Článek
Situace, která není hypotetická, ale skutečně se stala. Když někdo napadne zemi, která je součástí Severoatlantické aliance (NATO), ostatní ji podpoří. Amerika byla napadena 11. září 2001 bezprecedentním útokem, jemuž padli za oběť tisíce Američanů. Logicky něco takového nemohla nechat bez odezvy. Do následné války bez nějakých velkých řečí a diplomatického kličkování nastoupily po boku USA další země.
Můžeme si o výsledku války a následném zabití strůjce atentátů Usámy bin Ládina myslet (operace Neptunovo kopí), co chceme. Například, že se jednalo o útok na občana třetí země (Sauda) v Pákistánu, který o tom nebyl informován. Základní fakt, že celá mezinárodní koalice pomohla Americe s teroristy bojovat, ukazuje na to, že se dalo vzájemným slibům věřit.
Když bude kdokoli z nás napaden, vzájemně si pomůžeme. To je kolektivní obrana. Ovšem Donald Trump tuhle zásadní tezi začal zpochybňovat. Není jediný, v jeho stínu jsou i další státníci, které jsme si zvykli vnímat jako diktátorské, nacionalistické a obecně proruské. Najdou se na Slovensku i v Maďarsku. Sice mluví o tom, že by bylo dobré se vyvázat z euroatlantických struktur (NATO, EU), ale už neříkají, co všechno by to přineslo. Ostatně nad brexitem lamentují i jeho někdejší britští zastánci.
Putin i Trump v pasti
Trump, podobně jako Putin, sám sebe zahnal do pasti. Všichni si pamatují, „speciální vojenská operace“ měla skončit do tří dnů, a nikoliv se táhnout tři roky. Mír měl být nastolen do 24 hodin poté, co se Trump stane prezidentem. Zatímco Putinovi plán nevyšel a brzy ho to bude stát milion mrtvých a zraněných, tak Trumpovi nesplnění halasných slibů značně poškodilo ego u něj samého a image u jeho voličů. Navíc uvalením cel na kanadské, evropské, čínské a mexické výrobky „zařídí“ zdražení zboží, což je taky velmi nepopulární krok.
Ryze teoreticky měl v ruce kartu „ukrajinského nerostného bohatství“, kterou by jeho PR oddělení bezesporu prodalo jako drtivé vítězství. „Zařídil jsem mír, což můj předchůdce nedokázal (Trump na Bidena eviditelně žárlí) a navíc jsem získal pro naše hospodářství cenné nerostné suroviny.“ Jenže ani tento krok nevyšel. Zelenský se prostě neprodal. Nepodlehl nátlaku, který byl zcela evidentní a který zaznamenal i Trumpův elektorát. Americký prezident chtěl před kamerami vypadat jako tvrďák, ale bohužel mu to nevyšlo. Nic nedojednal a teď mu nezbývá nic jiného, než se mstít. Zastavení veškeré vojenské pomoci Ukrajině totiž nic jiného není. V každém případě Trump ukázal, že aktuálně není Amerika parťákem, na kterého je možné se spolehnout. A protože válka je doslova za dveřmi, musí se Evropa semknout. Naštěstí už se na tom pracuje. Pozdě, ale přece.
Malý český krůček
Mimochodem o tom, že kdyby byl partner, v tomto případě nám blízké Polsko, byl napadený, tak Česko ho „nechá ve štychu“, se veřejně zmínil i Andrej Babiš. Takže je potřeba být ve střehu i na domácí půdě. Naštěstí Babiš je soudnější byznysmen než americký prezident, tak ten snad, kdyby začal vládnout, tak cla zvedat nebude. Vlastně legislativně ani nemůže.
