Článek
Platba do nebe je možná, zadejte PIN
Platební terminál pod Ježíšem na kříži vypadá až nepatřičně. Umučený syn Boží má pohled namířený na malou krabičku, pomocí které bezhotovostně a bezkontaktně lze podpořit jak charitativní činnost, tak přispět na záchranu kostela nebo jen podpořit činnost církve.
Platba kartou má jednu nezpochybnitelnou psychologickou (ne)výhodu. Platící člověk nevidí, jak mu peníze mizí, to zjistí až následně pohledem na výpis z konta. U mnohých lidí tak vzniká falešný pocit, že vlastně neutrácejí.
Vyřešíme ti problém
Ve hře je i fakt, že jen těžko budete tvrdit, že zrovna nemáte drobné. Částku, i tu drobnou, si volíte sami. Výběr peněz přímo v kostele do pokladniček stále funguje, nicméně platební terminály ve svatostáncích jsou vlastně novum. Naprostá většina kostelů jimi vybavená není. Vtipně to komentují římští katolíci v Brně Žabovřeskách: „Stává se Ti, že chceš v kostele přispět do kasičky nebo si koupit nabízenou knihu, ale nemáš u sebe keš? Právě jsme vyřešili Tvůj problém!“
Platební terinál v lublinské katedrále v Polsku
Člověk by řekl, že spíše řeší svůj problém s nedostatkem financí, respektive jak přesunout peníze z konta návštěvníka na konto církve. Ale přiznejme jistou nadsázku hlášce, že umí vyřešit váš problém, kam s penězi.
„Speciální bezkontaktní platební terminál, tzv. donátorský totem, jen během prvního měsíce pomohl zvýšit příjem darů. Je umístěný v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově a díky akceptaci platebních karet lidé na provoz kostela přispěli částkou přes 180 tisíc Kč. To je 7× více, než v době, kdy tam umístěný nebyl a dary byly pouze hotovostní,“ píše Dalibor Z. Chvátal na serveru mesec.cz.
„Jsem rád, že se povedlo proklestit další cestu, jak pohodlně a třeba i velkoryse přispět k neutuchajícím snahám o obnovu kostelů,“ komentuje novinku broumovský farář Martin Lanži v Deníku, přičemž v ateistickém Česku mluvit o „neutuchající snaze o obnovu kostelů“ je možná víc, než jen nadsázka. Stačí se zamyslet, kdo z nás je onou „neutuchající snahou“ postižen a pravidelně, nebo alespoň občasně, na kostel přispívá. Kostelní platební terminály jsou zajímavým marketingovým trikem, jak z návštěvníků dostat nějaké peníze navíc.
Církev nikdy penězi neopovrhovala, ostatně výstavba chrámů něco stojí. Je pravda, že biblický verš „Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte,“ je v rozporu s vyžadováním cizích peněz. Jenže nelze se spolehnout pouze na Boží pomoc s nákladnou údržbou sakrálních památek, far, polností a lesů, které církev vlastní, by se mohlo nevyplatit. Jistota je jistota a platební terminál v kostele sice něco stojí, ale víc vydělá. A tak přesto, že mnohé moderní výdobytky do kostela nesmí (viděli jste někdy v kostele volně dostupnou církevní wifi?), tak pokud jde o moderní výběr peněz, umí jít i učedníci Ježíšovi s dobou.
Církev, v podstatě jakákoliv, je ze své podstaty velmi zkostnatělá instituce. Základní „učebnice“ nesmí být nijak zásadně modernizována, věrouka se nesmí vyvíjet mimo předem dané koleje, a svatostánky sice mohou mít moderní architekturu, ale jen při dodržení předem daných parametrů, přes které „nejede vlak“. Oltář k boční stěně prostě nedáte a upgrade varhan za trio saxofonistů taky nepřichází v úvahu. Zato už v kostele zaplatíte mobilem i hodinkami.
Peníze až v první řadě, řekl kdysi politik, který proslul jako zloděj protokolárního pera. A platí to pořád.
