Morálka ve veřejném prostoru: Skandinávský standard versus česká realita

„Nikdy neodstůpím, nech si to všichni zapamatují“ a „Všechny soudy som vyhrál“. Dvě hlášky Andreje Babiše pronesené „husákovskou češtinou“ ukazují na touhu po moci a ignorování faktů. Nemáme tady morálku a vysoké morální požadavky na své politiky tak vysoké, jako ve Skandinávii. Spíše se šourají při zemi v takových nížinách, které jsou Skandinávcům nepochopitelné. Islandský premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson odstoupil po protestech v souvislosti s odhalením Panama Papers, kde bylo zjištěno, že jeho rodina se pokusila skrýt miliony v offshore účtech. V naprosto stejné situaci byl Andrej Babiš, ale tlak na něj byl spíše sporadický. Řečeno jeho slovy: „všedci kradnů“.

Vysoký morální kredit Skandinávců je pověstný, ale i směrem k „obyčejné“ západní Evropě máme stále co dohánět. Prezidentská kandidatura bývalého francouzského premiéra François Fillona se zhroutila poté, co se v roce 2017 objevily obvinění z fiktivního zaměstnávání manželky a dětí na parlamentních postech. Vina se prokázala, Fillon byl odsouzen za neoprávněné vyplacení 1 milionu eur svým neexistujících parlamentním pomocníkům. Co je to proti 50 milionům korun v kauze Čapí hnízdo, nebo 100 milionům v kauze „inovativní“ linky na toustový chleba.

Nový rozsudek odsuzující Andreje Babiše k omluvě jeho příznivci považují za okrajový, malicherný, jež nestojí za pozornost. „No a co, tak se omluví a je to.“ Jenže opak je pravdou. Jde o zásadní věc, která říká: ani bohatý člověk si nemůže dovolit lhát a urážet a už vůbec ne, pokud jde o aktivního politika. Je to signál veřejnosti namířený směrem ke kultivaci politické scény a tím i veřejného prostoru.

Často se smutný stav veřejné scény svádí na 40 let komunistické diktatury, kdy se zcela pokřivily morální hodnoty společnosti. Žít ve lži bylo tak běžné, až to začalo vypadat jako standard a stokrát opakovaná lež se pomalu stávala pravdou. Podobný systém masírování společenského vědomí teď předvádí prezident Putin, kdy válka není válka, ale speciální vojenská operace a ruští vojáci mají neustále jedno vítězství za druhým i přesto, že krymští výletníci se nemůžou dostat domů přes Krymský most a drony tu a tam poškodí moskevské budovy.

Jenže komunisté jsou v tom už částečně nevinně, přece jen za dobu, kdy přestala platit vláda jedné strany už vyrostla nejméně jedna generace. Byla tady ODS proslulá spojením politiky a byznysu, kdy Václav Klaus prohlásil, že neznám účinnou metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze. A přesto je tady veřejná diskuze stále agresivní, politici neustále na veřejnosti lžou a své prohřešky bagatelizují a dokud nedojde k jejich pravomocnému odsouzení, jako by se nic nestalo. Místo toho, aby se dál kultivovalo chování a jednání politiků, kteří by měli zpětnou vazbu, zaznívají na jejich obhajobu čím dál bizarnější argumenty.

Při obhajobě fotografie brněnské primátorky Vaňkové zaznělo, že „užívání látek jako kokain je velmi rozšířené. V politice je to velmi běžná droga. Má jistě svoje rizika, ale nemá smysl z toho dělat žádnou kauzu, protože je to opravdu masivně rozšířené. Naopak to nemá být kriminalizováno, stejně jako klasické konopí. Válka proti drogám nikam nevede,“cituje Deník Matěje Hollana, z „alternativního“ Brna. I to je vzkaz veřejnosti.

Užívat tvrdé drogy je normální. Šidit potraviny je normální. A odstoupit, pokud se politik chová nemorálně, by mělo být taky normální. Když se provalily požadavky o úplatek u politika ODS Josefa Slobodníka, tak ten z postu radního odstoupil, Když skupina Julius Šuman (název odkazuje na jméno řídícího důstojníka StB, který měl Andreje Babiše na starosti) zveřejnila nahrávky v nichž Andrej Babiš s novinářem Markem Přibilem plánují zveřejnění dehonestačních materiálů na politické oponenty, nemělo to na Andreje Babiše žádný vliv. Politická sebereflexe je v Česku zatím minimální, proto není odsouzení nevhodného a nemorálního chování ani okrajové, ani marginální. Byť by si to Babišovi voliči přáli.