Největší savec, který kdy kráčel po Zemi, nebyl slon, ale nosorožec s žirafím krkem

Vyhynulý tvor, dnes známý jako Paraceratherium byl obrovský příbuzný nosorožců. Slovo nosorožec vzbuzuje představu rohu na nose, Paraceratherium tento charakteristický rys postrádal. Ostatně samotný název se dá přeložit jako „bezrohé zvíře“. Spásal rostlinstvo před zhruba 34 až 23 miliony lety. V roce 2021 vědci popsali své zkoumání fosilií na Tibetské plošině a jednalo se právě o kosti patřící „bezrohému nosorožci“.

K objevu došlo už v roce 2015, ale nějaký čas trval jejich výzkum. Tvor nakonec dostal jméno Paraceratherium linxiaense (mimo jiné proto, že lokalitu si nárokují Číňané, kteří byli součástí mezinárodního čínsko-amerického týmu). Sedimenty, které kosti ukrývaly, mají stáří kolem 26,5 milionu let.

Pokud nebudeme mluvit o váze, tak nálezy tohoto rodu nejsou nijak extrémně unikátní. Na svém kontě je mají podobné nálezy jak Sověti, tak Číňané či Američané. Často se o něm mluví jako o „největším nosorožci všech dob“, což je z hlediska evoluce a fylogeneze správně, ale laikovi by tvor připomínal spíše obrovskou antilopu s protáhlým, mírně žirafím krkem. Jediný, kdo jeho prvenství ohrožuje, je vyhynulý druh asijského slona. Palaeoloxodon namadicus mohl dosahovat maximální hmotnosti kolem 22 tun. Tento odhad je založený na výpočtu velikosti podle fragmentu stehenní kosti, takže jeho váha není všeobecně přijímaná.

„Předpokládá se, žeParaceratherium mělo celkovou délku 7,4 metru a výšku v kohoutku 4,8 metru (15,7 stop), což z něj činí nejhmotnějšího savce, který kdy chodil po Zemi. Odhad váhy prehistorického goliáše je kolem 17 tun – téměř pětkrát více než jeho dochovaný protějšek,“ vysvětluje Maddy Champan v populárně naučném magazínu IFL Science.Váha se vypočítala na základě odhadů z částečně rekonstruované kostry v Americkém muzeu přírodní historie.

„U paraceratérií činí délka mozkovny jen 8 % délky lebky, zatímco u současných nosorožců indických je to více než dvojnásobek (kolem 17,7 %),“ naznačuje popularizátor dinosaurů Vladimír Socha na severu osel.cz fakt, že nemuselo jít zrovna o prudce inteligentního savce. Pravdou ale je, že mu jeho velikost pomáhala, podobně jako žirafám, dosáhnout na větvičky stromů a keřů v místech, která byla jeho býložravým konkurentům nedostupná. Nicméně ani to ho před vyhynutím neochránilo. Důvodem zřejmě bylo nepřizpůsobení se měnícím se klimatickým podmínkám, které radikálním způsobem měnily jeho životní prostředí.