Článek
O tomhle tématu jsem přemýšlel už nějakou dobu. Zejména teď, v poslední době, kdy se řeší vládní konsolidační balíček, často vídám nebo slýchám názory, jak by prospělo, kdyby se vyházela všechna ta „netáhla“ na úřednických pozicích, která si sedí v teple kanceláře a berou nehorázné peníze za to, že vlastně nic nedělají. A co víc, dokonce když za nimi přijde člověk něco vyřídit, jsou na něj nepříjemní a pomalu ho vyhodí za dveře.
Tento zjednodušený pohled vypovídá ani ne tak o práci úředníků, jako těch, kteří nejsou schopni pochopit, že úředník sám nemůže za to, že danou pozici vykonává. Pozice byla vytvořena z nějakého důvodu a pokud ji neobsadí tenhle úředník, musela by se obsadit jiným. A že mnoho z jejich práce je běžnému člověku skryto a neví, co všechno se skrývá třeba za jedním vyplněním formuláře.
V první řadě je potřeba říct, že řadoví úředníci nenesou odpovědnost za rozrůstání se státní správy. Ano, máme velmi rozrostlý byrokratický aparát. To vědí všichni, firmy i jednotliví občané. Každá vláda přichází s tím, jak zeštíhlí úřady a jak zjednoduší administrativní agendu. Ale v konečném důsledku většinou jen přijde s dalšími regulacemi, dalšími úřady nebo úředními místy. Státní správa tak bobtná.
Problém není primárně v počtu úřednických míst, ale v množství agendy
Občas, když je dostatek ochoty, seškrtá vláda místa, která byla beztak už jen prázdnou skořápkou. Nevyužívaná, k ničemu. Veřejnosti to podají jako velký úspěch a jede se dál. Někdy se škrtne i nějaká využívaná pozice, aby se trochu ušetřilo. A objem práce se rozhodí mezi zbylé úředníky. To je první problém, který způsobuje naprostá nesystematičnost a absence nějaké komplexní koncepce. Nejdřív by měl být pořešen zásadní problém - požadavky státu na vyplňování hromady formulářů, požadavky na mnoho potvrzení, povolení, souhlasů, vyjádření atd. Pokud na vše budou potřeba tři kopie a každá bude potřebovat souhlas dalších deseti úředníků, pak pouhá redukce pracovních míst nic nevyřeší. Povede jenom k naprostému selhání systému, neúměrnému zatížení zbývajících úředníků a prodloužení doby potřebné k vyřízení žádosti.
Složitost formulářů
Množství agendy se váže ještě k jednomu problému. Složitost většiny formulářů. Běžný člověk, který se aktivně nepohybuje a neorientuje v této oblasti a jde jen jednou za čas vyplnit nějakou žádost nebo formulář, nemá mnohdy šanci jej sám a na první dobrou vyplnit. Mnohdy se i úředníci potřebují poradit mezi sebou, jak by mělo být co vyplněno. Verze formulářů se navíc, podobně jako třeba daňové přiznání, mohou rok od roku měnit, něco přibyde, něco ubyde (většinou spíš přibyde). Digitalizace státní správy měla přinést zjednodušení, ale podle slov některých úředníků či pracovníků třeba v sociální sféře, přináší digitalizace kvůli složitosti formulářů leckdy spíše práci navíc než usnadnění. Lidé formuláře vyplní online, ale mnohdy se dopustí řady chyb či nepřesností. Úředník či pracovník tak musí formulář opravovat, doplňovat, kontaktovat daného člověka kvůli ověření některých údajů atd. V konečném důsledku tak mnohdy s formulářem stráví víc času, než kdyby jej vyplňoval osobně s daným člověkem.
„Možnost online vyplnění je super, ale nevšimla jsem si, že by mi tím nějak ubyla práce.“ nejmenovaná pracovnice sociálního oddělení
Práce úředníka není v teple odsedět osm hodin a jít domů
Za covidu to bylo ještě horší, ale ani dnes nemají úředníci na růžích ustláno. Objem práce je tak obrovský, že svoji práci dodělávají ještě po skončení pracovní doby a někdy si ji berou i domů. Bez nároku na odměnu.
Ano, určitě se můžeme bavit o tom, že ne každý úředník je zavalen prací. Někteří mají práce tak akorát, aby si ji stihli udělat během běžné pracovní doby, stihnou si dát kafe, prohodit pár slov s kolegy/němi. Na tom přece není nic špatného. Vždyť i v soukromé sféře nejede každý pracovník jako robotická fretka, občas si také odfrkne. Minutková „odstávka“ prospěje dalšímu soustředění se na práci. Ale mnoho pracovníků má práce víc než dost. Když jsou úřední dny/hodiny, jsou od své práce ještě vyrušováni lidmi, kteří si přišli něco vyřídit. Vyrušení není samozřejmě ten správný výraz, vždyť jsou na svých místech právě kvůli občanům, ale během této doby se jen těžko soustředí na svoji další část práce. Ta jim pak trvá o něco déle, než kdyby se na ni mohli plně soustředit. To není ani jejich vina, ani vina nás občanů, to je jen prosté konstatování faktu.
