Článek
Na vystavené lebce je hluboká rovná prasklina, jasná ukázka, jak smrtelnou škodu udělá rána mečem nebo sekerou. Primitivní, leč účinné. Jediná „nevýhoda“ šavle, meče či sekyry je, že se musíte dostat protivníkovi přibližně na délku paže nebo jen o kousek delší. Současné dělostřelecké systémy likvidující vojáky i civilisty i stovky kilometrů daleko, to je úplně jiné pojetí zabíjení.
Sedm základních částí, sedm tisíc exponátů vystavených na pěti tisících metrech čtverečních. To vše ve čtyřech patrech. Tak by se dal shrnou výsledek několikaleté rekonstrukce Vojenského historického muzea na Vítkově spadající pod Vojenský historický ústav (VHÚ). Máte-li rádi příběhy, jste tu správně.
Začíná se pravěkem s oštěpy a lukem, a končí střepinou rakety vypálené na naši základnu v Afghánistánu. Nechybí ani dron, přičemž každý, kdo se zajímá o československé nebo české dějiny, tu najde střípky doplňující jeho znalosti. A je jedno, zdali ho zajímají legionáři z 1. světové války, boje na našem území a nacistická okupace za 2. světové války a nebo nejnovější působení vojáků v zahraničních misích.
Je tu šaška (šavle) Milana Rastislava Štefánika a sovětská pistole Tokarev TT 33 na náboje 7, 62 mm z výzbroje Ludvíka Svobody. Starší pamětníci, kteří viděli film Sokolovo určitě zvědavě okouknou osobní zbraň stejného typu Otakara Jaroše (viz foto).
První světová válka proslula plynovými útoky a čekání v zákopech. Světelné, zvukové i dýmové efekty, které vás čekají poté, co vejdete „do zákopů“, vypadají dost realisticky. Chcete vidět, jak vypadala nálož, kterou rotmistr Jan Kubiš zabil SS-Obergruppenführer a generála policie Reinharda Heydricha? Stačí chvíli hledat.
„Klíčovým exponátem (v expozici věnované období od roku 1948 do současnosti, pozn. autora) je československá vlajka potřísněná krví, která pochází ze srpnových dní roku 1968. Vystaven je i sovětský kulomet SGMT z vyhořelého tanku T-55 (ze střetů na pražské Vinohradské třídě), také zástava elitního 7. výsadkového pluku s posádkou v Holešově, který odmítl při okupaci vydat kasárenské objekty sovětské armádě,“ udává podrobnosti Vojenský historický ústav. Pokud se návštěvník zaměří například na výrobce kanonů a houfnic, tak zjistí, že Škodovka patřila mezi premianty válečné výroby.
Aktuálně probíhající konflikt polarizuje společnost a není od věci se zamyslet nad „válečnou“ historií našeho národa. Vyplyne s ní, že jsme vždycky byli hrdým národem a ve své době technicky velmi na výši.
Na závěr si dovolím osobní poznámku. Jako dítě jsem byl vášnivý čtenář knih Karla Maye, takže dětským snem bylo vidět winchestrovku Old Shatterhanda. Přímo tu jeho tady nemají, protože Karel May v Americe nikdy nebyl a přece jen jde o fiktivní postavu. Ale zbraň jako taková skutečně existovala a model pákové americké opakovačky M 1895 ve sbírkách VHÚ je. Vtipné je, že exponát pochází z dodávek pro tehdejší Rusko. „Pušky Winchester, pocházející z válečných dodávek pro carskou armádu, jsou rozeznatelné nejen podle označení ráže 7,62 mm na přední části pouzdra závěru, ale také podle inspekčních značek přejímací komise. Stupnice jejich hledí je značena také v aršínech, nikoliv v yardech,“ udává na svých stránkách VHÚ. Jak říkám, každý si v muzeu najde „to svoje“. Až na místě zjistíte, že jedna návštěva nestačí.