Článek
Už je tradicí, že se v období svátků objevují ve veřejném prostoru články, názory či diskuze o tom, zda by měly být obchody na svátky zavřené, nebo standardně otevřené. Tématu vůbec nepřidala na lehkosti skutečnost, že obchody se uzavírají pouze v některé svátky a ještě tu povinnost mají obchody s velikostí nad 200 metrů čtverečních.
Jak píše blogerka Terka ve svém článku „Jsi prodavačka, mazej do práce! Já jsem úředník, mám volno, a proto si chci ve svátek nakoupit“, většinou se proti uzavření ozývají členové bezpečnostních složek, lékaři, zdravotní sestry, ale i řada dalších lidí, kteří musí také pracovat ve svátek. A v neposlední řadě i lidé, kteří mají běžnou pracovní dobu od pondělí do pátku a ve svátek bývají doma.
V první řadě mě zarazilo, no, možná spíše zamrzelo, že jako prototyp nespokojeného člověka s uzavřenými obchody, je uváděn úředník. Trochu to chápu, protože když si to zjednodušeně představíme, tak jako člověka pracujícího od pondělka do pátku vidíme obvykle úředníka. V tomto směru je asi takovým jistým prototypem. Podobně když se řeší státní výdaje, bývá úředník opět první na ráně, vnímaný jako zbytečný člověk, přeplácený a vlastně nic nedělající.
Nepochybuji, že i takoví se najdou. Ovšem to můžeme říct o komkoliv v jakémkoliv oboru. Vždy jsou pracanti, lemplové a pak lidé pohybující se někde mezi. Je mi však líto, když slyším nebo vidím, jak je jedna skupina lidí označována jako zbytečná, otravná, nicnedělající. Mnoho úředníků má velmi těžkou práci. Možná ne až tak fyzicky, jako psychicky. Buďme k sobě laskaví a respektujme druhé a jejich práci nezlehčujme.
Hasiči, policisté, lékaři a další profese také musí pracovat, svátek nesvátek. A s tím musí počítat už při výběru povolání. Prostě to k tomu patří.
Stejně tak s tím musí počítat i prodavačky nebo prodavači. Některým se to samozřejmě nelíbí, i když jim nezbývá nic jiného, než to respektovat. Je to součást této profese.
V obchodech se pohybuji již řadu let. Sice nejsem matka malých dětí, ale mezi kolegyněmi jsem měl takové, které byly po mateřské, měly děti ve školce, na základce, na střední. Měl jsem mladé kolegyně po škole, starší s odrostlými dětmi nebo bezdětné. Samoživitelky i zajištěné.
Sám jsem do obchodu nastoupil po střední, zatímco jsem si dělal vysokou. Za možnost pracovat ve svátek jsem byl tehdy vděčný a ochotně jsem si bral všechny svátky, které jsem mohl. Protože za jednu směnu ve svátek jsem dostal díky příplatku dvojnásobek. A pokud se nejednalo o vánoční svátky, tak většinou to byly směny i klidnější ve srovnání s běžným nebo víkendovým dnem. A každá kačka se při studiu hodila. Někdy jsme si museli tahat i párátka, protože nás ve svátek chtělo pracovat víc, než bylo potřeba.
Ano, paradoxně. Protože i mamky s malými dětmi byly rády za možnost vyššího výdělku. V obchodech většinou nepracují lidé, kteří žijí v blahobytu, ale běžní lidé střední či nižší třídy, kteří jsou rádi za každou korunu. Protože mzdy v obchodech nejsou kdovíjaké terno.
Samozřejmě, bude řada prodavaček, ale i prodavačů, kteří zas tak hluboko do kapsy nemají a raději by dali přednost volnému dni, který mohou strávit s rodinou nebo někde na výletě. Těžko říct, jaký je poměr těchto dvou skupin, možná to bude tak půl na půl. Ale ve většině obchodů, kterými jsem prošel, se mohl kolektiv mezi sebou domluvit, kdo si vezme směnu ve svátek nebo na Štědrý den. A obvykle se našel dostatečný počet zájemců, takže pokud chtěl někdo volno a být s rodinou, tu možnost dostal.
V neposlední řadě jde i o obchodníka. Sice si každý vybaví primárně nadnárodní řetězce, ale nejde jenom o ně. Jako obchodník bych rád nabídnul své služby zákazníkům o víkendu i ve svátek. Ne každý má možnost si stihnout nakoupit v týdnu. A tak chci mít zaměstnance, kteří s tím počítají a přizpůsobí se. Nechci je tím nijak šikanovat, odtrhávat od rodiny, týrat sváteční směnou. Ale pracují pro mne a měli by tedy v ideálním případě vyznávat stejnou myšlenku jako já. Nebo ji aspoň respektovat.
Nemluvme tedy za druhé. Každý z nás si může zvolit, kde bude pracovat. A každá práce má svoje výhody, ale i nevýhody. A pokud jsem v situaci, kdy si práci nemohu vybírat, ale musím vzít zavděk tím, co se mi naskytlo, pak bych měl být rád, že mám aspoň to. A současně mohu pracovat na tom, abych se dostal někam, kde mi podmínky budou vyhovovat více.
Zákaz otevírací doby obchodům nad 200 metrů v určité svátky vzal mnoha lidem možnost si příjemně přivydělat. Ale to už si mnoho lidí, kteří v obchodu nepracují, vůbec neuvědomí.
