Článek
Když zemře populární herec, dozví se to všichni. Okamžitě se vyrojí články nejen o tom, kde hrál, jaké zastával názory a jakou úlohu hrál ve společnosti (mnozí umělci se politicky angažovali, ať už v radikálním nebo demokratickém spektru).
V těch méně seriózních médiích se rozebírá jeho či její rodinný život, rozvody, děti, problémy s alkoholem a hledá se cokoli, čím by se materiál dal vyšperkovat bez ohledu na to, že informace nemusí být žádným faktickým obohacením.
Zajímají vás ženy, které prošly Delonovou náručí? Teď po jeho smrti možná ano, protože podobnou, zcela zbytečnou informaci, bulvární Blesk nabídl. Ovšem než zemřel, pravděpodobně vás hledat informace o jeho milenkách nenapadlo.
Smrt celebrity je pro média požehnáním
Někdy dokonce i pro čtenáře, protože v případě politika si může připomenout některé důležité okolnosti, u kterých byl přítomen a na kterých se podílel. Namátkou: Gorbačov a Reagan (rozpad Sovětského svazu), Havel (divadlo a vznik demokratického Československa). Až zemře Václav Klaus, bezesporu se bude připomínat rozdělení Československa, opoziční smlouva, jeho inklinace k Rusku a krádež protokolárního pera.
Jakkoliv to zní nehezky, tak nekrology už jsou napsané, protože je potřeba být připraven, a jen před finálním vydáním (což se několikrát stalo i týdny, v případě skutečné celebrity někdy i roky předtím). V případě Karla Gotta média upozorňovala ještě několik let poté, co zemřel…
Alain Delon byl bezesporu ikonou francouzského filmu (tady se sluší připomenout, že v roce 1999 získal švýcarské státní občanství) a nejedné bezesné noci pro dívky či paní. Zkontrolovat zejména aktuální podrobnosti. Naposledy Delon hrál padouchy i klaďasy, ale i v případě ničemů mu člověk musel fandit. Ovšem ve skutečnosti to tak prvoplánové nebylo. Asi byste mu nefandili ve chvíli, kdy jste homosexuál nebo máte demokratické smýšlení.
V prvém případě se proti homosexuálům vymezoval, v druhém případě podpořil ostře pravicového Jeana-Marie Le Pena, který mimo jiné požadoval znovuzavedení trestu smrti.
Pro čtenáře naprosto není důležité, odkud se o smrti celebrity dozví. Pro média je naopak extrémně důležité, aby to bylo z toho „jejich“ konkrétního titulu. Je důležité být první. A to i v případě smrti. Dokonce v případě tragické události o to víc, protože se dá „vyždímat“ lépe.
Je to něco mezi parazitováním na smrti (nestačí jen oznámit smrt a připomenout život v jednom článku, je potřeba vyšťárat sebezapomenutější a sebebezvýznamnější detail), na kterém se dá postavit další článek, protože dokud se o tragédii mluví, je čtenost zajištěna. Je to něco mezi parazitem a paparazzim. Takový paparazit. A to je něco, co by si nepřála ani ta nejsebestřednější celebrita.
