Nutrie v ČR: upytlačit nejde a lovit se nesmí

V roce 2022 Český rozhlas informoval, že chovatelů nutrií ubývá. Není divu, zatímco v prvorepublikových filmech jsou vidět dámy v kožiších z nutrií, později se vlivem silného tlaku ochránců zvířat ve velkém likvidovaly chovy kožešinových zvířat. Chov nutrií tak z velké části pozbyl smyslu.

Kožichy jsou sice mimo hru, nicméně jejich maso má dietologicky kvalitní parametry. Tenhle invazní hlodavec, jež se stal obyvatelem mnoha českých měst, se dá bez problémů a troše šikovnosti chytit. Při rostoucích cenách čím dál víc platí, že co je doma, to se počítá a jak řekl krádeží protokolárního pera proslavený bývalý český prezident, „o peníze jde až v první řadě“. Je ale ulovení volně žijící nutrie pytláctví? Může se vůbec lovit, byť jde o invazního a z hlediska vodohospodářů i zemědělců škodlivého tvora?

Vzhledem k tomu, že pytláctví je trestným činem, tak musí být jasně definováno zákonem. Pytlákem je ten, kdo „neoprávněně uloví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné.“ Zvěří se pak rozumí druhy volně žijících živočichů uvedených v § 2 písm. c) a d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

„Zatím není lovnou zvěří, ale je vyjmenována mezi druhy, které může podle zákona o myslivosti usmrcovat hospodář a myslivecká stráž. Ve výkazech mysliveckého hospodaření se tento velký hlodavec objevil poprvé v roce 2003. První tři roky bylo vykazováno v průměru kolem 300 ulovených jedinců,“ komentoval situaci Miloslav Homolka v časopise Myslivost. V roce 2019 to bylo uloveno 7 722 jedinců.

Dnes by myslivci mohli střílet nutrie bez nadsázky po tisících, aniž by jejich celkovou populaci v ČR nějak zásadně ohrozili. Podle všeho nutrii upytlačit nelze, protože není taxativně vyjmenována mezi lovnou zvěří. Jenže s lovem nutrií, který nejspíše není pytláctvím, bude jiný problém.

Byť byly 1. února 2019 zrušeny kožešinové farmy, chov králíků a nutrií povolen je. Důvodem je skutečnost, že se nevyužije jen kožešina, ale i maso. Jenže jedinci volně pobíhající po městech nejsou nutrie v chovu, kde je může usmrtit speciálně proškolený člověk.

Neodborný lov nutrií, stejně tak jako jejich zabíjení, by se bez problémů dalo označit za týrání zvířat. A na to myslí trestní zákoník v § 302: „kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“, přičemž důležité jsou i další části zmiňovaného zákoníku.

„Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.“ To jsou téměř všechna místa na okrajích měst a obcí, kde nutrie v současnosti vesele prosperují. „Spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.“ Takže žádné: „chlapi, zajdeme si na nutrie, posledně jsme jich ulovili pět a maso u řezníka zase zdražilo.“

Nutrie je v naší přírodě hojným invazním druhem, jež k nám doputoval z Jižní Ameriky, takže snižování stavů by bylo vlastně dobrým skutkem. Hloubením nor podemílá břehy a snižuje stabilitu hrází. Zároveň ohrožuje původní přírodní společenstva, dělá škody na plodinách, a dokonce je podezřívaná z přenášení chorob. Upytlačit ji podle zákona zřejmě nelze, nicméně ulovit (krom mysliveckých výjimek) se nesmí.