Pracovní stres: Když je čas odejít

Nejprve jedna osobní vzpomínka z korporátního prostředí. Na poradě zaznělo, že „reakci na e-mail bych chtěla mít do pěti minut“. Jednalo se o požadavek, v podstatě nesplnitelný, od přímé nadřízené. Všichni jsme sice měli nastavené akustické oznámení příchozí zprávy a většinou sluchátka na uších (napojené na počítač), takže člověk zprávu zaznamenal, ale stačilo si zajít do kuchyňky pro hrnek s kávou, na toaletu, nebo prostě cinknutí přeslechnout. To nebylo až tak těžko, když pracujete s videem. Přitom šlo o prostou odpověď, že jste informace zaznamenali, řešit zprávu šlo později.

Byť jsou mnozí z nás skutečně online v podstatě nepřetržitě, neznamená to, že musíme být k dispozici pracovně. Jak odpovědět na otázku: „E-mail jsem posílal včera a pořád nemám odpověď?“ Když ono včera bylo těsně před půlnocí a dnes pracovní doba sotva začala. Za logickou, nicméně spíše nevhodnou odpověď považuji: nejsem policajt ve službě, který musí reagovat okamžitě.

Další způsob, jak nenápadně digitálně šikanovat dospělého kolegu, je e-mailem upozornit ho na jeho, třeba i malé a nevýznamné, pochybení, které lze snadno napravit. Ale rozeslat to v kopii celé řadě kolegů či nadřízených. „Jen jsem chtěl ukázat, na co si musíme dávat všichni pozor, není to nic osobního. Kdybych tě neupozornil, tak o chybce nevíš, teď už je opravená a všechno je v pořádku,“ zazní, když se ohradíte. Všechno je v pořádku… až na vztahy na pracovišti. Podle Michaely Švejdové má se šikanou na pracovišti zkušenosti každý pátý zaměstnanec a až 18 % lidí odchází z firmy z důvodů špatného zacházení.

Z jiného zaměstnání si pamatuji dobu, kdy bylo potřeba čipem zaznamenat příchod a odchod, což je dnes poměrně běžné a systém slouží mimo jiné k monitoringu osob pohybujících se po budově, což je logické bezpečnostní opatření. Méně logický požadavek byl, abychom na konci měsíce každý příchod a odchod měli ručně zaznamenaný v papírové tabulce (tehdy ještě nebyly rozšířené sdílené kalendáře). V ideálním případě měl elektronický a ruční záznam sedět.

Podle serveru businessanimals.cz může bossing, což je šikana ze strany nadřízených, vést až k sebevraždě. Ovšem mnohem jednodušší je prostě odejít. Zjednodušeně řečeno, peníze za tu nepohodu nestojí, protože si zaměstnanec frustraci odnáší domů a vlastně v klidu není ani mimo pracovní prostředí. Jít do práce s nepříjemným pocitem „co mě tam zase čeká,“ je pokročilý symptom ukazující na to, že je potřeba zaměstnavatele co nejdříve vyměnit.

Hypotéka může člověka přitlačit ke zdi, peníze jsou potřeba a riziko ztráty zaměstnání může být z hlediska splácení fatální. Co se ale podívat na situaci obráceně. Nakonec vám dají výpověď a situace se vyřeší sama, přičemž obava ze ztráty pravidelného příjmu se stane realitou. Pokud se k odchodu rozhodnete vy, pořád držíte otěže osudu alespoň trochu ve svých rukou. A nebudeme si nic nalhávat, všichni jsme nahraditelní. A ti, kteří jsou terčem pracovní šikany, jsou nahraditelní nejvíc. Jinak by si je v práci hýčkali.