Článek
Není nic nového, že někteří živočichové jsou schopní zregenerovat části svých těl. Když ne dokonale, tak alespoň do značné míry. Většinou se jedná o končetiny, které těmto tvorům dorostou. Známé jsou třeba ještěrky, kterým se ulomí ocas, když jsou napadeny predátorem. Ten se časem dokáže zahojit a pomalu narůstá zpět. Končetiny jako nohy nejčastěji dorůstají některým obojživelníkům. A to je i případ axolotla, obojživelníka, který svůj život tráví ve vodě a je schopen naprosto neuvěřitelné regenerace - zregeneruje nejen končetiny, ale klidně i srdce nebo mozek.
Axolotl mexický (Ambystoma mexicanum)
Jak už jeho jméno napovídá, jeho domovinou je Mexiko, konkrétně jezero Xochimilco. Dříve se vyskytoval i v dalších jezerech, jenže ta bohužel postupně vyschla. Jeho přirozený areál výskytu se tak neuvěřitelně „smrsknul“ na uvedené jezero. A bohužel, ani v případě tohoto jezera si nemůžeme příliš představovat nějaké rozsáhlé přirozené jezero - jde už spíše o síť kanálů, mokřadů a drobnějších jezírek, které tvoří zbytek tohoto kdysi rozsáhlého jezera. A tento systém čelí, tak jako jiné vodní zdroje, znečišťování, které ohrožuje populace nejen axolotlů.
Ve svém jméně skrývá kromě samotného prvku vody i jméno aztéckého boha Xolotla, který byl spojován se smrtí, podsvětím, obětí a koloběhem života. Jedna legenda praví, že aby se slunce mohlo pohybovat po nebi, museli se bohové obětovat. Ale Xolotl se bál a snažil se uniknout tak, že se proměňoval. Nejprve v kukuřici se dvěma klasy, poté do agáve s dvojitým „srdcem“, a nakonec do dráčka axolotla. Svému osudu nakonec neunikl, byl dopaden a zabit, aby něco jiného mohlo žít (což by bez slunce nešlo).
V dospělosti může dráček měřit až neuvěřitelných 30 cm, ale většinou bývají menší. Jeho hlava je typicky mločí - širší a oválná. Výrazné oči postrádají oční víčka. Díky tvaru tlamičky vypadá, jako kdyby se pořád usmíval. Co je na jeho vzhledu ovšem nejvýraznější, to jsou tři vějířovité páry žaber za hlavou, které tvoří jakýsi límec.
Jejich přirozená barva je tmavě šedohnědá, ale samozřejmě se vyskytují i albíni (bílí se světlým okem) a melanističtí jedinci (černí). Tyto barevné varianty jsou velmi oblíbené (a tím pádem i častější) u chovatelů a zájmových akvaristů. U nich můžeme také najít ještě leucistické jedince (růžoví s tmavým okem) a zlaté. V přírodě se tyto barevné formy vyskytují minimálně, protože odlišné zbarvení je obvykle pro daného jedince znevýhodňující a snižuje jeho šanci na přežití.
Přes den většinou odpočívají a na lov se vydávají se setměním. To samé platí většinou i pro axolotly chované v akváriích - bývají skryti pod kameny, kořeny a vodní vegetací, takže je není snadné objevit. Když nastane jejich čas, vydávají se aktivně lovit. Jsou to masožravci, takže vyhledávají různé červíky, larvy, hmyz, drobné rybičky i jiné vodní organismy, které zvládnou ulovit. Kořist loví rychlým nasátím vody do tlamy.
K rozmnožování dochází výhradně ve vodě, protože axolotli, ač obojživelníci, nikdy nemetamorfují do suchozemského stádia. V přírodě je doba páření sezónní záležitostí, v akvaristice jsou chovatelé schopní navodit páření pomocí uměle vytvářených podmínek. Přirozeně k tomu dochází na přelomu zimy a jara, kdy je voda chladnější, ale denní světlo se začíná prodlužovat. Když samec objeví připravenou samici, začnou námluvy.
Krouží kolem samice a jemně do ní strká nosem. Poté se začne různě kroutit a kývat ocasem, což je takovou obdobou namlouvacího tance, kterým se snaží samici zaujmout. Pak vyloučí tzv. spermatofor, želatinový útvar obsahující spermie. Samice jej následně nasaje kloakou a dojde k oplodnění vajíček.
