmíněné propuštění zrušeno a oba se vrátili za mříže.
Rok po jejich propuštění Alison navíc prodělala mozkové aneurysma. I přes kritický stav a komplikovanou operaci se však dokázala znovu zotavit. Díky finanční pomoci veřejnosti a dárců mohla podstoupit i potřebnou návaznou léčbu a rehabilitaci.
Po tom všem, co Alison zažila, žije dnes poklidný život v Jihoafrické republice, věnuje se svým synům a stále inspiruje ostatní svojí nezdolnou vůlí a schopností překonat i to, co se zdá nepřekonatelné. Její příběh nám ukazuje, že lidská síla a vůle nemá hranic a že i ve chvíli, kdy se zdá, že smrt je jediným možným koncem, může ještě přijít zázrak.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.lifee.cz/alison-botha-prezila-svou-vlastni-smrt-utocnici-ji-malem-oddelili-hlavu-od-tela-ona-ovsem-predvedla-neuveritelnou-vuli-zit-eaade
https://www.mandela.ac.za/Leadership-and-Governance/Nelson-Mandela-University-Council-Africa-Award/Alison-Botha-2016
https://www.levelupma.co.za/alison-botha
https://www.sanews.gov.za/south-africa/parole-alison-bothas-attackers-cancelled
https://www.backabuddy.co.za/campaign/help-alison-botha-in-her-time-of-need~2
https://wondery.com/shows/morbid-a-true-crime-podcast/episode/10863-the-attempted-murder-of-alison-botha/
