Článek
Dnešní doba a její možnosti v nás vzbuzuje pocit, že už máme téměř všechno probádané a nemůže se před námi nic skrýt. Pravda však nemůže být vzdálenější. Ani nejmodernější technika nám není schopna odhalit veškerá tajemství přírody, i když bez ní bychom nevěděli ani polovinu toho, co víme. I na souši nás stále čeká řada překvapení, natož v temných hlubinách moří a oceánů. V místech s extrémními podmínkami, kterým se museli přizpůsobit živočichové, kteří tam žijí. Jedním z takových jsou krakatice. Po celá staletí až tisíciletí byly postrachem námořníků a příběhy o nich se vyprávěly v každé námořnické putyce. Dnes už víme, že tato vyprávění byla v mnoha ohledech přehnaná a představivost námořníků byla bohatší než realita. Ale přesto o nich stále víme velmi málo.
Krakatice obrovská (Architeuthis dux)
Jedná se o hlavonožce, který patří k největším zástupcům této třídy. Vědci vedou diskusi, zda existuje jediný druh krakatice, nebo by jich mohlo být více, ale kvůli nedostatku informací nejsou zatím schopni s jistotou rozhodnout. Dosavadní nálezy svědčí spíše o tom, že se jedná opravdu jen o jeden druh, ale někteří výzkumníci jsou toho názoru, že druhy by mohly být tři.
Jak už dávné příběhy naznačovaly, krakatice dorůstají kolosálních rozměrů, přičemž samice jsou větší než samci. Uvádí se průměrná velikost kolem 13 metrů, přičemž největší část této délky tvoří chapadla. Byly však zaznamenány i exempláře o pár metrů delší. Ti největší jedinci mohou vážit až jednu tunu, ale většinou váží jen několik stovek kilogramů. Krakatice jsou jedním z příkladů tzv. hlubinného gigantismu, kdy živočichové žijící v hlubinách chladných vod dosahují větších velikostí než tvorové žijící v mělčích a teplejších vodách.
Je tomu tak proto, že čím větší tvor, tím menší je povrch vzhledem k celkové velikosti těla. To jim umožňuje v extrémně chladných podmínkách udržet potřebnou tělesnou teplotu. Další adaptací je velikost očí, které mohou být velké jako lidská hlava. Jsou schopná zaznamenat i to nepatrné množství světla, které se k nim do hlubin dostane. Na rozdíl třeba od našich očí jsou oči krakatic vyplněné vodou, takže pokud krakatice uhyne, oko doslova vyteče.
Oko krakatice.
Jejich tělo tvoří trup, dvě obrovská dlouhá chapadla a osm menších ramen. Vnitřní strany těchto končetin jsou lemovány stovkami přísavek, které mohou měřit až pět centimetrů v průměru. Přísavky jsou lemované ostrými kroužky z chitinu. Přísavka se přichytí na povrch kořisti a ostré kroužky poškodí povrch těla.
Přísavky jsou lemované ostrým kroužkem z chitinu
Tak jako jiní hlavonožci, i krakatice se pohybuje především s využitím proudu, kdy vtahuje vodu do plášťové dutiny a následně ji zase rytmicky protlačuje sifonem ven. Uvnitř plášťové dutiny mají taky žábry, pomocí kterých dýchají. Podobně jako chobotnice i ona má propracovaný nervový systém a poměrně složitý mozek, což naznačuje podobnou inteligenci.
Aby mohly krakatice plavat v mořské vodě, která by je jinak nadnášela, obsahuje jejich tělo chlorid amonný, který jim pomáhá tento vztlak vyrovnávat.
O jejich reprodukčním cyklu toho víme ještě méně. Předpokládá se, že krakatice pohlavně dospívají zhruba ve třech letech, kdy jsou samice schopné produkovat velké množství vajec. Samci pak pravděpodobně vstřikují spermatofory obsahující spermie pomocí téměř metr dlouhého penisu k základnám ramen samice, kde byly nalezeny speciální vedlejší úponky.
Proběhl i pokus o umělý odchov mláďat, která byla odchycena v mělkých vodách, ale všechna bohužel uhynula. Snaha dozvědět se tak více o životě těchto záhadných tvorů nebyla korunována úspěchem.
Podle nalezených pozůstatků však víme, že se krakatice živí nejen hlubinnými rybami, ale často také jako kanibalové jinými olihněmi. K útoku na jiné krakatice může dojít buď v rámci boje o kořist, nebo jako přímý útok. Důkazem, že požírají jiné jedince svého druhu nebo jiné druhy menších olihní, jsou zbytky nalezené v žaludcích exemplářů, které byly zachyceny rybářskými sítěmi nebo vyvrženy na pobřeží. Krakatice disponují ostrými zobáky, kterými dokáží kořist doslova naporcovat. Kromě toho jsou odvěkými nepřáteli s vorvani, kteří je loví a v jejichž žaludcích bylo nalezeno mnoho zbytků těl krakatic. Na druhou stranu, ani vorvani to nemají s krakaticemi snadné a naopak na jejich tělech jsou často k nalezení jizvy po přísavkách od obřích krakatic. Kromě toho disponují krakatice podobně jako chobotnice inkoustovou tekutinou, kterou mohou při své obraně uvolnit.
Co se týče jejich ohrožení, vědci předpokládají, že ohrožené nejsou, protože jedince nebo pozůstatky těl nacházejí ve všech oceánech. Zároveň podle dosavadních výzkumů vorvaňů usuzují, že vorvani spořádají několik milionů olihní ročně a tak i populace obřích olihní musí být tvořena miliony jedinci. Informací o jejich životě je však pořád příliš málo a tak nás mohou ještě lecčíms překvapit.
Mladý exemplář odchycený roku 2014 u Japonska a uložený v muzeu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Architeuthis_dux/
https://www.nationalgeographic.com/animals/invertebrates/facts/giant-squid
https://www.livescience.com/giant-squid.html
https://australian.museum/learn/animals/molluscs/southern-giant-squid-architeuthis-dux/
https://www.marinebio.org/species/giant-squid/architeuthis-dux/
https://www.mentalfloss.com/article/63719/20-freaky-facts-about-giant-squid
https://factanimal.com/giant-squid/
