Ochranáři přírody rozhodují, kam smíme na houby či na výlet

V hospodě v Čížově se točilo velikonoční zelené pivo a vedly hospodské řeči. „Nejprve jsme museli malovat první zóny, pak se vyhlásilo klidové území, muselo se všechno přemalovat a dneska do poloviny parku máte vstup zakázaný. Tady za Čížovem to ještě jde, ale o kus dál už máte smůlu,“ komentoval situaci bývalý strážce NP a současný důchodce Martin Mahr vypomáhající v informačním centru. Že by polovina národního parku byla nepřístupná, to byl údaj, který zněl příliš pesimisticky. Jenže pan Martin věděl, o čem mluví. Ostatně vycházel z vlastní dlouholeté praxe a jeho slova se dala snadno ověřit.

V minulosti byla jasně daná pravidla. Národní parky byly rozdělené do zón, přičemž první, nejchráněnější, byla zároveň i nejmenší. Plošné vyhlášení klidových zón rovnající se prvním zónám není nic jiného než ochranářské kritérium, monopolizující si pod pláštíkem ochrany přírody přístup do krajiny. Přírodovědci s patřičným povolením nebo vybraní zaměstnanci parku (pro uklízečku či účetní to neplatí) včetně strážců do oblasti samozřejmě mohou, například proto, aby zkontrolovali, že se v oblasti nepohybuje někdo nepovolaný. Proč ne, pokud se to dělá s rozumem. KRNAP má rozlohu klidových území k celkové rozloze parku 22 %, Šumava 22,2, Podyjí zmiňovaných 49 % a České Švýcarsko 15, 6 %.

Samozřejmě, že jsou místa, kde lidský ruch vadí. Své o tom vědí v Českém Švýcarsku, kde jim letos zahnízdili sokoli jinde než na své oblíbené skále, a tak bylo nutno zakázat vstup horolezcům na skály. Ale jedná se o plošně i časově omezené opatření. V Podyjí do toho šli plošně.

Ano, příroda se dá chránit tak, že se kus cenné krajiny prohlásí zákonem coby národní park a později, když opadne zájem okolo nového krajinného režimu, se opatřením obecné povahy do poloviny území zakáže vstup. V případě Podyjí se jedná o zákaz volného pohybu v desítkách kilometrů čtverečních.

Rozhodně nejsem proti ochraně přírody jako takové, a souhlasím s tím, že krajinná ochrana má větší význam než druhová. Nemá smysl chránit konkrétní druh orchideje bez toho, aniž by se chránila louka na které roste. Management orchidejových luk spočívá například v jejím kosení nebo pravidelném pasení. Není těžké na mnoha orchidejových loukách najít ovčí výkaly. Špatně se ale vysvětluje, že ovce na louku mohou a člověk nikoliv.

Zatímco v Rýchorské květnici, přísně chráněné a oplocené botanické rezervaci ve východních Krkonoších, se pásl hovězí dobytek, za šlápnutí lidskou nohou za plot stále riskujete pokutu. Jeden z mnoha argumentů byl, že dobytek se pase plošně, zatímco lidi by vyšlapávali pěšinky a cíleně vyrýpávaly vzácné rostliny. Faktem je, že se jedná o relativně malé území, jasně vymezenou první zónu národního parku, takže omezení je logické, pochopitelné a není těžké ho akceptovat.

Většina Krkonoš je turistům, houbařům, fotografům, zkrátka milovníkům přírody volně přístupná. Změna, o které se spekuluje, se týká zavedení vstupného do Krkonošského národního parku (platba za vstup do chráněného území). Nebylo by to žádné unikum, mnohde v zahraničí je vstup do chráněných území zpoplatněn. Za návštěvu polské části Krkonoš zaplatíte od 1. března 2023 za jednodenní vstupenku 9 Zł, třídenní vstupné se zvýšilo na 24 Zł.

Ovšem něco jiného je plošný zákaz vstupu. Respektive možnost pohybu po úzce vymezené cestičce z níž na obě strany vedou omezující pruhy „klidové zóny“ tak, jako je tomu v Podyjí. Tento jihomoravský národní park je nejmenším českým národním parkem s rozlohou necelých 63 km čtverečných. Pokud zhruba polovina je klidovou zónou, znamená to nejen pro místní (houby, borůvky, prosté „kochání se“) zákaz vstupu do desítek kilometrů čtverečních.

Zvláště nebezpečný je samotný princip. Ochranáři sice v rámci připravovaného národního parku tvrdí, že „se nic nezmění“, jenže mohou to byt přesně ty „uklidňovací“ argumenty, které se zpětně nedají vymáhat.

V Podyjí je rozsah klidového území 49 % (takže v hospodě vyřčená polovina parku nebyla vlastně vůbec mimo, k polovině chybí jediné procento). Jakmile se vyhlásí národní park Křivoklátsko (proces už byl zahájen), může se stát, že Ministerstvo životního prostředí vyhlásí klidovou zónu dle svých „potřeb“ (respektive podle potřeb ochrany přírody) a jak místní, tak návštěvníci budou mít smůlu.