Článek
Mzdové odvody na nemocenské pojištění byly zavedené už dříve, nejedná se o žádnou novinku. Se zavedením karenční doby, kdy po první tři dny nemoci nedostal zaměstnanec nic, se přestalo nemocenské pojištění odvádět. Karenční doba se zrušila a vláda v rámci konsolidačního balíčku rozhodla o znovuzavedení nemocenského pojištění.
V první řadě je potřeba si ujasnit pár věcí. Prvních 14 dnů nemoci vám hradí zaměstnavatel náhradu mzdy. Od 15. dne je vám pak sociálkou vyplácena podpora v pracovní neschopnosti. Při zavedení karenční lhůty vám po tři dny nebylo placeno nic, což už nyní neplatí. Vláda argumentuje právě zrušením karenční lhůty a obhajuje tím znovuzavedení nemocenského pojištění.
Z nemocenského pojištění se pak hradí nejen podpora v pracovní neschopnosti, ale třeba i mateřská/otcovská či ošetřovné.
Pojištění ano, ale státní?
Naprosto souhlasím s tím, že nemocenské pojištění má svoje opodstatnění. Nikdy nevíme, co se nám kdy může přihodit a přijdeme o možnost (dočasně) chodit do práce. Ne každý má našetřený dostatečně velký finanční polštář, aby se bez příjmu zcela obešel.
S čím však příliš nesouhlasím, je znovuzavedení odvodů ze mzdy na toto nemocenské pojištění. Nebylo by lepší, kdyby stát toto pojištění zcela přenechal komerčním pojišťovnám a nechal na každém z nás, jestli se chceme pojistit pro případ pracovní neschopnosti, v jaké výši, za jakých podmínek a za jakou cenu? Neměl by stát lidi naučit, aby se o sebe postarali více sami a nespoléhali na stát? Neušetřil by nakonec víc, než když nemocenské pojištění znovuzavede?
Pojištění v případě pracovní neschopnosti nabízí i komerční pojišťovny
Už dnes je možné se kromě úrazů a vážných nemocí pojistit i na případné onemocnění, které nám způsobí pracovní neschopnost. Někdo se tak připojišťuje i přesto, že by měl nárok na podporu v pracovní neschopnosti od státu.
Proč vláda nepřijde s tím, že nám (občanům) dá nějakou rozumnou lhůtu, během které si každý budeme moci zařídit u námi vybrané komerční pojišťovny vhodné pojištění, které nás v případě onemocnění bude krýt? Ten, kdo bývá často nemocný, tak si holt bude muset třeba připlatit. Někdo nebyl na neschopence třeba dvacet třicet let. Každý by si to tak mohl uzpůsobit co nejvíce svým potřebám a zároveň by na pojistném platil tolik, kolik je sám ochoten dávat. Kdo bude chtít na pojistném šetřit, se pak ale nesmí divit, že jeho výplata pojištění bude nízká. Ale bude to na rozhodnutí každého z nás.
Mateřská/otcovská a ošetřovné
Ošetřovné by mělo být součástí stejného pojištění jako v případě pracovní neschopnosti. Je však otázkou, jak pořešit mateřskou/otcovskou… Zda by se každý z nás měl také rozhodnout a připojistit se u pojišťovny, nebo jestli by toto mělo jít přes stát. Upřímně se kloním spíše k té komerční pojišťovně, aby si to také každý zvolil podle svého uvážení.
0,6 % ze mzdy je likvidační?
Ať už státní, nebo komerční, pojištění by od nás pokaždé vyžadovalo nějakou platbu. Odbory, které již nyní křičí, že pro některé lidi to může být pomalu likvidační, by nejspíše tedy řvaly i při zavedení komerčního pojištění místo státního.
Pravda, pojištění vždycky něco stojí. Ale jestli je pro někoho 0,6 % ze mzdy likvidační, pak by se měl asi zamyslet, zda by nebylo lepší pořešit lépe své příjmy a zvýšit je, nebo naopak snížit některé výdaje.
Lidé, kteří jsou opravdu na pokraji bídy, mají možnost žádat o dávky. Nemyslím si tedy, že pro ostatní by mělo být 0,6 % likvidačních, popř. že by většina takových lidí neměla možnost zlepšení své finanční situace. Jenomže to je potřeba pro to něco udělat a ne jenom křičet.
Buďme solidární s těmi, kteří to opravdu potřebují. Ale zároveň dejme svobodu všem, abychom se mohli dobrovolně rozhodovat o svém životě a o tom, na co a jak se chceme pojistit. Vezměme své životy do vlastních rukou. Za náš život jsme totiž zodpovědní jen my sami.
Anketa
Článek byl sepsán na základě vlastního názoru a informací z následujícícho zdroje:
