Článek
Autor svým nadpisem evokuje v lidech představu, že za vysoké ceny zboží může chamtivost prodejců. V článku se pak věnuje tipům, jak je možné při nákupu ušetřit, v mnoha případech upozorňuje na nenápadné detaily, které opravdu mohou pomoci ušetřit rodinný rozpočet. Nicméně žádný tip není pádným argumentem, který by podpořil tvrzení, že výše cen je dána hamižností prodejců.
Podobných názorů je více a rozhodně nechci rozporovat, že mohou být i prodejci, kteří se snaží šponovat ceny v touze po zvýšení zisku. Ale možná je na čase, abychom ze sebe přestali v roli zákazníků dělat jenom chudinky, které se každý snaží oškubat. Věčné nářky některých zákazníků o tom, jak je to v jiném obchodě levnější, jsou jenom ukázkou toho, že buď se nejedná o pravdu, nebo je daný zákazník hloupý, když to ví, a přesto stále chodí do tohoto obchodu, jen aby si postěžoval, že jinde to přeci mají levnější.
Nižší inflace
Autor už na začátku informuje, že únorová inflace byla pouhá 2 %, ale vysoké ceny v obchodech zůstávají.
Popravdě nevím, co přesně tím chtěl autor říct. Že když je nyní inflace na nižší hodnotě, než byla před časem, a přesto obchodníci nezlevňují, tak zákazníky okrádají, protože by vlastně měli jít s cenami dolů? Pokud ano, tak v tom případě nepochopil autor inflaci.
To, že je nižší než před časem, znamená jenom to, že se zpomalila. Nikoliv, že jde do záporu, tedy do tzv. deflace. Z toho důvodu logicky ceny nepůjdou dolů, ale buď budou stagnovat, nebo růst pomalejším tempem než dosud.
Poměřování gramáže/objemu
Poměřování gramáže nebo objemu jednotlivých produktů považuji za velmi dobrý tip, protože spousta lidí si těchto malých čísel nevšímá a často tak může zbytečně zaplatit více za menší produkt.
V případě trvanlivých potravin doporučuje spočítat si spotřebu a koupit raději velké balení, které vydrží třeba i rok, ale vyjde v přepočtu na kilogram levněji než malá balení.
Aby to mělo nějaký smysl a nejednalo se o úsporu jen pár korun, měl by si člověk nakoupit větší množství podobných produktů a ne jen třeba zmiňovanou rýži v 20kg balení. Je však otázka, kolik prostoru v domácnosti by skladování takového množství potravin zabralo a zda by byl člověk schopen zajistit opravdu natolik spolehlivé a správné skladování, aby nedošlo k degradaci těchto potravin nebo napadení hmyzem. Protože pak by se jednalo o vyhozené peníze místo ušetřených.
V případě nepříliš trvanlivých potravin je pak otázka, jestli je pro nás vždy důležitější nižší cena za 100 g (či jinou hodnotu). Jako příklad uvedu např. jogurt. Mohu si koupit malé standardní balení, nebo velké. Velké vyjde v přepočtu na 100 ml o něco levněji. K svačině mi postačí malé balení, ale pokud bych si koupil velké, snědl bych ho také. V případě velkého balení bych ale utratil větší částku, přestože to nebylo nutné, stačilo by mi i malé balení. To, že jsem ušetřil něco na přepočtu je sice hezké, ale kvůli této úspoře jsem zbytečně zvýšil svoji spotřebu, což nebylo nutné. Sice se můžu uklidňovat tím, že jsem do sebe dostal více živin, ale můj rozpočet to spíš poškodilo. Smysl by to mělo v případě, že bych si to velké balení rozdělil třeba na dvě části a druhou bych si nechal na další den. Ale kolik lidí si to pošetří, místo aby to snědli na posezení?
Větší balení totiž svádí k vyšší spotřebě a výrobci to vědí. Když máte něčeho hodně, má většina lidí tendenci se tolik neomezovat a konzumovat výrazněji více. Jakmile to dochází, začíná být člověk spořivý. Někdo by mohl namítnout, že to už je rozhodnutí a disciplinovanost každého z nás. Ano, to je pravda, ale z praktického hlediska to tak prostě je. Takže i když větší balení vyjde na jednotku gramáže levněji než menší, neznamená to nutně úsporu rozpočtu.
Slevy, slevy a zase slevy
Nic naplat, Češi jsou národem, který miluje slevy a obchodníci si za to mohou sami, když začali roztáčet slevové spirály. Pro mnoho z nich to také znamenalo v těžších časech konečnou, protože kvůli nízkým prodejním cenám nebyli schopní tvořit dostatečný zisk.
