Chcete vědět, jak přesně vypadal svět v pradávnu? Přečtete si Dávné světy

Thomas Halliday napsal knihu reportážně pojatých populárně naučných esejí, které v šestnácti kapitolách jdou proti proudu času. Začínají pleistocénem (20 000 let) v aljašských Northern Plain a končí australskými Ediacara hills (550 milionů let). Finále, tedy epilog, vrátí čtenáře do dneška s tím, jak rapidně měníme svět.

Ale nebojte se, nejde o aktivistické výkřiky, ale shrnutí faktů, ze kterých vyplývá, že příroda si poradí. Poradila si s jinými vymíráními, poradí si i s lidskou činností. „Zdá se být v podstatě nepravděpodobné, že by v blízké době mohlo zmizet něco tak rozsáhlého, jako je Velký bariérový útes, který oplývá živoucí rozmanitostí. Přesto nám fosilní důkazy ukazují, že tak rozsáhlá změna je nejen možná, ale že k ní v historii Země opakovaně došlo,“ píše autor už v úvodu.

Začátek knihy uvádí tabulka jednotlivých geologických epoch s délkou jejich trvání. U začátku každé kapitoly je mapka s datem a obrázkem tehdejšího rozložení kontinentů. Obojí dost usnadňuje orientaci v prostoru a čase, protože ne každému hned naskočí, že druhohorní jura byla před 201,3 – 145 milionů lety.

Akční styl popisuje souboje pradávných živočichů i prostředí, ve kterých se odehrávají. Zároveň se ale dozvíte, proč daný ekosystém vypadá tak, jak vypadá. Je totiž rozdíl mezi zmrzlými Severními pláněmi s mamuty, stády kopytníků a šavlozubých šelem, a karbonskými lesy plavuní, jež stály za dnešními ložisky uhlí.

Kniha je fascinující nejen akčním stylem, ale i detaily, které možná někde zasuté v hlavě máme, ale je potřeba je nakopnout a oživit. Třeba fakt, že v chladných oblastech dnešní Severní Ameriky v minulosti putovali velbloudi, kteří se od svých nejbližších příbuzných lam oddělili před 8,5 miliony lety. Lamy jsou dnes doma v Jižní Americe, velbloudi v Asii. „Víme to díky nešťastníkům, kteří měli tu smůlu, že uvázli v asfaltových jezírcích v La Brea, kde po tisíce let probublává asfalt ze země.“

To, že v době nouze se mamuti uchylovali k pojídání vlastního trusu, aby využili zbytkový nestrávený materiál, to ví opravdu jen fajnšmekr zaměřený na pleistocén. Pro nás ostatní je to překvápko.

Věděli jste, že existuje bohaté naleziště fosilií v okrese Will v americkém státě Illinois, které je pro vědce nedostupné, neboť nad ním leží jezero sloužící jako zdroj chladící vody pro jadernou elektrárnu Braidwood. Podobných překvapujících detailů je v knize nespočet.

Popisy zvířat a ekosystémů jsou tak dokonalé, že si je čtenář umí představit, byť je nikdy neviděl, a díky plasticitě popisu a dynamice slohu dokáže souboje a život zvířat prožívat jako akční film. Jen se musí smířit s tím, že se zvířata jmenují poněkud zvláštně. Jenže to by neměl být problém, v podivných světech Star Wars taky nejsou běžná jména. Zatímco v juře poletoval ramforynchus, tak ve Star Wars řádili Jediové. Jenže ramforynchus na rozdíl od rytířů Jedi skutečně existoval a byl stejně bizarní.

V tento okamžik doporučuji přerušit čtení, dát slovo „ramforynchus“ do vyhledávače a nechat si najít obrázky. Uvidíte na vlastní oči prapodivného „ptakoještěra“. V knize ho najdete na straně 188 coby obrázek druhu Rhamforhynchus muensteri (když si vygooglíte toho, získáte ještě detailnější představu o jednom z jurských aktérů). I Česko má v knize zmínku, konkrétně Kladensko a Plzeňsko v souvislosti s ložisky uhlí, vzniklýchz karbonských lesů.

Bylo by skvělé, kdyby byla kniha určena (a tváří se tak) širokému obecenstvu. Jenže není pro každého. Kdo se do ní začte, ten musí mít chuť dozvědět se víc, než doposud ví, což dnes zdaleka není běžný standard. Zároveň by měl mít alespoň středoškolské znalosti z oblasti evoluce Země (což rozhodně nemá každý středoškolák, stačí se zeptat těch, co máte doma, co to byla ediararská fauna, Gondwana nebo amonit).

A neměl by být věřící křesťan, protože by mohlo dojít k narušení jeho víry v mýtus, že vše bylo stvořeno najednou a v neměnném stavu. Dávné časy jsou totiž evolučními reportážemi založenými na skutečných důkazech v podobě milionů fosilií.

Tuhle knížku je dobré mít v knihovně mimo jiné proto, aby do ní člověk mohl nahlédnou vždy, když narazí na nějaký další paleontologický příběh. Thomas Halliday dokázal jednotlivé epochy skvěle zarámovat do konkrétních souvislostí a každému, kdo chtěl vědět, „jak to tehdy vypadalo“, splnil jeho přání. A k tomu vysvětlil, proč to tehdy vypadalo právě tak a ne jinak.

Halliday B.: Dávné světy, výpravy do zaniklých ekosystémů Země, nakl. Kazda, 2023, ISBN 978-80-7670-116-8