Generál s obřím egem přehlédl čínskou invazi. Ta změnila korejskou válku

Z tisku, který prezentuje počty zničených tanků a zabitých vojáků, by to mohlo vypadat, že válku vyhrávají vojáci v tancích a vojáci vyvěšující vlajky na dobytých územích. V moderních konfliktech k nim přibyli operátoři dronů, kteří ničí tanky i vojáky. Jenže války vyhrávají zpravodajské informace, které se do tisku nedostanou. Ty totiž určují průběh probíhajících i budoucích operací. A právě tady USA v korejské válce brutálně selhaly.

Generál Douglas MacArthur byl zkušeným válečníkem s velkým egem. To není na škodu, pokud máte vizi a jste schopni přizpůsobovat své plány měnící se situaci na válečném poli. Ne nadarmo se říká, že ani sebelepší plán nepřežije první setkání s nepřítelem.

Když americký ministr zahraničí George C. Marshall řekl MacArthurovi ve chvíli, kdy vítězil: „Chceme, abyste se takticky ani strategicky neomezoval a postupoval severně od 38. rovnoběžky“. Fráze byla v podstatě bianko šek, který však neobsahoval konkrétní operační pokyny. Taková hra na to: domysli si, co tím myslím. A pokud máte opravdu velké ego, slyšíte toto: „Mám sjednotit obě Koreje do jedné země, čímž se na věky věků zapíšu do učebnic. Nepřátel se nelekejme, na ztráty nehleďme.“

Následně se MacArthur potkal s prezidentem Trumanem, který přiletěl na ostrov Wake v Tichém oceánu, aby byl osobně informován o situaci. Tehdy generál tvrdil, že pokud se Číňané vzchopí k nějaké akci, nebude jich víc než 60 000, a nebudou podporováni ani letectvem, ani těžkou technikou. Jenže v té době už první vojáci XIII. čínské armádní skupiny překračovali hranice v Mandžusku. Nakonec jich nebylo šedesát tisíc, ale čtvrt milionu.

Kim Ir Sen byl přesvědčený, že s pomocí Sovětského svazu přepadne Jižní Koreu, vyvolá masové povstání a dostane pod komunistický vliv celý Korejský poloostrov. To by se Stalinovi samozřejmě velmi líbilo, on sám dosáhl omezeného vlivu ve střední a východní Evropě. Mnohé státy (např. Československo nebo Maďarsko) ovládal, jiné (Jugoslávie, která se po roztržce v roce 1948 vydala vlastní cestou ) mu alespoň částečně vzdorovaly. Proto masivně Severní Koreu vyzbrojoval. Sovětští piloti dokonce létali v severokorejských uniformách a jejich MIGy měly severokorejskou imatrikulaci.

x

Americký generál dokonce zvažoval lokální použití jaderných zbraní, o kterých je známo, že zásadně urychlily japonskou kapitulaci během druhé světové války. V plánech byla i námořní blokáda Číny, ale nic z toho se neuskutečnilo. Přes hranici se v naprostém utajení přelily statisíce čínských vojáků.

Podcenění Číny a přehlédnutí začátku jejich invaze v Koreji je popisováno jako „pravděpodobně největší zpravodajská chyba v poválečné americké vojenské historii“. Tak to alespoň tvrdí bývalý šéf CIA a čtyřhvězdičkový generál David Petraeus spolu s historikem Andrew Robertsem v knize Konflikt:Vývoj válečných konfliktů od roku 1945 po válku na Ukrajině.

První vlna čínské ofenzívy začala od 25. října do 24. listopadu a na jejím konci bylo 27 827 amerických obětí (padlých, nezvěstných a raněných). Šlo tedy o něco úplně jiného, než co MacArthur sliboval prezidentu Trumanovi. Ten zatrhl plán nasazení strategických bombardérů B-29 nad Čínou. MacArthur měl podle nelegálních odposlechů v plánu rozšířit válku do komunistické Číny.

Miroslav Mašek v magazínu 100+1 cituje prezidenta Trumana, který se rozhodl zbavil MacArtura velení: „Vyhodil jsem MacArthura, protože nerespektoval autoritu prezidenta. Nepropustil jsem jej proto, že by byl hloupý pitomec. Sice přesně tímhle byl, jenže to není v rozporu se zákony pro generály. V takovém případě by tři čtvrtiny z nich už seděly za mřížemi.“ Velení převzal Matthew B. Ridgway, neměl tak velké ego, ale zato disponoval výrazně strategičtějším myšlením. Podařilo se mu zastavit ústup a stabilizoval frontu na 38. rovnoběžce. MacArthur skutečně podcenil rozsah čínské intervence; na selhání se však podílelo také jeho zpravodajské velení a širší americký systém vyhodnocování informací.

Výsledek války, která oficiálně neskončila, je obecně známý. Podepsáno bylo „pouhé příměří“, tedy nikoliv konec válečného stavu. Na jedné straně je demokratická a kapitalistická Jižní Korea, na druhé despotická Severní Korea, a mezi nimi leží demilitarizované pásmo. Číňané si oddechli, že mají komunistického souseda a na MacArthura si vzpomněli i tvůrci seriálu MASH.