Článek
„Ty zmije jedovatá!“ Slovo zmije se stalo synonymem něčeho nebo spíše někoho špatného a zlého. Mnoho lidí děsí už jen samotné jméno a kdyby na zmiji v přírodě narazili, nebudou daleko od infarktu. Je pravda, že zmije je naším jediným jedovatým hadem, tedy kromě užovky podplamaté, která má velmi slabý jed také. A protože tu na jedovatá zvířata nejsme zvyklí tak jako lidé třeba v Austrálii, Asii i jinde na světě, kde se to jedovatými zvířaty jenom hemží, může v nás kontakt s jedovatým živočichem opravdu strach vyvolávat. Strach, který je ale způsobený především nevědomostí a nedostatkem zkušeností. Jaká „ta naše“ zmije opravdu je?
Zmije obecná
Zmije obecná (Vipera berus)
Zmijí existuje mnoho druhů a některé jsou opravdu nebezpečné a velmi jedovaté, např. agresivní zmije paví, o které jsem psal zde. Zmije obecná vypadá na první pohled také nebezpečně, ale realita není tak děsivá, jak se mnohdy povídá.
Zmije obecná je v mnoha evropských státech, včetně našeho, jediným zástupcem jedovatých hadů a je nejrozšířenějším hadem z čeledi zmijovitých (Viperidae). Vědci rozeznávají tři poddruhy zmije obecné a teoreticky je možné, že některých z těchto poddruhů bude časem uznán jako samostatný druh.
Obývá většinu Evropy a její areál zasahuje až do Asie. Typickým prostředím, kde se nejčastěji vyskytuje, jsou dobře prosluněné oblasti, kde se může vyhřívat a zároveň tam najde dostatek úkrytů. Jedná se o kamenité stráně, louky, okraje lesů, vřesoviště, ale může se samozřejmě vyskytovat i na zahradách, zejména pokud v nich najde prostor, kde má klid a nebývá rušena.
Jedná se o menšího až středního hada, který dosahuje průměrné délky mezi 60-80 centimetry, i když se najdou i velmi vzrostlí jedinci dosahující až k jednomu metru. Její zbarvení může v odstínech velmi variovat, ale vzor zůstává pokaždé stejný. Je jím charakteristická klikatá čára, která jde od hlavy až k ocasu. Samci mívají spíše šedavé zbarvení, zatímco samice mívají nádech do hněda a mnohem častěji se mezi samicemi, zejména v horských oblastech, nacházejí melanisticky zbarvení jedinci. Ti jsou v podstatě celý tmaví až černí a u tohoto zbarvení pak klikatá čára není zřetelná a splývá se zbarvením těla.
Zmije obecná - jedinec s melanismem
Hlava je poměrně velká a zřetelně odlišitelná od zbytku těla. Typické jsou pro zmije svislé úzké zorničky, což je spolehlivý rozeznávací znak ve chvíli, kdy si nejste jisti, jestli se před vámi plazí zmije, nebo užovka. Užovky totiž bývají často za zmije zaměňovány. Sice postrádají charakteristický klikatý vzor, ale mají na hřbetě skvrny, které se při pohybu mohou vizuálně „slít“ do klikaté čáry a tím pozorovatele zmást. Naopak některé zmije nemusí mít klikatou čáru dostatečně zřetelnou, zejména v případě melanistických jedinců. Zorničky jsou pak tím, co druhy jednoznačně odliší. Zmije mají svislé zorničky a užovky kulaté.
Jsou to samotářsky žijící zvířata, která se sdružují jen v období páření, které probíhá na jaře. Samice pak na přelomu léta a podzimu rodí živá mláďata, vejce na rozdíl od mnoha jiných druhů hadů neklade. V některých případech se však může stát, že naklade vejce, ze kterého se okamžitě vylíhne malý had. Malé zmije jsou už od začátku samostatné.
