Článek
Kardeljevo je poetický, malebný přístav. Není nijak rušný. Kotvily tu tři lodě. Čistá voda svádějící ke koupání.
Pobřežní promenádu zdobily palmy. Hezké, upravené ulice. V nich spoustu obchůdků, restaurací a kaváren. Večer tam bylo příjemné posezení.
Nastaly moje první manévry.
Manévry jsou záležitostí především palubního mužstva. Jsou to činnosti související s vyplutím či uvazováním lodi v přístavu.
Je zapotřebí loď odvázat, ocelová lana navinout na bubny navijáků. Manily (lana z umělých vláken) je nutné za pomoci navijáků dostat na palubu a podle počasí hned uklidit nebo smotat.
Odplutí lodi bývá jednodušší.
Manévry probíhají na zádi a na přídi. Na zádi to bývá trošku lepší práce. Není tam takový vliv počasí, vichru, houpání ani vodní tříště. A zároveň na vás nevidí z lodního můstku.
Také uvazování lodi je snadnější, protože první se musí uvázat příď.
Nemám manévry rád.
Vykonávají se za každého počasí, v kteroukoliv noční či denní hodinu. Je tam vždy riziko úrazu.
Lana se různě dopínají přes elektrické navijáky. Někdy je zapotřebí loď zbrzdit a zpomalit. Lana se napínají jako struny.
Zbrzděte lany takové monstrum!
Hrozí nebezpečí, že se vysmeknou z navíjecího bubnu nebo dokonce přetrhnou. Přetržené či vysmeknuté lano má obrovskou kinetickou energii.
Nechtějte být poblíž.
Přerazí vám to nohy jako klacíky. Což se nejednou stalo.
Lano navíjející se na buben většinou obsluhoval zkušený námořník. Pokud je loď na místě u mola, lana se dotáhnou a ručně uvážou na lodní pacholata, tedy ocelové „hřiby“.
Lana je zapotřebí během nakládky a vykládky kontrolovat a dle potřeby povolit nebo dotáhnout.
Také příliv a odliv má veliký vliv na úvaz lodi. Zatím vás tím nebudu otravovat.
Moje první manévry skončily.
Blaník se za pomoci remorkéru dostal z přístavu na širé moře. Lodní šroub se rozeběhl naplno.
Loď začala jemně vibrovat.
Vibrace byly všudypřítomné. Snad jen na přídi nebyly tolik cítit.
Zpočátku jsem to vnímal. Nebylo to nijak nepříjemné. Spíš uklidňující.
Pokud tohle „vrnění kocoura za pecí“ bylo stálé, vyvolávalo to pocit jistoty.
Jen v kajutě jsem musel papírkem zajistit dvířka u skříně, aby nedrnčela. Taky hrnek na kávu s podšálky bylo třeba oddělit od sebe.
Časem jsem ten zvuk a pocit přestal zcela vnímat.
Uvědomil jsem si ho pouze až tehdy, když přestal.
Pokud to bylo v noci, ihned jsem se vzbudil. Několik vteřin jsem pak přemýšlel, co mi to chybí.
A chybí mi to dodnes.
Někdy, když je mi smutno a nemůžu spát, snažím se zpětně vyvolat ten uklidňující pocit.
Jemné vibrace zvěstovaly, že je vše v pořádku.
Člověk měl dojem, jako by ho vezla ohromná, dobrotivá bytost, která ho vždy ochrání.
A spánek byl spokojený, přinášející odpočinek.
Děkuji za pozornost Tony Black
