Je UNESCO pro světové dědictví záchrana, nebo škůdce?

Začněme větou, která zní jako nebetyčná fráze. „Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je specializovaná agentura OSN zaměřená na podporu světového míru a bezpečnosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, vědě a kultuře.“ Kdybyste měli na jejím základě odpovědět, co vlastně UNESCO dělá, asi byste měli trochu problém.

Obecně jsou v povědomí seznamy kulturního dědictví, což jsou jak hmotné statky (od pyramid v Gíze po sloup v Olomouci) i nehmotné dědictví, kam patří kulturní svátky i bizarní společenství. Zatímco Evropská unie finančně podporuje projekty, což je poznat z cedulky u kdejakého mostu, lavičky či opravené nebo nově vzniklé cyklostezky, tak informace „tento hrad podpořilo UNESCO částkou…“ byste hledali nejspíše marně.

Podle Národního ústavu lidové kultury je UNESCO jednou z patnácti odborných organizací, kterými OSN disponuje. Rozhodně se mu dá přiznat mezinárodní vědecká spolupráce, protože někdo přece jen musí ocenit, zdali tenhle zvyk nebo onen sloup si zaslouží být zapsán na seznamu, jež si média oblíbila označovat za prestižní. Musím přiznat, že ono klišé taky používám. Co se stane, když se některé zemi podaří prolobovat lokalitu na seznam?

Rozhodně se zvýší návštěvnická atraktivita místa bez ohledu na to, že místo samotné se nezměnilo. Je to podobné, jako když máte boty nebo kabelku ušitou kvalitní a známou firmou. Pokud to nikdo neví, tak mu cena přijde přemrštěná, ovšem pokud se objeví logo a patřičná reklama, cena najednou začne být přiměřená. V „UNESCO lokalitě“ se často zvedne cena ubytování a byty začnou sloužit jako víkendové ubytovny turistů nabízené v rámci rezervačních aplikací.

Kde jsou turisté, tam jsou peníze. Ví to nejen městské zastupitelstvo a hostinští, ale i dealeři drog a prodejci padělaných hodinek. V Paříži při troše smlouvání koupíte „pravé“ rolexky za dvacet eur. Samozřejmě v místech, která jsou díky turistům pro prodejce atraktivní. Tady je ale potřeba být spravedlivý, břehy Seiny a okolí Notre Dame by bylo turisticky navštěvované, i kdyby v UNESCO nebyly.

UNESCO na svých stránkách píše, že „ochrana a zachování světového kulturního a přírodního dědictví a podpora kreativity a dynamických kulturních odvětví jsou zásadní pro řešení výzev naší doby, od změny klimatu po chudobu, nerovnost, digitální propast a stále složitější mimořádné události a konflikty. UNESCO je přesvědčeno, že žádný rozvoj nemůže být udržitelný bez silné kulturní složky. Pouze přístup k rozvoji zaměřený na člověka a založený na vzájemném respektu a otevřeném dialogu mezi kulturami může vést k trvalému míru.“ To je možná pravda, ale je potřeba na to mít speciální organizaci a byrokratický aparát? Nedokázal by si Český Krumlov sám získat světovou proslulost. Troufám si říct, že ano, jen by to trvalo déle.

Trvalo desítky let, než se na seznam dostala čistě přírodní česká lokalita. Jsou jimi Jizerskohorské bučiny. Jsou fakt pěkné, ale je to to jediné a nejkrásnější z české přírody, co má být celosvětově oceněno? Na druhou stranu můžeme být jen rádi, že tam není například Pravčická brána. Vojtěch Gavriněv na Seznam Zprávách přiznává, že se jedná zejména „o skvělé lákadlo pro zahraniční turisty.“ A přesně to Pravčická brána nepotřebuje. Na rozdíl od Alexeje Krenkeho, který za vstup k ní vybírá poplatek. Ne, peníze nejdou Národnímu parku České Švýcarsko, ale soukromému subjektu, který si velmi obratně zařídil slušný pravidelný přivýdělek.

Zápis do UNESCO je tedy skutečně svým způsobem prestižní, ve smyslu, že ne každému a ne všemu se tam podaří dostat. Ovšem UNESCO může zápis zrušit, jako se to stalo Labskému údolí v Drážďanech. A zdá se, že to Drážďanům ani v nejmenším neuškodilo. Dokonce prospělo, protože důvodem byla stavba mostu. Takže město sice nemá zápis, ale mají poměrně užitečný most. A ten slouží zejména místním.