Gorgijevský: Špion, který změnil průběh studené války

Olegův otec sloužil v KGB, takže mladý Oleg vyrůstal v indoktrinačním prostředí už od narození. „KGB formovala sovětskou společnost důkladněji, než kterákoli jiná organizace,“ napsal Ben Macintyre v knize Špion a zrádce!, v níž zpracoval Gorgijevského příběh. Už na základní škole byl Oleg vynikajícím žákem a tak není divu, že jako syn člena KGB později nastoupil na Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO). Ten byl obecně známý jako „škola špionů“, kde si KGB vyhledávala adepty pro svou další práci. I tady uspěl, mimo jiné i díky talentu na cizí jazyky.

V lednu 1966 byl vyslán do Kodaně, aby vedl sovětskou zpravodajskou síť v Dánsku. V Kodani působil do roku 1970 a poté znovu v letech 1973-1978. Právě během dánské mise zaznamenal přepadení Československa v roce 1968 a došlo mu, čeho všeho je komunistický režim, v jehož tajných represivních složkách slouží, schopen. Přepadaní nezávislého, navíc spřáteleného státu, byla kapka, kterou přetekl pohár jeho loajality. V telefonátu manželce, o kterém předpokládal, že bude Dány odposloucháván, naznačil Dánům svou zhrzenost. Ti následně spolu s britskou MI6 zajistili jeho naverbování.

V průběhu času byl Sověty odeslán na misi do Londýna, kde se z něj stal nejvýše postavený sovětský zpravodajec v Británii. Neoficiálně pracoval jako náčelník správy KGB v Londýně, ovšem před oficiálním jmenováním byl náhle a neplánovaně povolán do Moskvy. Už to bylo špatné znamení.

Začaly se množit indicie, že je podezříván ze zrady. Jeden ze signálů bylo to, že na letiště pro něj nepřijel vůz KGB a doma byl zamčen i jeden ze zámků od bytu, od něhož neměl klíč a proto ho nepoužíval.

Bylo jasné, že před jeho příchodem už KGB byt navštívila a omylem po svém odchodu zamkla i nepoužívaný zámek. O tom, že celý byt je prošpikován odposlechem a kamerami v tu chvíli Gordievský nevěděl, ale začal to předpokládat. Výslechy, které naštěstí nebyly vedeny s pomocí brutální síly, změnilo nejistotu v jistotu. Musel zmizet, a to co nejrychleji. Britská MI6 spustila plán na záchranu.

Podobně, jako měli Britové svého špiona v ústředí KGB v Londýně, měli naopak Sověti, potažmo Rusové svého člověka vysoko v CIA. Jednalo se o ředitele kontrarozvědného oddělení pro Sovětský svaz, což jim dávalo extrémní výhodu v získávání informací přímo ze srdce americké kontrarozvědky. Aldrich Hazen Ames nezradil Američany z ideových, ale finančních důvodů. Podle mnoha indicií to měl být právě on, kdo Kremlu ukázal na Gordijevského jako na možného zrádce. Později byl odhalen, zatčen a odsouzen.

Exfiltrace, tedy opuštění země, bylo extrémně riskantní záležitostí, protože kdyby byla prozrazena, mohlo by to ohrozit diplomatické styky mezi Velkou Británií a Sovětským svazem. A skutečnost, že se Britové snažili vyvézt důstojníka KGB situaci jen dramatizovalo. Nejprve se musel Gorgijevský zbavit sledování, následně odjet do Vyborgu poblíž finských hranic, a za městem čekat na vyzvednutí a exfiltraci.

„Přes finskou hranici ho převezl speciálně upravený landrover, jehož hřídel nevedla pod podlahou, ale přes jedny dveře. Oleg se schoval do prostoru, kde by hřídel jinak byla,“ popisuje pro Český rozhlas dramatickou a technicky poněkud krkolomnou situaci badatel a mediální analytik Tomáš Karabela.

Dokument ze seriálu Špionážní operace z dílny Netflixu naopak popisuje, že převezen byl v kufru civilního auta vybaveného diplomatickou imunitou.

Drama nastalo přímo na hranici, kdy se autu věnoval služební pes, ale britské agentce, která byla součástí záchranné výpravy, se ho podařilo zabavit jídlem. Signálem, že jsou v bezpečí na finském území, byly tóny skladby Finlandia od finského skladatele Jeana Sibelia. Ty zazněly v autě poté, co úspěšně projeli hranicí.

„Obrovské množství informací, které předával svým britským řídícím orgánům změnilo průběh studené války, umožnilo proniknout do sovětských špionážních sítí, pomohlo odvrátit jadernou válku a během kritické fáze mezinárodních vztahů umožnilo Západu jedinečný vhled do způsobu, jakým uvažoval Kreml. Ronald Reagan i Margaret Thatcherová od něj dostávali mimořádně cenné tajné informace, i když ani americký prezident, ani britská ministerská předsedkyně jeho pravé jméno neznali,“ napsal ve své knize Macintyre.

„Špioni jsou v podstatě nejlevnější válečnou zbraní,“ řekl Thomas Wegener Friis, historik dánské tajné služby. Informace, které poskytl špion Nocton by se penězi nedaly zaplatit. Gordievský byl za své služby posléze povýšen do šlechtického stavu a britský The Guardian ho přirovnal k legendárnímu Jamesi Bondovi. V nepřítomnosti byl v Rusku odsouzen k smrti, a proto žije na utajeném místě. Případy Litviněnka nebo Skripala ukazují, že Rusové na své zrádce a ponížení nezapomínají.