Trvá jeden až dva dny, než samice následně naklade vajíčka, respektive je přilepí k vodní vegetaci. Vajíček bývá 100-300 a jsou obalena želatinovým obalem, který je chrání. V závislosti na teplotě vody se během 10-20 dní vylíhnou z vajíček pulci. Jsou velmi malí a živí se drobnými vodními mikroorganismy. V následujících týdnech rostou a vyvíjejí se jim končetiny. Zhruba ve věku čtvrt roku jsou schopní začít přijímat normální potravu a po 6-12 měsících dosahují pohlavní dospělosti. Mladí axolotli se však musí mít na pozoru nejen před predátory, ale i před dospělými vlastního druhu, kteří jsou příležitostnými kanibaly.
Leucistická forma axolotla patří mezi akvaristy k oblíbeným
Vývoj z pulce do „dospělce“ je u axolotlů výjimečný. Jiní obojživelníci postupně metamorfují (tělesně se mění) z vodní larvy do suchozemsky žijícího dospělce. Axolotlové však zůstávají v larválním stádiu, a tedy nevstoupí na souš. Mimo jiného jim také zůstávají žábry, typicky dlouhý ocas a další znaky, které bývají přítomné u larev a nikoliv dospělců. Přesto dokáží v tomto stádiu dosáhnout pohlavní zralosti a rozmnožit se. Tomuto jevu, kdy organismus nemetamorfuje do konečného stádia, ale přitom se stane pohlavně dospělým, se říká neotenie.
Neotenie není výsadou axolotlů, přesto jsou nejznámějšími tvory, u nichž je běžná. U jiných druhů mloků se může objevit v závislosti na okolních podmínkách. U macaráta jeskynního (psal jsem zde) se neotenie vyskytuje také celý život. Ostatně, macarát je dalším druhem výjimečného živočicha, neboť se může dožít až stovky let a přitom klidně deset let hladovět. Velmi výjimečně se neotenie vyskytne u některých hlubinných ryb. Při chovu v zajetí jsou chovatelé nebo výzkumníci v laboratořích schopni pomocí hormonů uměle vyvolat přechod do suchozemského stádia, nicméně pro samotného axolotla je to stresující a významně to zkracuje jeho život.
Čím jsou axolotlové ještě výjimeční, to je jejich neuvěřitelná schopnost regenerace. Zatímco někteří plazi a obojživelníci jsou schopni zregenerovat ocas nebo končetinu či její část, axolotlové jsou schopni zregenerovat v podstatě cokoliv. Končetinu, ocas, ale i orgány jako srdce, plíce a dokonce i části páteře nebo mozku. Nové tkáně jsou naprosto funkční a nedochází ani k zjizvení přechodu mezi staršími tkáněmi a novými. Tato jeho „superschopnost“ je předmětem množství výzkumů, protože kdybychom tento fascinující proces byli schopní napodobit, byl by to v medicíně obrovský pokrok. Na druhou stranu, tento proces se nestane „přes noc“. Regenerace třeba končetiny trvá několik týdnů až měsíců.
Axolotl tak představuje mimořádně zajímavý objekt pro různé výzkumy nejen díky své neotenii, ale i schopnosti regenerace částí těla včetně životně důležitých orgánů. Zároveň je však kriticky ohroženým druhem, jehož přirozené populace jsou kvůli urbanizaci, znečištění a invazivním druhům na pokraji vyhynutí. Zachování axolotla v přírodě i v umělých chovech je proto důležitým krokem nejen pro ochranu biodiverzity, ale i pro pokračování vědeckého výzkumu s potenciálním dopadem na lidské zdraví a medicínu budoucnosti.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Ambystoma_mexicanum/
https://www.nhm.ac.uk/discover/axolotls-amphibians-that-never-grow-up.html
https://www.britannica.com/science/regeneration-biology/The-regeneration-process
https://wi.mit.edu/unusual-labmates-nature-s-peter-pans
https://www.livescience.com/animals/amphibians/axolotl-the-adorable-amphibian-that-can-regrow-its-body-and-stay-looking-young-forever
https://www.dailysabah.com/life/science/mexican-museum-highlights-fascinating-endangered-axolotl-salamander
https://www.bluereefaquarium.co.uk/portsmouth/blog/education/what-is-an-axolotl-and-why-are-they-endangered/
https://en.wikipedia.org/wiki/Axolotl
