Dějiny lidských průserů aneb co všechno jsme podělali

Kniha začíná nejstarším pojmenovaným „člověkem“, vlastně jeho předkem, samičkou druhu Australopithecus afarensis, jež vešla do dějin pod jménem Lucy. Ta nestihla nic zkazit. Kromě toho, že, jak píše Tom Phillips v knize Dějiny lidských průserů, spadla ze stromu a zabila se. „Zhruba o 3,2 milionu let později vykopala jiná skupina opic – některé s doktorátem – její zkamenělé kosti“. Jakkoliv to vypadá až nepravděpodobně vtipně, vše je postaveno na reálných vědeckých důkazech. Lucyiny kosti skutečně vykazovaly zlomeniny typické pro pád z výšky. Začátek je tedy slušně akční a v podobném duchu se i pokračuje.

Název knihy Dějiny lidských průserů aneb co všechno jsme posrali přesně vystihuje její obsah. A to nejen fakty, ale i formou. Knížka je psaná s nadhledem a občasným vulgarismem, ovšem použitým tak, že sedí jak zadek na nočník. Kapitoly jsou logicky strukturované, řazené v čase, a byť se jedná o průšvihy, které stály někdy i stovky životů, jako v případě olova přidávaného do benzínu, nepůsobí depresivně. Začíná se u Lucy a končí vyhlídkou na špatně odhadnutou budoucnost, v níž figurují třeba Georgij Dobrovolskij, Viktor Pacajev, Vladislav Volkov. Tři oběti vědeckého selhání a  zároveň první tři muži, kteří zahynuli ve vesmíru, konkrétně při návratu ze stanice Saljut 1.

Publikace o 264 stranách se v deseti kapitolách (plus závěr) nevyhne zemědělství (což v mnoha místech světa změnilo krajinu k horšímu až téměř k nežití), kolonialismu či smrtelně vtipným historkám z válečné zóny.

Třeba ta o zkáze německé ponorky U-1206. Její kapitán ji musel potopit proto, aby nepadla do britských rukou. Důvodem byla mořská voda, jež se spolu se směsí výkalů dostala po neodborném spláchnutí toalety na baterie. „Z baterií začalo unikat velké množství smrtícího plynného chloru, což nedalo kapitánu Schittovi jinou možnost, než se vynořit, aby ho neprodleně napadla RAF,“ vysvětluje pikantní podrobnosti Phillips. Šlo totiž o naprosto unikátní vysokotlakou toaletu, která uměla, pokud se spláchlo správně, vypustit výkaly do širého oceánu a nebylo potřeba rozměrných nádrží. Místo je totiž na ponorce vzácná komodita. Jenže se splachovalo dost složitým způsobem, který neovládali všichni námořníci

Za zmínku stojí i smrt Sigurda Mocného (severský orknejský hrabě z 9. století), jenž setnul hlavu Maelu Brigtovi. S hlavou přivázanou k sedlu, coby symbol ponížení protivníka, klusal po vítězné bitvě Sigurd na svém koni. Jenže se při tom stihl škrábnout o vyčnívající špičák mrtvého soka. Následovala infekce, sepse, smrt. „Sigurd mocný se pyšní pochybným vojenským prvenstvím – byl totiž zabit nepřítelem jehož sám o několik hodin dříve připravil o hlavu,“ vysvětlil situaci Phillips.

Ať už si Dějiny lidských průserů dáte jako klasickou knihu nebo v audioverzi, vždycky dosáhnete toho, že budete vědět víc a ještě se pobavíte. A v neposlední řadě vám dojde, jak matoucí je pojmenování našeho druhu člověkem moudrým. Sice dokážeme dostat člověka na Měsíc, ale zároveň poslat bývalce… však vy víte co.

„Panují obavy, že pokud se nám podaří vytvořit umělou inteligenci daleko chytřejší a schopnější než jsou lidé, můžeme se šeredně spálit, budeme-li předpokládat, že se postaví na naši stranu,“ píše Phillips v závěru knihy. Dost možná, že ta doba právě nastává. A třeba jednoho dne vylezeme na strom a dokážeme z něj nespadnou.

Phillips T.: Dějiny lidských průserů aneb co všechno jsme podělali, 246 stran, Brno, 2019, Nakladatelství Jota, ISBN 978-80-7565-489-2