Někdy je nepříjemný úředník, jindy zase klient/občan
Mnoho lidí argumentuje, že úředníci jsou nepříjemní, i přesto, že je to vlastně jejich práce být nápomocný občanům. Musím přiznat, že ještě pár let zpátky se mi stávalo, že úředníci, se kterými jsem jednal, byli leckdy odtažití, v případě nějakého problému se našli i tací, kteří byli vyloženě nepříjemní. A kolegyně, která řeší stavbu rodinného domku, má poměrně nepříjemnou úřednici na jejich stavebním úřadě. Takže nepopírám, že takoví úředníci se najdou. Někdy mohou mít jen špatný den a jindy jsou v pohodě, což je samozřejmě nijak neomlouvá, v některých případech jsou tak prostě nastavení a pak by měli zvážit, jestli je ta práce opravdu pro ně vhodná.
Na druhou stranu, řada lidí přichází na úřad a už je napružená z toho, že tam vůbec musí jít, něco vyplňovat nebo řešit. Jejich nálada je vyloženě předchází a tón pozdravu, když vchází do kanceláře (a to je ten lepší případ, mnoho lidí dnes už ani zdravit neumí) dává úředníkovi jasně najevo, že to nebude příjemná návštěva. Je to škoda, protože pokud by obě strany přistupovali k vzájemné interakci pozitivněji, celé dění by bylo pro všechny zúčastněné mnohem příjemnější.
Někdy je klient/občan natolik nepříjemný, že úředníkovi zkazí náladu na celý den. Není totiž vůbec snadné se z takového návalu nepříjemných emocí dostat a být hned zase milý. Může se tak stát, že úředník na vás ani nechce být nepříjemný, jen je prostě vykolejený z předchozí návštěvy. Tyhle situace se velmi často dějí zejména na odborech sociálních věcí, kam často chodí lidé, kteří bývají v tíživých životních situacích, jsou rozladění, vystresovaní, úzkostliví a mnohdy si svoji frustraci vybíjí právě na úřednících.
Pozitivní přístup
Za sebe však musím říct, že se v posledních letech setkávám zejména s příjemnými úředníky/úřednicemi, kteří jsou lidmi na svém místě. Ať už jde o obávané stavební úřady nebo jakýkoliv jiný úřad či odbor. Vždy, když jsem se přišel poradit, protože jsem nevěděl, co bych měl ve své situaci dělat a co bych si měl vyřídit, tak mi pomohli nejen radou, ale leckdy mi byli nápomocní i prakticky. Dokonce i když se problematika nakonec netýkala jich, ale třeba některého z jejich kolegů. Vše vysvětlili a vždy mi vyšli vstříc a návštěvu úřadu musím označit za velmi milou a příjemnou.
Dnes jsem byl na živnostenském úřadě vyřídit si ŽL. To naštěstí není nic složitého, ani časově náročného. Bylo však velmi milé zjistit, že i na tomto úřadě jsou příjemní pracovníci a paní úřednice byla ochotná a milá, všechno vysvětlila i včetně toho, kam se hlášení o založení živnosti automaticky odesílá dál (sociálka, zdr. poj. a FÚ), že se tyto instituce mohou v nejbližší době ozvat kvůli ověření, že přijde dopis s oznámením o datové schránce a také informovala o tom, že mohou přijít nabídky od komerčních subjektů, které nabízejí za úplatek pomoc, ale že se nejedná o žádný úřední akt a není potřeba nic dalšího platit. To bych z jejich nabídky asi naštěstí rozpoznal sám, ale dovedu si představit, že řada lidí ne a mohli by takovým nabídkám tzv. „sednout na lep“. Tuto informaci tedy velmi kvituji.
Během zřizování ŽL jsme se i zasmáli a celkově šlo o příjemnou chvíli. Zdejší úředníci jsou milí možná i proto, že se nejedná o extrémně vytížené úřady jako tomu může být v některých velkých městech.
Podstatou je, že není fér obviňovat úředníky ze stavu státního aparátu a z míry byrokracie. Ta hlavní změna musí přijít shora. Zjednodušit a zefektivnit administrativu. Pak bude potřeba i méně úředníků a zároveň nebudou zahlcení nadměrným množstvím leckdy i nesmyslné práce, kterou ale musejí zvládnout.
Všem úředníkům a úřednicím, kteří jsou milí a ochotní, děkuji za jejich přístup a vážím si práce, kterou musejí vykonávat, i když ji mnohdy nikdo neocení.
