Článek
Letní sezona končí, a tak si dovolím nabídnout zkušenost s hlemýžděm zahradním, kterého jsem celé léto pozoroval. Nevyžaduje mnoho prostoru ani drahé chovatelské zařízení. Nemá cenu popisovat samotný chov — to si snadno vygooglujete. Protože mi tento živočich zcela učaroval, delší dobu jsem ho sledoval a studoval jeho pozoruhodné vlastnosti. Tímto článkem chci vyvrátit některé mýty a nepravdy.
Hlemýžď (dále jen šneček) je tvor inteligentní. Pokud se mu budete věnovat s láskou a péčí, odmění vás. Po čase poznává svého majitele. Když vás spatří, vesele se „rozeběhne“ ke sklu terária. Slyší na jméno! Během dvaceti minut je u vás a vesele mává tykadélky. Radost v jeho očičkách se nedá přehlédnout. Pokud si ho položíte na dlaň, třeba s kouskem okurky, doslova vám žere z ruky.
Šneček rozumí a naučí se jednoduché povely. Třeba povel „lehni!“ — ten ho vyloženě baví. Nebo povel „sprint!“ — natáhne krčisko a tykadla, vykulí oči a pádí vpřed. Proto nikdy nedávejte vlhký lístek salátu blízko skla. Šneček po něm snadno uklouzne a prudkým nárazem si rozbije „domeček“. Ti, kdo mají dobrý zrak, pak spatří, jak nešťastná očička roní drobounké slzičky. To věru není příjemný pohled.
Trpělivě mu opakujte jednoduchá slůvka. Zhruba po ročním, dennodenním opakování se dočkáte. Položte ucho k šnečkáriu a dvě až tři hodiny bez hnutí (neplašit!) poslouchejte. To, co připomínalo šustění a chroupání při pojídání zeleniny, se promění v šepot slůvek: „máma“, „papat“, „ham“. Kouzelný pocit!
Pakliže vás zvířátko přestane bavit, vraťte ho zpět do přírody. Nebo ještě lépe — v nestřeženém okamžiku vypusťte šnečka sousedovi na záhonek. Skleník je nejlepší. Pokud bude šnečků víc, rychle se množí. Jsou úžasně žraví a perfektně se maskují zavrtáním do hlíny. Brzy sousedovi místo prosperujícího záhonku zbydou oči pro pláč. Jeho rozcuchaná čupřina, nenávistné brebentění a šílený pohled na zdevastovanou zahrádku uspokojí i nejnáročnější posměváčky a zlomyslníky.
Na závěr musím vyvrátit zaběhlý mýtus. Jistě znáte dětskou říkanku: „Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti tvaroh na parůžky.“ Nesmysl. Zkoušel jsem to dlouhé hodiny — nepodařilo se. Jednak se plž lekne a dříve, než mu tvaroh vyklopíte na tykadla, zastrčí je. A pakliže mu pomažete hlavičku tvarohem, tykadla nevystrčí vůbec.
Přesto je to báječný tvor i pro ty, kdo mají času a prostoru na chov méně než málo. Jen pozor — hlemýžď má křehkou ulitu. Neházejte je sousedovi přes plot z velké výšky! Nejraději má salát.
Doufám, že mé poznatky vám přijdou vhod.
Děkuji za pozornost.
Tony Black
