Článek
Nejkrásnější okamžiky byly výlety k moři
Nejkrásnější okamžiky byly výlety k moři. Jezdili jsme tam každý čtvrtek a pátek od jara do podzimu. Čtvrtek a pátek bylo v Alžírsku pracovní volno – jako u nás sobota a neděle. Měli jsme k dispozici autobus a několik dodávek. Také českého řidiče na plný úvazek.
Nevozil nás samozřejmě jen k moři, ale vozil i naše otce do práce nebo naše matky na nákupy do vzdálenějších měst. V Beni Slimane se totiž všechny nutné potraviny sehnat nedaly. Ve čtvrtek brzy ráno se vyráželo.
Cesta k moři
K moři to bylo několik hodin úmorné cesty ve vedru po klikatých, úzkých silnicích. Ale nám dětem to nevadilo. Obsadily jsme zadní část autobusu a celou cestu jsme brebentily, chechtaly se, zpívaly a dělaly neplechu.
V Opičím údolí byla větší přestávka. Byl tam stín a chládek. Nakrmili jsme opičáky. Trochu jsme je vytáčeli, když jsme jim nabízeli bagetu a pak cukli. To je rozčilovalo. Chovali se jako malé, vzteklé děti. Tyto drobné zlomyslnosti nás nesmírně bavily.
Po skalách kolem tryskaly malé vodopády. Nebyla u nich ani noha – kromě období Ramadánu. To byla u každého vodopádu tlačenice. Jinak k hygieně laxní domorodci dostávali náhlé záchvaty čistotnosti. Ve skutečnosti podváděli. Plnili si bříška vodou, kterou jinak přes den nesměli pít. A když jim „náhodou“ nějaká ta sprška stříkla do úst, lačně ji spolkli. Přece se neutopí! Co na to Alláh, nevím…
Poslední posměšné posunky přes sklo autobusu na opice. Ty dobře chápaly, že si z nich děláme legraci. Rozčíleně se točily do kolečka, cenily zuby a máchaly pacičkami. Do druhého dne však všechno zapomněly a celý cirkus, který bavil i je, se opakoval.
„Jak je to k moři ještě daleko? Vždyť my se tam snad nedostaneme!“ Ale ne! Už ho cítím! Ještě pár zatáček, poslední vrch… a je to tady.
Autobus vyjede na kopec a objeví se nekonečná tmavá modř. Všechny děti nalepí nosy na skla. Ozve se výskot a tleskání. Jako když úspěšně přistane letadlo.
Tipasa – naše pláž
Jezdívali jsme na pláž Tipasa ve stejnojmenném městě. Na pláži stál hotel. Hezký, dobře vybavený. Měl zajímavý bazén – část pod úrovní hladiny byla prosklená a z recepce u vchodu bylo možné pozorovat plavce jako rybky v akváriu.
Pláž se prostírala v nádherném zálivu. Záliv po obou stranách lemovalo skalnaté pobřeží. Písek byl žlutý a jemný. Pozvolný vstup do moře. Krásné místo, patřící do chráněné oblasti v seznamu památek UNESCO.
Nečekali jsme, až rodiče vybalí, ale hned jsme se úprkem hnali schladit do moře. Moře bylo čisté a osvěžující.
Nádherná pěšina která nás dovedla k ruinám.
Pod hladinou
Když bylo moře klidné, chodili jsme s bráškou šnorchlovat ke skalám. Bylo to úžasné. Život pod vodou byl rozmanitý a zajímavý. Rozhodně tam bylo více života než třeba v Chorvatsku.
Spousta ryb, mořských ježků, hvězdic, mušlí, chobotnic a dalších živočichů. Můj nevlastní otec byl vášnivý rybář. Na skalnatém pobřeží chytal ryby. Leželi jsme na hladině a pozorovali ryby, které se blížily k háčku. Informovali jsme otce o velikosti. Bylo to jako v dokumentárním filmu. Vidět, jak ryba polyká návnadu, bylo vzrušující.
Ruiny císaře Claudia
Několik kilometrů od pláže se nacházely ruiny – pozůstatky dávných časů z dob římského císaře Claudia. K ruinám vedla mezi skalami nádherná, romantická pěšina. Nikdy jsem tak nádhernou procházku podél moře nezažil.
Několikrát jsme se na toto zajímavé a tajemné místo byli podívat. Byla to dálka, ale nám to nevadilo. Když nám bylo horko, jednoduše jsme skočili do moře se schladit.
Slunce pálilo, od moře vál svěží vánek, moře vonělo a bylo nádherně tmavě modré. Procházeli jsme se mezi ruinami. Představovali jsme si, jak to tenkrát vypadalo. Rostly tam borovice a keře. Sedávali jsme v jejich stínu, tlachali, prohlíželi památky, pozorovali moře. Bylo nám dobře. Byli jsme šťastní, aniž bychom si to uvědomovali.
Děkuji za pozornost
Tony Black
