Smrtící voda. Nemusíte se utopit, stačí to přehnat s pitným režimem

„Pozdě odpoledne 1. června 1981 byla do nemocnice v jihoafrickém Durbanu přijata v kómatu 46letá žena vážící 49 kg. Před svítáním toho dne odstartovala v témže městě na 90kilometrový maratonský pěší závod Comrades.

Dvacet kilometrů před cílem v Pietermaritzburgu však nepoznala svého manžela, který jí přišel na pomoc. Přesvědčil ji, aby přestala běžet, a odvezl ji do zdravotnického zařízení v cíli závodu. Tam jí byly nitrožilně podány dva litry tekutin.“ Těmito slovy popisuje T. D. Noakes a D. B. Speedy ve své studii v British Journal of Sport Medicine kolaps ultramaratonky.

Očekávalo se, že jako v obdobných případech, tak i tentokrát šlo o dehydrataci způsobenou nadměrným pocením vlivem extrémní zátěže v horkém klimatu. Jenže nitrožilní zavodnění stav ještě zhoršilo. Došlo totiž k přesnému opaku. Krevní testy zjistily, že koncentrace sodíku v séru postižené sportovkyně byla snížena na 115 mmol/l. Léčba byla jednoduchá, fyziologický roztok vrátil během několika dnů krevní obraz do pořádku.

Pro lepší pochopení textu věnujme dvě věty slovu hyponatremie: předpona hypo znamená nízký, snížený, natrium je chemické označení sodíku. Hyponatremie je tedy nízký obsah sodíku.

„Hyponatremie je definována jako pokles sodíku v séru (S-Na+) pod 135 mmol/l. Tento stav je častý (až 20 % emergentních příjmů), je spojený s vysokou morbiditou a potenciálně ohrožuje život,“ píše MUDr. Věra Čertíková.

Vrátíme-li se zpět k ultramaratonce z Durbanu, ježměla koncentraci sodíku v krevním séru pouhých 115 mmol/l, což už je těžká hyponatremie. Jde jen o jeden z celé řady příkladů, kdy lidé, někdy i pod vlivem lékařských rad, do sebe lili litry vody denně v domnění, že je to zdravé, aniž tušili, že si škodí. Navíc k tomu přispíval logický předpoklad, že se při velkém sportovním výkonu hodně potí.

Bylo by nefér svádět hyponatremii jen na přílišný příjem vody, její příčiny jsou daleko rozsáhlejší. Způsobit jí může celá řada léků včetně v současnosti nadužívaných antidepresiv.

„V roce 1991 v zřejmé souvislosti s válkou v Perském zálivu vydala americká armáda autoritativní příručku pro vojenské lékaře, která doporučovala vojákům při vysoké pracovní zátěži a teplotách již od 28 °C vypít 1,9 l tekutin každou hodinu.

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Výskyt případů hyponatremie u amerického vojenského personálu rychle rostl, takže do roku 1996 bylo zaznamenáno 125 případů hyponatremie vyžadujících hospitalizaci a nejméně šest úmrtí. Americká armáda na to zareagovala až v roce 1998 vydáním nových, mírnějších doporučení,“ připomněl v časopise Vesmír Igor Linhart z military prostředí.

Poučka o tom, že pokud pijete, až když máte žízeň, tak pijete pozdě, je dost možná zavádějící. Na hydrataci organismu se totiž podílí i jídlo, od polévek po ovoce. „Například talíř se 150 gramy těstovin vařených ve vodě obsahuje kolem 300 mililitrů (vody),“ píše se ve článku ČTK. A přepíjet se vodou i když nemáte žízeň jen proto, že prý je to zdravé, může být nebezpečné.

Clinical Journal of the American Society of Nefrology upozorňuje, že hyponatremii mohou způsobit i „víkendové drogy“, kde vlivem jejich užití hrozí v souvislostí s hyponatremií i smrt. Voda je sice základní komponentou života i složkou lidského těla, ale všeho moc škodí.