Článek
Naprostá většina seberozvojových knih jsou malým podvodem na čtenáře. Slibují totiž, že se zlepšíte v komunikaci, stanete se leaderem, zvýšíte svůj pracovní výkon, přestanete prokrastinovat, zhubnete a stanete se v kolektivu oblíbenými. Základem je si danou knihu přečíst a pak se jí řídit. Jenže tak jednoduché to není.
Osobní zpověď, která má váhu
Kniha Ley Blumenthalové má jednu nespornou výhodu. Jedná se o osobní zpověď, které se dá věřit. Žena, která je, tedy byla, natolik závislá na harmonii a souznění se svým okolím, že jí to komplikovalo život. Nechtěla nikoho odmítnout, urazit, zklamat, a tak souhlasila s věcmi, které bytostně nesnášela. Jako třeba běh. Pokud trpíte podobným problémem, stojí za to si knihu přečíst, ale pokud se jí chcete opravdu řídit, počítejte s brutální disharmonií a stresem. Obsahuje totiž rady a návody.
Třeba jedno ze cvičení, jež Lea doporučuje, je například skákat šéfovi do řeči nebo nebrat telefony, když se vám to nehodí (což je velmi vágní definice). Možná si zvýšíte sebevědomí a snížíte závislost na harmonii, což se může hodit při hledání nové práce.
Jiné rady mají logiku. Například pokud jste v rozhovoru a je vám zima, oblečte se. Další jsou trochu diskutabilnější. Trénujte svou odhodlanost neustoupit tím, že pokud na ulici budete někomu překážet, neuhněte. Nestavějte se nikomu naschvál do cesty. Jen prostě neuhněte.
Autorčině věrohodnosti moc nepomůže tvrzení, že poté co ji kousl labuťák, zjistila, že „labutě mají zuby“. Nemají, a pokud to víte, začnete být ostražití i k dalším „osobním“ zkušenostem autorky.
Zbabělý titul
Upřímně se přiznám, že nesnáším vytečkovávání. Je to pro mě znamením zbabělosti autora, který by rád vulgarismem strhl pozornost, ale nemá odvahu ho doopravdy napsat a riskovat tím případnou nelibost či postih. Tak jen naznačuje, aby mohl říct, já nic, „já přece nic sprostého nenapsal“. Jenže tentokrát zbabělost není na straně autora, ale u českého překladu a vydavatelství, protože v originále žádné tečky nejsou. Původní název totiž zní Mach's wie die Möwe, scheiß drauf!: Wie ich (fast) aufhörte nett zu sein (Lebenshilfe Selbstcoaching).
V poznámkovém aparátu najdete zvláštní směs zdrojů, od odborných studií po lifestylové články. Pokud máte drobné tušení, jak lifestylové články vznikají, tak víte, že se jako seriózní zdroj moc často brát nedají. Na druhou stranu kladem je, že v českém vydání jsou uvedeny ekvivalenty zdrojů v češtině, takže ten, kdo neumí německy a chce se o tématu dozvědět víc, má šanci. Třeba z wikipedie nebo časopisu Vitalie. Ale buďme féroví, najdou se i odborné zdroje.
Zruší kniha vaší závislost? Spíš ne
Pokud máte závislost na harmonii jako problém, tedy nesnášíte konfrontace a raději ustoupíte, je to čtení pro vás. Člověka vždycky potěší, když se dozví, že v tom není sám. Publikace spadá do portfolia knih, kdy autoři/autorky popisují, jak si poradili oni s problémovým životním návykem a podařilo se jim ho vyřešit, a tak mají pocit, že jejich postup bude samospásný pro každou ze čtenářek. Nebude. Každý jsme jiný. Na druhou stranu může pomoct nějakou konkrétní radou či postupem a udělat malý krok na nepříjemné cestě ke kýžené změně. Kdyby totiž stačilo přečíst knížku a držet se návodu, bylo by po problému. Jenže kolik knih bylo napsáno o time managementu, a přesto pořád nestíháme?
Zmínka o kálejícím rackovi nakonec v knize je, ale jde úplně mimo téma. Vykašlat se a ignorovat problém sice občas řešení je, ale člověku závislému na harmonii moc nepomůže. Faktem ale je, že se text čte velmi dobře. Je vtipný, svižný, psaný s nadsázkou a veselou sebeironií. Takže se při čtení pobavíte a nebudete se nudit. To je asi tak všechno, ale na druhou stranu to není zas tak málo.
Blubenthalová L.: Udělej to jako racek, Vy… se na to – jak jsem (téměř) přestala být milá, 2022 nakladatelství Kazda, Brno, ISBN 978-807670-105-2
