Článek
To, že se člověk moudrý (Homo sapiens) nemoudře pářil s jiným lidským druhem, konkrétně s neandrtálci (Homo neandertalensis), je dnes už prokázaný fakt. Nevíme, proč tomu tak bylo, zdali šlo o touhu po jinakosti, zvláštní zálibu, znásilňování, ale faktem je, že z nepokrevního styku bylo tolik potomků, že se jejich DNA zachovala i v našem krevním oběhu. Důkazem sexu s neandrtálci jsou 1–4 % našeho genomu.
Zděděný práh bolesti
Materiál vydaný na stránkách University College London popisuje tři konkrétní varianty genu SCN9A, které mají společné dva faktory: zvyšují citlivost na bolest a pocházejí od neandrtálců.
„Vědci zjistili, že lidé nesoucí tři takzvané neandrtálské varianty v genu SCN9A jsou citlivější na bolest způsobenou pícháním do kůže po předchozí expozici hořčičného oleje,“ píše se na univerzitních stránkách. V přenosu bolesti hrají klíčovou roli sodíkové kanály a spojení (přenos vzruchu) mezi buňkami nervového vlákna.
Pokusy na lidech
V původní studii, kterou publikoval respektovaný Communications Biology, se popisuje změřená reakce na bolest (práh bolesti) u 1 963 Kolumbijců. „Autoři zjistili, že tyto tři varianty byly spojeny s nižším prahem bolesti v reakci na píchání kůže po předchozí expozici hořčičnému oleji, ale ne v reakci na teplo nebo tlak. Navíc nošení všech tří variant bylo spojeno s větší citlivostí na bolest než nošení pouze jedné,“ vysvětluje server Science Daily.
Přenos bolesti
Bolest je dobrá
Bolest, ať v případě neandrtálců nebo současníků, upozorňuje organismus na nebezpečí. Může to být nepříjemné hnisavé ložisko pod zubem nebo natržený sval po útoku šavlozubého lva. V každém případě zvýšený práh bolesti člověka v boji o přežití drobně znevýhodňuje, neboť ho dřív uvede do „bolestivého nekomfortu“.
Na druhou stranu rychlejší vnímání bolesti může zastavit činnost, která by vedla k dalšímu zranění. Zatím není jasné, zdali tyto varianty genu SCN9A jejich nositele zvýhodňují či naopak, ani k čemu by zvýšený práh bolesti mohl být neandrtálcům „užitečný“. Nicméně evoluce není cílená, nesměřuje k nějakému výsledku, je jen nekonečným proudem pokusů a omylů.
Někteří vnímáme bolest víc
„V posledních 15 letech, od doby, kdy byl neandrtálský genom poprvé sekvenován, se stále více dozvídáme o tom, co jsme od nich zdědili v důsledku křížení před desítkami tisíc let,“ říká dr. Kaustubh Adhikari, jeden z více než dvacítky vědců, kteří se na výzkumu podíleli.
Zároveň je dobré si uvědomit, že na celkovém vnímání a prožívání bolesti se podílí celá řada dalších faktorů včetně aktuální nálady, prostředí, typu bolesti (pálení je jiné než píchnutí a to je zase jiné než silný tlak). Nebylo by fér zjednodušeně říct, že neandrtálci byli větší bolestíni než my.