Málokdo si zároveň uvědomuje, že pokud obchodník poskytuje slevy, tak ty opravdu nejsou zadarmo. Ušlý zisk si musí kompenzovat jinde. Buď na jiném zboží, nebo na vyšších cenách stejného zboží ve chvílích, kdy jej nemá v akci. Takže zatímco by bez slevových akcí měl na zboží např. 20% marži a ve slevě jej prodává s 16% marží, tak v době bez slevy musí cenu zvýšit tak, aby měl minimálně 24% marži. Spíš víc, protože ve slevě se daného zboží prodá víc než pak bez slevy. Nebo, pokud by s takovou marží nebylo zboží už přijatelné, musí nacenit trochu výš jiný typ zboží, kterým si to vykompenzuje.
Akce může také do určité míry považovat za investici do reklamy, která přinese vyšší obrat, a tím pádem vykompenzuje nižší marži. Obecně řečeno, dá do akce atraktivní zboží, které přitáhne větší množství zákazníků a tím se mu pravděpodobně zvýší obrat nejen na zlevněném zboží, ale někdo z těch zákazníků si určitě zakoupí i něco jiného.
Zákazníci si často potrpí na různé klubové kartičky či věrnostní programy. Ale ani u nich si často neuvědomují, že to znamená zvýšení cen tak, aby prodejce byl stále na stejné marži, kterou potřebuje, aby ufinancoval provoz, a ještě generoval nějaký zisk.
Pro příklad, když budete mít věrnostní kartičku, na kterou se vám budou načítat za každý nákup body a po dosažení určitého množství bodů budete mít nárok na jednorázovou procentuální slevu z dalšího nákupu, pak si prodejce musí propočítat ceny tak, aby se dostal na potřebnou marži i po započítání slev z kartiček. To znamená, že dokud budete sbírat body, platíte za zboží vyšší cenu, než byste platili, pokud by prodejce věrnostní program neměl. A když ji máte nasbíranou a uplatníte, tak se sice radujete ze slevy, ale do určité míry jste ji vlastně zaplatili v předchozích nákupech.
Vyhledávání slev
Podle autora původního článku je potřeba sledovat akce jednotlivých prodejců, protože tak můžete nakoupit výrazně levněji. O tom není pochyb a v dnešní době je to díky internetu i snazší než za dob papírových letáků. I tak však vyhledávání jednotlivých položek může zabrat nemalé množství času. A dá se předpokládat, že zatímco položka „A“ bude levnější v obchodě č. 1, položka „B“ bude naopak levnější v obchodě č. 2 a položka „C“ bude levnější v obchodě č. 3. V některých případech probíhá akce simultánně ve více obchodech naráz. Kolik času jste ochotni věnovat hledání nejnižších cen jednotlivých položek a přemítání, do kterého obchodu se vám cesta nakonec vyplatí nejvíc? A jste schopni myslet i na to, že pokud vyhraje obchod č. 3, kde bude zrovna nejvíce položek z vašeho seznamu ve slevě, budete si muset ještě započítat náklady na cestu, neboť obchod č. 3 se zrovna nachází ze všech sledovaných obchodů nejdál? A vy tak peníze uspořené za potraviny projedete na palivu? Nebude nakonec výhodnější jet do obchodu č. 2, kde je sice v akci jen něco, ale je skoro za rohem?
Kolik lidí je schopno si toto všechno promyslet do detailu a v rozumném čase? A bude daná úspora opravdu natolik vysoká, že to bude za ten čas strávený hledáním stát? Budu upřímný, dříve jsem slevy také poměrně důkladně porovnával a pokud žijete někde v centru města a máte většinu obchodů na dosah ruky, pak takové porovnání nějaký význam má, protože dopravu nemusíte tolik řešit, oběhnete to třeba pěšky. Když porovnáváte často, získáte určitou rutinu a strávíte tím méně času, než když jste s porovnáváním začali. Jak ale stárnu, zjišťuji, že nejvíce cenný je pro mě čas. I když bych byl schopný porovnat ceny poměrně rychle a dobře si propočítat i související náklady, tak vím, že daný čas bych byl schopný strávit něčím, co pro mě bude mít větší hodnotu než finanční úspora dosažená nákupem zboží v akci.
Zboží s blížící se exspirační dobou
Je pravdou, že řada obchodů výrazně zlevňuje zboží, kterému se blíží doba minimální trvanlivosti nebo datum spotřeby. Obvykle poslední den exspirace je možné toto zboží koupit za výrazně nižší cenu.
V případě produktů s datem spotřeby bych však byl velmi obezřetný, neboť se stává, že i těsně před exspirací už je „chycené“. Zejména maso. Souhlasím však s autorem, že vyhledávání takových produktů vám může pomoci ušetřit nemalé peníze. Není to však řešení trvalé. Obchod totiž brzy zjistí (v závislosti na tom, jak schopní jsou jeho vedoucí pracovníci), že se dané zboží běžně neprodává a musí se vyprodávat na poslední chvíli ve slevě. Dané zboží tak buď začnou objednávat a nabízet v menším množství než dosud, aby jim nezbývalo a nemuseli jej zlevňovat, nebo ho z nabídky vyřadí úplně. Může se tak brzy stát, že vaše oblíbená potravina, kterou vždy nedočkavě vyhlížíte v den její exspirace, bude brzy vyřazena z nabídky a vy se buď budete muset obejít bez ní, nebo si najít jiný obchod, který ji ještě nabízí.
Večerní nákupy
Večerní nákupy jsou velmi podobné jako vyhledávání zboží před exspirací. Obchod zlevňuje zboží, které bylo čerstvé, ale s blížící se dobou zavíračky je potřeba ho vyprodat radši za nižší cenu, než aby tam zůstalo a následně se vyhodilo nebo využilo bez zisku. I v tomto případě však nepůjde o dlouhodobou udržitelnost. Obchod se opět poučí a bude zboží nabízet méně, nebo ho nebude nabízet vůbec. Protože je odběr však leckdy těžké odhadnout, může paradoxně docházet k tomu, že zboží nebude dostupné i ve chvíli, kdy by o něj zájem ještě byl.
Častý prodej pečiva ve slevě kvůli blížícímu se konci otevírací doby obchodu byl vyřešen snížením jeho množství, takže někdy není dostupné už během odpoledne.
Zahraniční nákupy
Pro lidi bydlící poblíž hranic se může v řadě případů jednat o zajímavou možnost úspory. Ještě nedávno byly nákupy např. v Polsku výrazně levnější než u nás. Ušetřit se dalo i na natankování paliva u našich sousedů, takže se nákup vyplatil i přes nutnost jízdy za hranice. V poslední době se však situace srovnává, palivo už není tak výhodné a ceny potravin pomalu porostou také. Doteď totiž platila nulová DPH na základní potraviny, ale toto opatření na konci března skončí.
Porovnávání cen potravin v zemi jejich původu a u nás je až trochu úsměvné. Je snad logické, že v zemi původu bude potravina obvykle znatelně levnější než u nás, protože k nám ji nejdřív musí někdo dopravit. Doprava není levná záležitost, palivo něco stojí, mzda řidiče něco stojí, uskladnění. Pravděpodobně to nebude dovážet jednotlivý obchůdek, ale buď centrála řetězců nebo velkoobchod. Takže pak je potřeba přičíst i náklady na mzdy pracovníků centrály či velkoobchodu (nejen skladníci, ale veškerý personál, který zajišťuje chod podniku), dopravu z centrály či velkoobchodu ke koncovému prodejci.
Pokud máte cestu do zahraničí i z jiného důvodu, než abyste ušetřili na španělských pomerančích, nebo máte někoho známého, kdo tam jede na dovolenou či tam třeba cestuje pravidelně na pracovní cesty apod., pak je samozřejmě super, když vám tam něco nakoupí levněji. Ale kolik lidí takovou možnost má?
Spořivost je fajn, odpovědné chování spotřebitele také. Ale ne vždy je úspora skutečně úsporou.
Hledání možností, jak ušetřit, je bezpochyby správné. Většina běžných lidí nemívá peněz na rozhazování a najde se i velké množství lidí, kteří musí otáčet každou korunu. Pro ty dodržování všech podobných pravidel a tipů určitě význam má. Stojí však za zamyšlení, jestli by se čas strávený hledáním všech možných úspor nedal využít nějak efektivněji, aby ve svém důsledku vedl k ještě větší úspoře nebo naopak ke zvýšení příjmu daného jedince, což by situaci vyřešilo také a v ideálním případě by tak člověk měl ještě peníze nazbyt.
Osočování obchodníků, že jsou nenažraní, a proto máme vysoké ceny, je strašně zjednodušující a neodráží složitost obchodu. Obchodník musí stanovit takové ceny, aby z tržeb byl schopný odvést DPH, zaplatit faktury za zboží, které musel nejdřív nakoupit, aby jej mohl prodat, zaplatit veškeré provozní náklady (nájem obchodních prostor, veškeré energie, vybavení obchodu i zázemí, údržba, mzdy všech pracovníků, aby pokryl ztráty způsobené krádežemi či ztrátou hodnoty zboží (proexspirování, rozbití atd.), náklady na marketing a v neposlední řadě aby generoval i nějaký zisk, ze kterého bude nejen živ on sám, ale který bude moci zčásti opětovně investovat do rozvoje svého obchodu, protože jen tak bude schopen konkurovat na neustále se vyvíjejícím trhu.
Nechci obchodníky nijak hájit, obchod je prostě tvrdý boj. Ale mnoho zákazníků si ani zdaleka neumí představit, co vše to obnáší, a tak mají tendenci vše zjednodušovat. Proč si tedy lidé nezačnou otevírat vlastní obchůdky, kde nabídnou levnější služby a levnější zboží, když je to tak snadné? Lidé by jim přeci utrhali ruce.
Máte na věc jiný názor? Napište do diskuse.