Zmije jsou hadi s denní aktivitou, takže narazit na ni není až takový problém. Během horkého léta se její aktivita posunuje na ranní a večerní hodiny, aby se vyhnula vysokým teplotám. A přes zimu hibernuje, obvykle schovaná v různých dutinách, pod kameny, v opuštěných norách. Jídelníček má poměrně pestrý, tvoří jej hlodavci všeho druhu, ještěrky, drobní ptáci a ptáčata a někdy nepohrdne ani obojživelníky.
Obvykle útočí ze zálohy. Vymrští se z úkrytu a kořist uštkne, načež se většinou stáhne zpátky a vyčkává, než jed, který do kořisti vpustila, zaúčinkuje. Následně svoji kořist vyhledá po čichu a pozře.
Její útok z úkrytu a jedovatost vyvolává mezi některými lidmi strach, který však není příliš opodstatněný. Zmije je ze své podstaty poměrně plachý had, který navíc není nikterak agresivní, jako např. její příbuzná zmije paví. Zmije obecná tak nebude vyhledávat vaši přítomnost, aby si „mohla kousnout“, ale naopak se pokusí nejdříve utéct či se skrýt, aby ke kontaktu vůbec nedošlo. Pokud ji však nečekaně překvapíte nebo na ni dokonce šlápnete, pak se samozřejmě s největší pravděpodobností bude bránit kousnutím. Ne každé uštknutí však končí vpravením jedu do rány, některé kousance mohou být tzv. na sucho, bez jedu.
Pokud však dojde ke kousnutí a zároveň vpravení jedu, není třeba panikařit. Jed je sice účinný, ale především na drobné obratlovce, pro člověka přílišné nebezpečí neznamená, výjimkou mohou být malé děti a staří nebo nemocní lidé s oslabenou imunitou. Kousnutí však bude bolestivé a dojde pravděpodobně i k otoku. Zatímco ranky po zubech získají nafialovělý lem, během otoku dojde k zesvětlání postiženého místa. Člověk může pociťovat nevolnost, pocity na zvracení, pocení, zrychlený tep, bolesti břicha i průjem. Nutno dodat, že některé příznaky často bývají zesíleny leknutím až šokem z toho, že člověka vůbec něco uštknulo. U alergických jedinců může dojít k anafylaktickému šoku a tento stav je skutečně životu nebezpečný.
První pomocí je v případě uštknutí znehybnění postiženého, resp. minimalizace pohybu s postiženou končetinou, aby se šíření jedu zpomalilo. Pomáhá elastický obvaz nad ránou, ale končetina by se neměla zcela zaškrtit. V případě uštknutí do paže je vhodné paži přivázat k tělu, aby se zamezilo nadměrnému pohybu. Ke zpomalení vstřebávání jedu a ke snížení otoku také pomůže chladný obklad. Následně se vyhledá odborná pomoc. Pozor na laické rady typu „ránu je potřeba vysát nebo dokonce vypálit“. Tím ničemu nepomůžete a naopak spíše postiženému ještě uškodíte.
Zmije obecná
Zmije obecná může být pro někoho obávaným zvířetem, ale je důležitou součástí ekosystému. V České republice je braná jako kriticky ohrožený druh a je chráněná, proto se ji nepokoušejte likvidovat. Naopak je užitečná - snižuje počty hlodavců, kteří by jinak mohli likvidovat úrodu. Pokud se vydáváte do přírody do oblastí, kde by se mohla vyskytovat, mějte pevné boty a buďte pro ni dostatečně nápadní, aby si vás včas všimla a měla možnost se odplazit jinam.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Vipera_berus/
https://www.dw.com/en/endangered-adder-snake-is-germanys-reptile-of-the-year/a-67483104
https://www.denik.cz/zvireci-denik/zmije-obecna-cesko-usktnuti-prvni-pomoc-co-delat-kde-se-vyskytuje.html
https://hradec.rozhlas.cz/zmije-je-nas-nejklidnejsi-had-jed-nema-na-utok-proti-lidem-ale-na-shaneni-8786593
https://www.sn-cz2020.eu/media/de_cs/projektbilder/handmade_nature/Flyer-Kreuzotter-weiss-cesky-neu.pdf
https://herpetology.cz/zmije-obecna-vipera-berus/
