Jak emotikony mění jazyk a chrání přírodu

Pro mnohé to vypadá jako krok zpět. Snaha místo pevných pravidel psaného slova znovu zavádět obrázky formou emotikonů prý bourá zavedená gramatická pravidla a jde o činnost dětinskou, ba přímo infantilní. Kritici si ale neuvědomují, že zejména dětem pomáhá v rozvíjení kreativních schopností. Zřejmě tam mířili tvůrci dětského časopisu Mateřídouška, když místo podstatných jmen vkládali do textu obrázky. Jenže používání emotikonů je čím dál rozšířenější a zdaleka už je nepoužívají jen děti. Důvod je prostý, jde o jednoduchý, barevný a přímý způsob online komunikace, který je navíc i graficky vtipný.

Když si Jennifer Anderson ze švédské Uppsalské univerzity postěžovala, že objekt jejího zkoumání není ve formě emotikonů, zaujalo to její kolegy. Studuje totiž vodní houby a sladkovodní prostředí považuje za jeden z nejohroženějších ekosystémů na Zemi. „Pokud pracujete na záchraně vodních hub, musíte nejprve dát lidem vědět, že ano, vodní houby existují, a poté slovy popsat, jak vypadají - obvykle ne jako houby,“ cituje ji britský The Guardian. Líbilo by se jí mít nejen vodní houby, ale i další organismy ve formě emotikonů. Stefana Mammolu a Francesca Ficetolu poznámka zaujala natolik, že se rozhodli zjistit, nakolik jsou organismy zastoupeny v emotikonovém „stromu života“.

Výsledek byl očekávaný. Tvůrci emoji se mnohem více věnovali tvorům známým a nám vývojově bližším, zejména savcům, než veřejnosti neznámým vodním houbám, ploštěnkám či žížalám. Stejné je to i s naší psychikou, mnohem raději máme medvědy než žížaly, byť žížaly odvádějí pro naši budoucnost mnohem větší práci.

Ve studii zveřejněné v časopise iScience tým identifikoval emotikony představující 112 různých organismů. Mezi nimi bylo 92 zvířat, 16 rostlin, jedna houba podobná muchomůrce a jeden mikroorganismus, o kterém vědci předpokládají, že je to střevní bakterie E coli. Podobné je to i ve skutečnosti. Ve filmech s tematikou ochrany přírody se mnohem častěji vyskytují druhy, které jsou velké, snadno rozeznatelné, než ty, které hrají v ekosystému zásadní roli.

Stačí zapátrat v paměti, zdali jste viděli víc filmů o vlcích, velrybách, pandách, žralocích nebo tygrech, nebo o plošticích, žížalách, mravencích či mořském planktonu. Velrybám (Zachraňte Willyho) i žralokům (Čelisti) se dostalo i hollywoodské pozornosti, Kung Fu panda strhla pozornost milionů dětí, zatímco žížala se objevila v okrajové scéně českého rodinného filmu Ať žijí duchové.

Dětský herec Tomáš Holý se ptá, zdali by jako důkaz odvahy nemohl sníst žížalu. Žížala Julie Dády Patrasové sice do světa neprorazila, ale v myslích některých českých dětí přece jen uvízla. Přitom z hlediska užitečnosti pro člověka žížaly patří mezi mnohem důležitější tvory než pandy či tygři. Ovšem predátoři patří mezi vlajkové organismy. Chceme-li chránit velryby, musíme chránit oceán se všemi jeho obyvateli včetně planktonu.

„Mít emotikon signalizuje, že organismus je ceněný nebo nějak důležitý, aby mohl být součástí každodenní konverzace,“ vysvětluje své přání o větší „biologické diverzitě“ emotikonů Jennifer Anderson. Pravdou je, že v knihovně emotikonů přibývají i nepopulární organismy, včetně červů 🪱. Takže se její přání pomalu plní. Otázkou je, zdali se tím nevracíme k obrázkovému písmu a neosekáváme naše gramatické schopnosti.