Článek
Začátek byl očekávaný, tašky, deštníky bylo nutno zdarma odložit v šatně, co jste měli po kapsách nebo za opaskem nikoho nezajímalo. Samozřejmě, pokud jste se nechovali natolik divně, že by si vás policejní nebo prezidentská ochranka všimla.
Prezident přišel do socialistického kulturáku v Ústí nad Labem, který byl, jak se posléze ukázalo, naplněný většinou jeho příznivci. Podle oznámení moderátora večera, šéfredaktora divize severočeských a východočeských Deníků Vladimíra Mayera, se v sále zatím sešlo nejvíce lidí na prezidentských „spanilých jízdách“.
Akce splnila přesně to, co slibovala. Po krátkém úvodu se lidé ptali a prezident odpovídal. Od toho, co se stalo, že spadl na motorce (nic, prostě spadl na motorce) až po to, zdali by byl ochoten ohnout Ústavu v případě, že by se k moci dostali populisté (nebyl, respektuje naši nejvyšší zákonnou normu). Bez ohledu na to, že jeho předchůdce hned v několika případech ukázal, že s Ústavou lze pracovat kreativně.
Jeden z dotazů se věnoval i dezinformační scéně, respektive, zdali česká vláda zvládá boj s dezinformacemi. Prezident, který odpovídal většinou v souvislostech, tentokrát, než odpověď rozvedl, řekl jasně, že nezvládá. Ostatně s hybridními akcemi má jako voják obrovskou zkušenost.
Situace se pomalu mění, ale dezinformační scéna v ČR je neuvěřitelně silná a bohužel velmi špatně postižitelná. „Mělo by se zabránit jasným lžím,“ řekl v této souvislosti prezident. Jenže stačí si vzpomenout na jasné, leč nepostižitelné lži, výmysly a často až zbytečně bulvární výkřiky členů ANO a SPD na půdě sněmovny.
Mnohokrát se opakovalo, že pokud se občanům něco nelíbí, mají jít za svými volenými zástupci. Jenže takhle v Česku zastupitelská demokracie nefunguje, protože pořád tady existuje systém papaláštví. Ostatně vše se odehrávalo v Ústí nad Labem, městě, kde vládne ANO, a s jistou potměšilostí se chce dodat, že to podle toho i vypadá. Posledním „majstrštykem“ bylo totální zkomplikování do té doby víceméně bezchybně fungujícího systému městské veřejné dopravy.
Víra v to, že lidé nakonec dohodou dosáhnou svého a prosadí nejlepší z možných řešení, působila v Ústí nad Labem, kde až smutně často platí opak, až bizarně.
Prezident si dával extrémní pozor, aby ani náznakem nejmenoval opozici v negativních souvislostech. Jediná chvíle, kdy mu to trochu uniklo, byla poznámka „v Ústí se toho nebojí“, když jeden z řečníků mluvil o „nacistech a populistech“ ve vysokých politických funkcích. Jeho odpovědi nikoho nenapadaly.
Ve srovnání s Milošem Zemanem, který si zakládá na tom, že pozuráží kde koho, si Petr Pavel dával pozor, aby se nikoho nedotkl. A pokud bychom chtěli ve srovnání pokračovat třeba s Andrejem Babišem, jehož projevy občas působí, jako by je stvořil náhodný generátor slov, tak všechny myšlenky měly pointu a ani jednou nezaznělo kňourání, jak jsou na něj všichni zlí.
Není divu, že když prezident odcházel, doprovázel ho nikoliv pískot, ale potlesk ve stoje.
