Vyhazov bez udání důvodu. Krok dopředu, nebo zpět?

Po covidových letech, zběsilé inflaci a propadu ekonomiky to vypadá, že se vracíme pomalu k růstu. Bohužel však pozvolnějšímu, než se čekalo. V reakci na to chce ministr financí Stanjura zrevidovat pracovní zákoník a trochu zjednodušit vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Zejména co se možnosti ukončení zaměstnání týče. Nově by mohl být poměr ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele, a to bez udání důvodu. Ministr argumentuje velmi nízkou nezaměstnaností a větší možností flexibility pro firmy.

Jak je to v současnosti?

V současnosti jsou možnosti ukončení pracovního poměru jasně dané:

Nově by tak mohl zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z jakéhokoliv důvodu, vlastně by jej nemusel vůbec uvádět.

Máš padáka, protože tě už nechci

Na první pohled to zní strašidelně. Muset se bát, že mohu být kdykoliv vyhozen z práce bez ohledu na to, jestli jsem ji vykonával dobře, nebo ne. Pro řadu lidí může být tato možnost psychicky zatěžující, zejména pokud žijí od výplaty k výplatě a nemají rezervu. Dosud mohli mít alespoň pocit, že mají jistý příjem, pokud sami něco neporuší nebo se nerozhodnou jít o dům dál.

Tento pocit je však v praxi poměrně mylný. Pokud se zaměstnavatel chce v dnešní době někoho zbavit, může tak učinit i bez Stanjurovy novinky a upřímně si myslím, že se stejného scénáře bude držet i po jejím případném zavedení. Je totiž pro zaměstnavatele bezkonkurečně nejvýhodnější, zatímco pro zaměstnance je tato možnost dost tvrdá.

Oč jde? O ukončení pracovního vztahu dohodou. Pokud si totiž někdo myslí, že tyto dohody jsou vždy oboustranné a dobrovolné, tak se šeredně plete. Někdy této možnosti zneužije zaměstnanec, aby nemusel dodržet dvouměsíční výpovědní lhůtu jako v případě standardní výpovědi. Prostě zaměstnavateli pohrozí, že pokud nepřistoupí na dohodu, tak se hodí marod a už stejně nedorazí. Zaměstnavatel radši na dohodu přistoupí, protože problémového zaměstnance se radši zbaví takto bezkonfliktně než se s ním pak dohadovat.

Ve většině případů ale této možnosti zneužívají zaměstnavatelé. Pokud zaměstnance z nějakého důvodu nechtějí (ať už kvůli objektivním důvodům, jako je nespokojenost s jeho pracovním výkonem, neshodami v kolektivu, nespolehlivostí apod., které se však nedaří zachytit do výtek, které by mohly být podkladem pro pozdější zákonnou výpověď, tak i kvůli subjektivním důvodům), prostě ho nátlakem přimějí k podpisu dohody. Protože kdo by chtěl zůstávat v práci, kde vás nechtějí? Kdo by tam chtěl zůstat, když je jasné, že vás budou sledovat na každém kroku, řešit každé sebemenší pochybení a s největší pravděpodobností i obírat na mzdě? U řady zaměstnanců je mzda tvořena fixní složkou a variabilní, která záleží na různých faktorech. Mnohdy je fixní část minimální zákonnou mzdou. A tak když se vás chce zaměstnavatel zbavit, variabilní složku vám s různorodým vysvětlením prostě sebere. Chtěli byste pro něj pracovat dál za minimum?

A tak s dohodou souhlasíte. A protože dohoda nemusí počítat s výpovědní lhůtou, můžete se ještě téhož dne ocitnout na dlažbě. Chcete si stěžovat na inspekci? Dokažte, že jste dohodu nepodepsali dobrovolně.

Snadný vyhazov by měl být doplněn i snazším náborem

Stanjurovu novinku tak vnímám bez větších emocí. Už dnes totiž neoficiálně platí ta nejtvrdší možná varianta, tedy že bez práce se můžete ocitnout během minuty, bez nároku na odstupné. A nemusí to být nutně vaší vinou.

Proti novince tak nemám námitek. Ale spíše bych přivítal celkové usnadnění pracovních záležitostí. Aby i člověk, který potřebuje rychle práci, mohl nastoupit třeba během dne. Žádné povinné prohlídky, které jsou na řadu pozic naprosto zbytečné. Nebo aspoň možnost je absolvovat třeba během tříměsíční zkušební lhůty. Dále možnost nastoupit bez podpisu pracovní smlouvy a pro její podpis stanovit třeba 7-14denní lhůtu. Řada větších podniků nechává smlouvu vypracovat ve svém účetním oddělení a její vyřízení někdy zabere pár dnů.

