Odkryjte babiččinu kuchyň: Jednoduchost vítězí

Čím méně ingrediencí, a čím kvalitnější jsou, tím lépe jídlo chutná. Ano, gurmáni si bezesporu vychutnají na kořeněném dýňovém chlebu s mandlovou pralinkou, na jehož výrobu krom jiného potřebujete změklý sýr, tvarohovou polevu, opražené madle ve vločkách a zlatý sirup. Ten není vyroben ze zlata, ale z cukrové třtiny. Ovšem kdo někdy jedl „obyčejnou“, neinovovanou, čerstvou italskou bagetu, namáčenou do olivového oleje, ten ví, že o řadu koňských délek vede před moderním, stomilionovou dotací podpořeným toustovým chlebem.

Suroviny uvedené v mezititulku, pokud jsou kvalitní, vám spolu s osolenou vodou v níž se těstoviny vaří, vyrobí nádherný oběd. Ovšem sýr by neměl být nízkotučný eidam a dochucení hromadou kečupu, celý výtvor srazíte do hlubin obyčejnosti.

Babičky neměly potřebu do chleba přidávat třeba propionan vápenatý (E282) zabraňující nitkovitosti chleba a růstu plísní nebo stearoyllaktylát sodný (E481), který se dává jak do toustového chleba, tak do zmrzlin či žvýkaček. Babičky, které pekly chleba zřejmě jeho nitkovitost neřešily a chleba se snědl mnohem dříve, než stihl zplesnivět. Pokud ne, tak ztvrdl a dal se drůbeži, dobytku, nebo dál posloužil jako strouhanka.

V jednoduchosti je krása a ve vaření to platí dvojnásob. V zásadě se vyplatí trochu si připlatit za kvalitu (někdy je cena srovnatelná), protože pak budete surovin potřebovat méně a jídlo bude výrazně, výrazně chutnější. Mimochodem během psaní mi na plotně probublává guláš z krásné hovězí kližky, cibule z trhu a papriky, kterou jsme si ve velkém přivezli z Budapešti. Bude ho tolik, že pár sklenic se zamrazí. Později, jako když se najde.

Většina šéfkuchařů si alespoň verbálně, pokud ne ve skutečnosti, zakládá na kvalitních surovinách. Pohlreichovo demonstrativní vyhazování předpřipravených polotovarů z hospodských lednic mělo jednoduchý základ, který se dá snadno přenést i do domácích kuchyní. Osobně neznám nikoho, kdo by si dělal domácí nudle do polévky, ale znám soustu lidí, kteří si připraví vývar, klidně několik litrů, a pak z něj dělají polévky, omáčky, sos k masu.

Otázka, kde na to mám brát ty hodiny na přípravu, je irelevantní a zavádějící. A to i přesto, že čím déle vývar připravujete, tím lépe chutná. Přece nikdo nestojí osm hodin u taženého vývaru. Probublávat na plotně může klidně i v době, kdy spíte, koukáte na televizi nebo provádíte v ložnici milostná alotria. Někdy v budoucnu pak rozpustíte máslo, přidáte mouku a během několika minut vytvoříte světlou jíšku (opět kvalitní a jednoduchou, ta kupovaná má místo másla palmový tuk). Pak přijde na řadu rajčatový protlak, promícháte a zalijete vývarem.

Po dochucení máte skvělou rajskou. Ano, jde o stejný vývar, který jindy poslouží jako základ houbové omáčky nebo s ním podlejete pečeni. Pro motivaci se stačí podívat na pravou stranu jídelních lístků v restauracích. Takhle levně vám nikde neuvaří. Mimochodem ani klasika ve formě smažáku, vás v restauraci nevyjde nijak levně.

Současná nabídka, a to včetně „jednoduchých“ potravin, jako je chleba, je vlastně docela složitá. Všechny ty protispékací a trvanlivost prodlužující doplňky se na chuti musí podepsat. Chleba se datuje od neolitu, nicméně nikdo v současné uspěchané době nechce péct chleba v peci či troubě, či moderněji v už domácích pekárnách, které si postavíte na linku vedle kuchyňského robota. Čest všem těm, kteří k poslednímu řešení sáhli a vzájemně si vyměňují kvásek. Sáhnout po houskách vyráběných ze zmražených polotovarů nebo inovovaných tousťácích bez chuti je přece jen rychlejší.