Článek
The Economist, tedy list zabývající se penězi a finančnictvím, vyhlásil Kleptokracii knihou týdne. Lepší doporučení si autor jen těžko mohl přát. „Soukromé zájmy londýnských bankéřů a právníků se shodovaly se zájmy oligarchů a jejich družin,“ vysvětluje Burgis hned v úvodu knihy. Není žádným tajemstvím, že švýcarské banky pomáhaly financovat Hitlerovu válku pomocí Židům zabaveného majetku, ať už to byly peníze nebo zlato.
Švýcarské banky byly, a potajmu zřejmě stále jsou, proslulé svou vstřícností vůči komukoli, kdo přinášel peníze, a je jedno, zdali to bylo zlato a diamanty z jihoafrického apartheidu nebo majetek z rozpadajícího se Sovětského svazu. Nevadí, že jsi gangster, hlavně, že si u nás chceš uložit své hodnoty. Semjon Mogilevič byl jedním z nich. FBI o něm tvrdí, že se jedná o „nejnebezpečnějšího gangstera na světě“. A zároveň jde o jednoho z hrdinů Burgisovy knihy.
Celá kniha se točí kolem darebáků z podsvětí, kteří mají oficiální účty v prestižních bankách v zemích, které „bojují“ proti praní špinavých peněz. „Korupce a zneužívaní veřejných funkcí k osobnímu prospěchu se stala systémem.“ Burgis sice naráží na chvíle rozpadajícího se SSSR, ale totéž se dá najít nejen v extrémním příkladu putinovského Ruska, ale v nemalých náznacích i u nás (prudký růst financí Babišova Agrofertu během jeho vlády) či celá řada korupčních afér vysokých politiků v západní Evropě.
Podle Burgise radil britský expremiér Tony Blair s projevem muži jménem Nursultan Abišuly Nazarbajev, což není nikdo jiný než kazašský prezident, který nařídil palbu do neozbrojených demonstrantů. Tehdy to znamenalo 14 mrtvých a 80 zraněných. Blair mu radil, jak z průšvihu vykličkovat, ovšem v pozadí byly obrovské Nazarbajevovy peníze uložené ve švýcarských bankách, kazašská ropa, respektive práva na její těžbu. A samozřejmě honorář, který ale neinkasoval přímo Blair, to už by bylo příliš do očí bijící, ale jeho firma. To, že Nazarbajev v zemi dopouští mučení, věznění kritiků vlády, Blair samozřejmě věděl.
Na příkladu vzájemně se proplétajících čtyř příběhů se čtenář trochu topí v miliardách dolarů. Jde o částky, jež si běžný smrtelník neumí ani představit, a tím méně ví, jak s nimi naložit. Nicméně dostává šanci nahlédnout do zákulisí peněz, jimiž se řídí státy. Nikoliv parlamenty, ale banky mají tu skutečnou moc. Banky s vklady těch největších podvodníků.
Kniha vybavená skvělým poznámkovým aparátem dává nahlédnout do zákoutí špinavých peněz, které ovládají světové dění. Poznámky zabírají přes 120 stran a jsou důkazem pečlivosti, s jakou byla kniha napsána. Jakkoliv vlastně vypadá hrůzostrašně, jde o literaturu faktu.
Burgis T.: Kleptokracie, jak špinavé peníze ovládají svět, 1. vydání, Brno 2021, nakladatelství Jota, 456 stran, ISNB 978-80-7689-189-0