Nízké mzdy, ale vysoké náklady

Jako značný problém vnímám i vysoké náklady zaměstnavatele na pracovníka. Na nižších pozicích, které jsou často diskutovány ve veřejném prostoru, v médiích a v diskuzích, jako jsou například pozice prodavaček, bývá běžnou hrubou mzdou cca 25-27 000 Kč. Prodavačka z toho má čistou mzdu kolem 22 000 korun, což je v dnešní době, při vysokých cenách snad úplně všeho, jak nic. Řada lidí se tak zlobí, že zaměstnavatelé šetří na zaměstnancích a platí jim ubohou mzdu. Ale aby prodavačka dostala svých nebohých 22 000 Kč, musí vynaložit zaměstnavatel více jak 40 tisíc korun. Kvůli pojištění a daním tak prodavačka přijde o zhruba polovinu toho, co by jí zaměstnavatel jinak zaplatil.

Současná hrubá průměrná mzda (na kterou však značná část zaměstnanců ani zdaleka nedosáhne) je kolem 43 tisíc korun. Pokud zaměstnavatel zaměstnanci slíbí průměrnou mzdu, obdrží zaměstnanec cca 34 tisíc korun. To už není špatně, ale aby mohl zaměstnanec dostat tuto částku, musí zaměstnavatel vynaložit téměř 70 tisíc korun!

Jak souvisí náklady zaměstnavatele se situací zaměstnanců a větší volností na pracovním poli?

Přestože se může zdát, že extra náklady zaměstnavatele nemusí zaměstnance příliš trápit, opak je pravdou. Řada zaměstnavatelů potřebuje přijmout zaměstnance a aby je našli, musí nabídnout slušnou odměnu. Ale kvůli vysokým nákladům si to často nemohou dovolit. Dochází tak ke vstupu do šedé zóny ekonomiky.

Zaměstnavatelé tuto situaci mnohdy řeší tím, že oficiální část mzdy poskytují ve výši minimální mzdy nebo jen o něco vyšší, a zbylou část platí hotově bokem nebo sepíšou DPP/DPČ, při které nebudou mít odvody na pojištění. Zaměstnanec dostane vyšší mzdu, než by si zaměstnavatel mohl dovolit, kdyby ji chtěl přiznat celou. A zaměstnavatel si tak dovolí zaměstnance, na kterého by jinak neměl.

V tuto chvíli však již dochází k několika úskalím. Za prvé, což většinu lidí až tolik netrápí, je stát ochuzen o část příjmu, který by jinak dostal. Za druhé se tím ale zejména zaměstnanec dostává do nepříjemné situace, které si nemusí být zprvu ani vědom, ale později ho může dohnat:

Práce na černo s sebou samozřejmě také nese nebezpečí, že se na všechno přijde a pokutován bude nejen zaměstnavatel, ale i vy jako zaměstnanec. Bohužel, tyto případy se dějí nejvíce u málo kvalifikovaných pozic, kde pracují zaměstnanci, kteří sami mají hluboko do kapsy a kvůli potřebě příjmu jsou ochotni přistoupit i na nelegální podmínky.

Kromě špatné životní situace na tyto podmínky mnohdy přistupují i mladí zaměstnanci, kteří si ještě nejsou vědomi toho, že se mohou ocitnout v pracovní neschopnosti nebo kteří by již v tak mladém věku řešili výši důchodu, tím spíš, když dnešní generace pomalu začíná počítat s tím, že se žádného důchodu ani nedožije.

Z rozvolnění pracovních vztahů a zejména ze snížení nákladové zátěže by mohl stát získat víc než jen z pouhého zjednodušení výpovědi, která nebude nic řešit. Peníze, které by tratil na odvodech, by získal zpět především v DPH, protože lidem by v kapse zbývalo víc peněz, které by mohli utrácet. Zároveň by to lidi mohlo vést k lepší finanční gramotnosti - všichni dostanete více a záleží jen na vašich schopnostech, jak budete s penězi nakládat. Zboží a služby by mohly být více daňově zatíženy. Lidé by se tak museli více rozmýšlet, za co své peníze utratí. Ale měli by na výběr. Takto ty peníze však ani nedostanou.

Stanjurův nápad tak nepovažuji za katastrofu, ale ani za skvělou myšlenku, která něco zlepší. Zase půjde jen o kosmetickou úpravu, která neuškodí, ale ani ničemu neprospěje.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-ekonomika-se-zveda-ale-malo-rika-stanjura-vola-po-snazsich-vyhazovech-244448