Nové a staré maskáče české armády. Objevování objeveného

Vidět a nebýt viděn, to je základ vojenského maskování. Z logiky věci tedy musí být maskování maximálně přizpůsobené prostředí, v němž se daný voják bude pohybovat. Do zimy bílá, do lesa zelená. Jiná kombinace barev se hodí do tropických pralesů, a jiné to bude v českých smrkových monokulturách.

Historie vojenského maskování, tedy jeho masivního nasazení, je úzce spjata s první světovou válkou. Do té doby maskování využívali například neoficiální, dnes bychom řekli partyzánské, jednotky, například v americké občanské válce. Britové už v Habeši pochopili, že je lépe být zbarvený „bahenně“ (odtud výraz khaki) než nápadně.

S první světovou válkou se začaly prosazovat různé odstíny zelené a šedé, a teprve později se začaly prosazovat různé kombinace barev a skvrn mající mít maskovací efekt. Prostě mimikry.

V sedmdesátých letech se mezi československými trampy rozmohl maskovací vzor 60 (bundy, celty i kalhoty). Vzhledem k tomu, že armádní vybavení nebylo tak snadno dostupné v army prodejnách jako dnes (tehdy nebyly), je jasné, že za alespoň částí vybavení stály „ztráty“ a krádeže. Jednalo se o maskovací vzor typický pro český smrkový les, ne náhodou se maskáčům přezdívalo „jehličky“ nebo „jehláky“.

Poláci měli později podobně zelené „mundury wojskove“, které trefně přezdívaly „žába“, protože zelenými skvrnami na zeleném podkladu skutečně imitovaly žabí kůži.

Zatímco běžné jednotky měly „jehličí“, výsadkáři, u nichž se předpokládalo vysazení, dostali modernější maskovací uniformy přezdívané mlok. Proč ke změně uniforem došlo právě v roce 1960. Je potřeba si uvědomit, že studená válka byla v plném běhu, oba bloky zbrojily, co to šlo. O dva roky později proběhla kubánská krize, během níž byl svět krok od světového konfliktu.

Zjednodušeně řečeno, počítalo se s válkou, a bylo potřeba se tomu přizpůsobit. Mimochodem i nyní je v Evropě válka a českou armádu čekají nové uniformy. Má to jeden zajímavý prvek, který přinesla aktuální válka na Ukrajině z Ukrajiny (o tom ještě bude řeč).

Maskovacím „přezbrojením“ se plnilo tak usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne 4. srpna 1959.„Vývoj nového polního stejnokroje a obuvi byl koncem roku 1959 konzultován v Německé demokratické republice a v Sovětském svazu. V NDR již vyvinuli obdobný polní stejnokroj, jehož vývoj vyšel ze stejných takticko-technických požadavků jako v Československu. Pro mírnější klimatické podmínky nebyl v NDR zaváděn plášť. Z důvodů udržování tradic Národní lidové armády si armáda NDR ponechávala dosavadní polovysokou obuv,“ dodává podrobnosti Vojenský historický ústav.

Popisovat aktuální uniformy české armády nemá moc smysl, protože jsou všeobecně známé a v armyshopech běžně dostupné. Zavedené byly suché zipy, které usnadňují zapínání i v rukavicích, a šití metodou rip-stop, která omezuje trhání při poškození. Zjednodušeně řečeno, když vznikne trhlina, například od ostrého předmětu, větve nebo trnu, tak se samovolně dál nerozšiřuje. Z malé díry se tak najednou nestane velká. Pětadevadesátky byly dobré do lesů střední Evropy, jenže o lesy se zase až tak moc nebojuje.

Charakter války se změnil, což bohužel v praxi ukazují aktuální boje na Ukrajině. Nejedou proti sobě tankové jednotky jako v Kurském oblouku, ani se nesestřelují desítky letadel jako v bitvě o Británii. Stále platí, a posunující se oblasti na mapách jsou toho důkazem, že za dobyté území je považováno to, kde je (aktuálně) ta či ona armáda.

Přestože armáda má vlastní vývojové týmy a laboratoře, nový maskovací vzor navrhl člověk mimo vojenské struktury a zvládl to za dva týdny. Tomáš Chorý je akademický sochař a grafický designér. Maskování rozumí, ostatně napsal o něm skvělou knihu Kamufláž: Kapitoly z dějin designu pozemního a námořního maskování.

Laika napadá, jestli ty vojenské výzkumné týmy nejsou v tomto případě tak trochu zbytečné. Připravil víceúčelový potisk, který se testoval v lesní i v městské zástavbě, protože právě tam probíhají nejurputnější boje. Obránci Mariupolu o to ví své.

Zadání bylo jasné, udělat „maskáč“ co nejvíce multifunkční, tedy do různých prostředí. „Tedy modifikovat stávající vzor AČR lesní za použití barev vycházejících z maskovacích potisků na bázi MultiCam a upravit ho pro různá předpokládaná prostředí tak, abychom do budoucna používali pouze jeden potisk na místo dvou. Tedy lesního a pouštního,“ vysvětluje požadavky podplukovnice Helena Jarešová, náčelnice výstrojní služby AČR.

V případě nových uniforem nejde jen o barvy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Řeší se použité pigmenty, voděodolnost, barevná stálost, kvalita a výdrž materiálu. Na první pohled je požadavek jasný a logický. Když jeden maskovací vzor pokryje všechno, nebude potřeba tisknout a šít několik různých vzorů a řešit dodávky. Logistika je v armádě jedním z klíčových prvků.

Ovšem opravdu se jeden vzor hodí na všechno? Maskovací vzory jsou si už natolik podobné, že vojáci (viz konflikt na Ukrajině) si na rukávy či přilby dávají jasné „demaskovací“ stužky, aby se nestali obětí „přátelské palby“ z vlastních řad.