Článek
Své o bambusových pastích vědí američtí vojáci ve Vietnamu. Jáma s proti sobě se točícími válci osazenými bambusovými bodci byla past, která nemusela zabít. Stačila ale mariňáka vyřadit z boje. Aby byla zaručena o něco větší efektivita, byly bodce pomazány výkaly. Běžely sice pověsti o tom, že jsou napuštěny jedem kober, ale kdo by se zdržoval chytáním hadů a odebíráním jedů, když k infikování rány stačily lidské fekálie.
Zákeřná byla jáma s ostrými kolíky na dně, která byla zakrytá protáčející se deskou. Šlápnout na ni znamenalo nejen skončit na kůlech, ale i riziko, že se protočí a díru znova zakryje.
Nášlapná jáma. Jen místo ocele si představte zašpičatělé bambusové hroty.
Poněkud sofistikovanější byla nášlapná střela. Do kousku dutého bambusu se dal „připínáček“ tak, aby se špičkou dotýkal zápalky náboje. Bambusové stéblo s nábojem se ukryl těsně pod povrch půdy a vše se přikrylo nášlapnou destičkou. Když na ni nepřítel šlápl, natlačil náboj dolů na špendlík, a ten odpálil střelu přímo do došlapávající nohy. Kulka samozřejmě cestou vzhůru mohla poničit celou řadu důležitých orgánů.
Dalším oblíbeným vietnamským trikem byla koule se zašpičatělými bambusovými kolíky umístěná na provaze tak, aby se při uvolnění zhoupla, podobně jako kyvadlo hodin, v přesně vymezené trajektorii. Pojistka, která kouli uvolnila, byla v podobě provázku nataženého přes stezku. A stezka byla právě v místě, kde koule s bodci prosvištěla.
Byl by hřích nevyužít pružnosti mladých bambusů. Stačilo je ohnout „do luku“ tak, aby při uvolnění pojistky, opět v podobě uchyceného provázku, „prošvihl“ stezku. Připevnění zašpičatělých kolíků bylo samozřejmostí.
Jedním z druhů bambusu, který se běžně používal k výrobě zbraní mnohem dříve, než Američané a Sověti začali válčit o budoucnost Vietnamu, je Bambusa oldhamii. Má silné, pevné stěny, takže je ideální volbou pro výrobu bambusových kopí, holí a dalších zbraní. Má také i mírové využití, používá se například pro stavbu, ale to je jiný příběh. V jihovýchodní Asii běžný „král bambusů“.
Bambusový les. Stačí si vybrat.
Phyllostachys edulis dorůstá až 28 metrů a jeho štípané části se používaly jak na luky, tak na šípy. Velmi častým „válečným bambusem“ je příbuzný Phyllostachys bambusoides. Pro jeho pevnost, odolnost a pružnost je oblíbený k výrobě tréningových mečů shinai při japonských soubojích zvaných kendó (cesta meče). Ovšem stejné vlastnosti dokázali Japonci využít při výrobě luků. Ty stály na začátků éry samurajů.
