Unikátní zbrojení parních lokomotiv na Střekově. Víte, oč jde?

Než dojde k mýlce a do článku se začtou milovníci military historie, tak připomeňme, že slovem „zbrojení“ fandové železniční tematiky označují proces plnění vody do parních lokomotiv. Vodu do parního kotle je potřeba nějak dostat. Jenže jak, když zdroj vody je hluboko pod kolejištěm? Unikátní parní stroj střekovské vodárny sloužil, jak název naznačuje, k čerpání vody. Jenže zdroj vody ležel až pod úrovní nedalekého Labe v 28 metrů hluboké studni.

Parní vodárna stojící zhruba 150 metrů od nádraží Ústí nad Labem Střekov je od roku 2011 vyhlášena kulturní památkou. Občas bývá přístupná veřejnosti a její parní stroj je stále provozuschopný. Kotel vídeňské firmy Josef Pauke a syn má na výšku 2,8 a když se rozhučely plameny ohřívající vodu v trubkách – žárnicích, musel to být fakt hukot.

Studniční voda se čerpala do vysoko položených zásobníku s obsahem 100 m³. Do kotlů lokomotiv se už lila samospádem.„Kotelní přetlak byl 8 atmosfér, hodinový výkon 120 kilo páry,“ píše Stanislava Brádlová na webu Českého rozhlasu.

Střekovská parní vodárna si odsloužila 101 let, v provozu byla od roku 1874 do roku 1975. Za její stavbou stojí významný architekt Karl Schlimp a dnes jde ve své třídě o unikátní zachovalou parní vodárnu v Čechách. Unikátní proto, že zůstala ve své třídě jediná a veřejnosti ji zpřístupnila Zubrnická museální železnice.

„Lokomotiva, kterou vidíte, vyniká nejen pozoruhodným výkonem…“ říká hlas v propagandistickém filmu z roku 1955 o stavbě parní lokomotivy 556.0 Štokr. Parní lokomotivy byly skutečně úžasné stroje, byť parní stroj má v ideálním případě účinnost až 30 % (ano, jen 30 %). Přesto dokázal na svou dobu vykonat obrovské množství práce. Sluší se dodat, že pokud k parnímu stroji připojíme kotel, klesá účinnost na 5 -10 %. Přesto parní lokomotivy ohromily svět. Ale aby mohly fungovat, bylo nutno je napojit, takže železniční vodárny se budovaly zhruba co 40 km (některé zdroje udávají 20 km, a v komplikovaných výškových poměrech i méně). Dnes už se dají poznat jen podle dosud nezlikvidovaných vodních „pump“.