Zapršelo a rostou. V lese vyrazila záplava lišek, klouzků a hřibů

Většina českých houbařů má jasné pravidlo. Houby, které mají rourky jsou jedlé, byť i tady existují výjimky. Hřib žlučník lidově zvaný hořčák sice rourky má, ale jako bonus k tomu extrémně nechutnou hořkou chuť. I jedna malá plodnice dokáže spolehlivě zlikvidovat celé jídlo. Druhá, většinově opomíjená skupina hub má zespodu místo rourek lišty.

„Rostou?“ zeptal jsem se houbařské rodiny, která měla v nedělním dopoledni dno košíku decentně pokryté houbami. „Ve stopovém množství,“ odpověděla hlava rodiny poněkud zklamaně. O hodinu později jsme si zoufali, že nemáme kam houby dávat. V mechu pod nohama ostře žlutě vystupovaly lišky (Cantharellus), zatímco hřiby hnědé, věrné svému jménu, se skvěle maskovaly pod spadlým listím a jehličnatým opadem. Stačilo zajít dál, než jen do nejbližšího okraje lesa za obcí. Borové monokultury kolem Ralska zvlhčené deštěm nezklamaly. Návrat hub po období sucha hlásí houbaři i ze Šumavy.

Suchouš, sucháč, podborovák, podhříbek, modrák… Vypadá to, jako kdyby každá oblast Česka měla pro tuhle houbovou klasiku své jméno. Synonyma má dokonce i v odborném názvosloví. Faktem ale je, že aktuálně znova vyrazily a jeho za vlhka slizký klobouk se znova leskne v ranní rose.

Pomačkaná či otlačená spodní strana klobouku je modrá, což je jeden z jeho identifikačních znaků. Jeho oblíbenost pramení ze všestranného využití, dá se totiž sušit, zavařovat do kyselého i sladkokyselého nálevu, zpracovat začerstva do smaženice, polévky nebo jako podklad pod masitou pečeni.

„Ty s chladičem nesbírám“, shrnul jednoduše oslovený houbař Martin jednoduché pravidlo. Jenže právě teď se objevilo velké množství lišek a ryzců, které mají právě onen „chladič“. Lišky jsou přitom skvělé kulinářské houby, omáčka z čerstvých lišek patří mezi skvosty lokálních kuchyní. „Není mnoho lepších a pro mě skvělejších surovin než jsou čerstvé lišky,“ vyznává se šéfkuchař Roman Paulus.

Není divu, že se jedná o vyhledávanou tržní houbu. Navíc není těžké je v lese najít právě pro jejich výrazně žlutou až mírně oranžovou barvu. A navíc rostou ve skupinách. Lišky obecné se sbíhají často až do poloviny třeně. Podobně chutná je i liška nálevkovitá.

Další aktuálně rostoucí houbou jsou klouzci. Nejde jen o elegantního klouzka sličného, ale i jeho blízce příbuzné druhy, jako je klouzek obecný, pod borovicemi rostoucí klouzek zrnitý. Borovice jsou pro něj důležité, neboť je mykorrhiticky navázaný na borovicové kořeny. Proto jsou jeho bohatá naleziště právě v okolí Ralska, Doks a Máchova jezera, kde se na pískovém substrátu borovicím daří a kde byly ve velkém uměle vysazovány. Ve hře je aktuálně i klouzek strakoš se žlutavě zbarvenou nohou a místně „strakatým“ kloboukem.

Téměř až „jedovatě“ zbarvená lakovka ametystová je skvělou a nezaměnitelnou houbu. Ti, kdo ji znají neváhají, ti ostatní je pro její malý vzrůst (max. 6 – 7 cm) a barvu raději nechají bez povšimnutí. Jde o klasickou podzimní houbu, kterou lze najít ještě v listopadu zejména v lesích, kde jsou zastoupeny listnáče.

Ralsko a Doksy s březovými monokulturami mají smůlu, Šumava či vedlejší Novohradské hory naopak místy „zfialověly“. Ideální je pro okamžité využití. Pro některé může být třeň (nožička) příliš houževnatá, doporučuje se sbírat jen klobouky, ale stačí chvíli podusit a je po problému.