Článek
Open space v korporátu, nebo židle doma?
Kanceláře typu open space musel vymyslet někdo, kdo chtěl snížit produktivitu práce. Povedlo se mu to.
Tramvaják, zedník, řezník ani lešenář v otevřené kanceláři typu open space pracovat nemůže. Novinář, účetní nebo telefonní operátor (o ruských internetových trollech ani nemluvím) mohou a často musí. Díky osobní dlouholeté zkušenosti jak s prací z domu, tak z korporátní kanceláře vím, že open space zabíjí nejen kreativitu, ale i produktivitu.
„Nečekaná setkání mohou podněcovat k inovacím, ale pokud firmy odstraní příliš mnoho kancelářských bariér mezi lidmi, může to mít opačný efekt. Když výzkumníci z Harvardovy univerzity monitorovali pomoci digitálních zařízení zaměstnance dvou velkých společností, zjistili, že zavedení kanceláře typu open space snížilo osobní interakce o zhruba 70 %. Lidé začali komunikovat online a používání e-mailu narostlo o 50 %. Zvyšování otevřeností kanceláří snížilo počet smysluplných interakcí mezi lidmi a podkopalo celkovou produktivitu,“ píše Adam Kucharski v knize Pravidla nákazy.
Přiznám se, že mi přišlo divné, když jsme seděli v open space a já posílal e-maily s dotazem kolegovi vedle, na kterého jsem mohl dosáhnout. V otevřené kanceláři si všichni nasadili sluchátka, aby se alespoň trochu izolovali. Když nás do nových prostor stěhovali, slyšeli jsme chválu na to, že „za nikým nemusíme chodit, protože i budeme blízko a posílíme týmového ducha“. Nebyla to lež, byla to hloupost. Posílali jsme si e-maily na vzdálenost tří metrů. Otevřené kanceláře posilují stres a snižují efektivitu.
„Výzkum z Exeterské univerzity zase ukázal, že práce v open space snižuje produktivitu a jiný výzkum upozornil na skutečnost, že zaměstnanci pracující v otevřených prostorách jsou častěji nemocní, trpí větším stresovým zatížením a jsou více vystaveni konfliktům,“ píše web trexima.cz. Ovšem ne každý má na to pracovat z domova.
Osobní zkušenost
Uznávám, že moje práce je z hlediska pracovního prostředí výjimečná. Mohu pracovat odkudkoliv, kde je internetové připojení a případné zdroje informací. Proto mi vyhovuje domov se stabilním internetem a dostatkem kávy, knihovna s obřím množstvím zdrojů, veřejným připojením a kavárnou. Občas pracuji z vlaku, z hospody, z parku, kde si vytvořím vlastní hot spot. Magazínu Koktejl, který denně zásobuji porci článků je jedno odkud práci pošlu, ale že ji dodám včas a v potřebném množství. Ten, kdo někdy pracoval jako internetový žurnalista ví, že internet je nenasytná černá díra, do které můžete sypat jeden článek za druhým. A zítra znova.
Koronavirová lekce
Koronavirové izolace ukázaly, že na redaktorskou práci (buď jsem v terénu, nebo píšu odkudkoliv) nemá pobyt v kanceláři pozitivní vliv.
Open space totiž neslouží k ničemu jinému než ke kontrole jedním pohledem. Nejlépe ze zasklené kukaně. Člověk není placený za proces tvorby, ale výsledek. Je jedno, zdali jste novinář, účetní nebo reklamní stratég.
Sebekázeň a disciplína
Práce z domova má jediný, ale o to důležitý prvek. Sebekázeň! Nabízí se tolik prokrastinačních lákadel: dám prádlo do pračky (to zabere jen pár minut, stejně tak, jako jeho pověšení), oholím se, uvařím si (všichni vědí, že není nad domácí stravu), zaliju kytky (už chudinky skomírají)…
Kdo nemá v sobě dostatek sebekázně, ten neodvede požadovaný výkon, a není divu, že si ho zaměstnavatel chce držet od kontrolou v kanceláři. Jenže kdo trpí nedostatkem sebedisciplínynemá, tomu open space nepomůže. Šéfové sice vidí shrbená záda a monitor, ale zdali dotyčný pracuje se stejně pozná až na odevzdané výsledné práci.
Takže až si budete vybírat nebo práci, pozor na „bonus“ otevřeného přátelského prostředí. Může vás poškodit. Není náhoda, že moderní kancelářské prostory mají sice open space, ale zároveň i kóje zajišťující soukromí (nejen na telefonní hovor). Ty vlastně výhody otevřených kanceláří otevřeně popírají. Člověk chce mít na práci klid a soukromí.
A zároveň zvažte vlastní míru disciplíny. Volnost není pro každého. Jen pro toho, kdo se umí sám svázat. Ten pak může pracovat třeba z pláže.
