Článek
Kniha Krajiny typu dandžija a jiné eseje o vědě obsahuje 68 zamyšlení nad pestrou paletou témat, přičemž vetší část z nich se týká geologických a paleontologických oborů. „Popularizace je zvláštní, samostatný obor, před jehož zákony musejí ustoupit i zákony vědecké výpovědi,“ píše Ilja Hurník ve skvělém článku Vidět myš a přehlédnout velrybu v časopise Vesmír. V něm vysvětluje, jak těžká a zároveň nevděčná popularizační práce je.
Kniha esejů
Vědecký popularizátor, mezi které se Radek Mikuláš rozhodně dá zahrnout, musí být odborník na jedné straně, aby správně vysvětlil téma, ale zároveň musí psát jako laik, aby věděl, co ještě jeho čtenářská skupina dokáže pochopit. Autor díky tomu, že je erudovaným paleogeologem, je i pedagog, což mu situaci značně usnadňuje a na textu je to znát.
„Esej se uplatňuje především tam, kde autor chce svým osobitým pojetím ukázat problém v novém světle anebo chce naznačit nové problémy, aniž je chce nebo může vědecky řešit nebo dokázat,“ odpovídají knihovnice na otázku, co je to vlastně esej je. Nečekejte hlubokomyslná pojednání, protože najdete mírně nadčasové postřehy se zajímavou pointou.
Nemusíš souhlasit, ale můžeš se zamyslet
Mikuláš nastiňuje své úhly pohledu, s nimiž nemusíme souhlasit, ale můžeme se nad nimi zamyslet. Podle něj dinosauři s čínským pojmenováním huaxiosaurus či heilongijandosausus mohou být „geopolitické vítězství Číny“. Jenže faktem je, že Čína má obrovské naleziště dinosauřích kostí a vědce, kteří mají právo své nálezy pojmenovat, jak uznají za vhodné – samozřejmě za podmínky dodržení mezinárodně platných pravidel.
Takový křivatec český (Gagea bohemica) či masožravá tučnice Pinguicula bohemica nese „Česko“ ve svém jméně. Když Roman Businský nalezl v severních Čechách novou orchidej, taky ji pojmenoval Dactylorhiza bohemica. Asi málokdo by to označil za „geopolitické vítězství“ Čech.
Na druhou stranu je fakt, že Čína udělá cokoli, aby si uzurpovala další kousek světa. A to jak stavbou umělých ostrovů v mezinárodních vodách, tak masivních podvodů na vědeckém poli.
V příspěvku Vlasy bohyně Pelé píše: „pouhé čtyři trvale živé sopky jsou na Islandu, v Džibutsku, na Havaji a v Antarktidě. Lidé žijící pod Etnou by s tím bezesporu nesouhlasili (viz úvodní foto). Americká národní geologická služba (USGS) udává 1350 potencionálně nebezpečných sopek, přičemž 500 z nich vybuchlo v historické době a 170 jsou potencionálně aktivní vulkány jen v USA a jejich teritoriích.
Autor několikrát v textu narazil na potřebnost (a podle něj podceňování a zmenšující se podíl) vědecké práce v terénu a přiznává, že i do vědeckých prací vtrhla umělá inteligence. „Asi je to správná cesta v době, kdy vzniká, někdy i z nerozumných důvodů tak velké množství vědeckých publikací, že všechny nemůže znát ani úzce specializovaný sborník.“
Je příjemné, že autor „drží prst na tepu doby“, a zmiňuje i veskrze aktuální témata. Nejen ta, jež hýbou světem, jako je klimatická změna, ale i ta ryze česká, jako byl požár v Českém Švýcarsku.
Popularizace není jen potřebná, je nutná!
„Podle databáze Česká národní bibliografie (ČNB) lze odhadnout, že v České republice bylo celkově vydáno 14 200 titulů s vročením 2021,“ informuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Je to na první pohled famózní číslo, ze kterého by na první pohled šlo usoudit, že jsme národ vzdělaný a vzdělávající se. Jenže trh s odbornou, a do té si dovolím zařadit i literaturu populárně naučnou, má problém.
„Ekonomika produkce odborné literatury a učebnic, vydávaných často ve velmi nízkých nákladech, pociťuje rostoucí ceny polygrafické výroby a dalších vstupů silněji než jiné žánry… Řešení v podobě výrazného navýšení prodejní ceny cílové skupiny, zejména studenti, nedokážou akceptovat. Stává se proto stále častěji, že se nakladatel rozhodne učebnici či odbornou knihu vůbec nevydávat. To je z dlouhodobého pohledu velmi špatné pro rozvoj vzdělanosti a odborné úrovně specialistů mnoha oborů. A je na místě se obávat, že trend úbytku kvalitní odborné literatury může sílit,“ píše se ve Zprávě o českém knižním trhu 2021 / 2022.
Lehké těžké čtení
Čtení na „těžká“ témata, jako jsou pro někoho neznámí stromatoliti nebo helium coby skleníkový plyn, podává Mikuláš lehce, zábavně a čtenář se rozhodně nenudí. Osobně považuji knížku o pouhých 213 stranách za velmi užitečnou. V době, kdy základním informačním zdrojem středoškolských studentů (čest výjimkám a gymnáziím) je z velké části Instagram a TikTok (Facebook je pro staré), tak každý čtenář je výhrou pro nás pro všechny.
Kdokoli, kdo je ochotný se dozvídat nové věci či vzít v potaz nový úhel, je člověkem, který může posunou svět dál. Proto je tento typ knih tak potřebný. A nás, drobně poučené laiky z oboru i zvědavce ochotné přemýšlet díky podobným knihám uklidňuje vědomí, že neumřeme blbí.
Mikuláš R.: Krajiny typu dandžija, 2024, nakladatelství Dokořán, Praha, ISBN978-80-7675-163-7
