Článek
Je krásný ten život, dokud nám vztah klape podle našich představ. Dokud vnímáme tu blízkost a čistotu toho druhého. A je moc příjemné, je-li náš život vyplněný láskou, kterou se necháváme vést. To jsme ve vlastním ráji, který je pro nás domovem.
Ale co když se v tom ráji začne přece jen smrákat? Co když se z ničeho nic začínají objevovat nepříjemné bouře? Anebo naopak přicházejí hluché dny a hluché týdny? Mnohdy si ani neuvědomuje, že jsou to naprosto přirozené stavy a životní potřeby, které se hlásí o slovo v místě a čase. Které nám dávají vědět, že tu jsou a vyžadují si pozornost. Ty první zvládáme v lásce s láskou plni pochopení. A tak necháváme něžně bublat emoce, které nemají za cíl zasáhnout toho druhého. Ty stavy bouře a ticha patří do vztahu. Mají za cíl nás posílit. Mají za cíl prožitku vzájemného uvědomění aktuálních potřeb v místě a čase. Ano. Ty stavy jsou zdravé, pokud vzápětí s nimi přichází krásné sbližování. Sbližování, které nás ujistí, že se milujeme opravdovou láskou. Ty stavy nás ujistí, že jsme žádaní a chtění v natural podobě, která je nám vlastní. Že jsme milovaní a milující. Ale co když těch emočních stavů je příliš? Co když přicházejí stále častěji? Co když mají větší a větší intenzitu? Co když už jsou hlasitější nebo naopak tišší? Co když už to sbližování se upozaďuje a má menší a menší váhu? Anebo naopak, co když tu vůbec nejsou? Co pak?
Pak pomalu odchází krásné a hluboké milování, které je základem našeho vztahu. Pak cítíme frustraci. Cítíme se najednou neatraktivní pro své druhé já a nastupuje žárlivost. Vnímáme absenci sexu a začínáme po něm toužit. Naše smysly zaplavuje temnota a jedinou vidinou je potřeba zjistit, zda jsme vlastně ještě atraktivní. Zda dokážeme zaujmout druhé pohlaví. V hlavě máme jen tuto potřebu, která zatemnila náš mozek a my jdeme pudově za svým cílem, který nám nedá spát. Máme jasno v tom, co chceme, a vysíláme do éteru energii s mocnou ďábelskou silou. A přitom by stačilo tak málo. Stačilo by otevřít oči a nastražit uši při komunikaci se svým druhým já o těchto potřebách. Jsme ale asi příliš hrdi na to, abychom komunikovali s tím, kdo nám vlastně ublížil. S tím, kdo nás ponižoval při těch bouřích. S tím, kdo nás podezřívá z něčeho, co nikdy nebylo. Jsme prostě dotčeni, z toho chování, které se vůči nám děje a žádá si vyvinění. Máme svoji hrdost a své hodnoty, a ty hodláme prověřit v záři reflektorů, jen abychom si dokázali, jakýže jsme formát.
Anebo naopak máme svoji hrdost a své hodnoty a ty jako své klenoty uzavíráme do sebe a necháme ukryty světu a věříme, že naše druhá polovička jednou pochopí podstatu pravé lásky. Přichází touha po přijetí nás samých v natural podobě.
Jsou různé pohledy. Jsou různá chování. Jsme tolik individuální a máme tolik možností. Je to o nás v nás.
Pak nám přicházejí do života v lásce s láskou náhody, které nám poskytnou to, co potřebujeme. Je až neuvěřitelné, jak je to snadné. Je až neuvěřitelné, jak nám ty náhody jdou naproti. Jsou tu před námi. Jsou tu s námi. Uvědomujeme si je. A co víc, jsou nám příjemné. Dostáváme se do takových situací, v nichž se naše touhy mohou naplňovat. Najednou se necítíme sami. Jako by nám někdo porozuměl. Vybízí nás k činu. Tam někde vzadu nás tíží něco jako partner, něco jako své druhé já. Zaháníme tyto alarmující signály a odevzdáváme se pokušení, které je pro nás v tu chvíli to nejdůležitější na světě. Nalháváme si, že jsme volní. Nejsme. A my to víme, ale touha po přijetí nás samých v natural podobě nebo po sexu a uznání vlastní atraktivity je silnější, než my samotní.
Touha po sexu, vášni a uznání naší atraktivity nás dohání. Přichází očarování. Přichází zatmění. Podlehneme. Chceme podlehnout. Ano. Chybějící milování, proměňujeme za žhavý pudový sex. Nejsou v tom city. Je tam naše ego, které se umocňuje. Je tam naše potřeba, kterou proměňujeme v naše krátkodobé a povrchní uspokojení. Ale… Ale dokázali jsme si vlastní atraktivitu, vlastní charizma. Jsme spokojeni sami se sebou a výkonem, který jsme odvedli. Vůbec nám nedochází, že nemáme být na co hrdí.
Touha po přijetí nás samých v natural podobě nevede k sexu ale k prožitku z milování. Je silnější a hlubší. Není povrchní ani pudová. A o to víc alarmující.
I takové situace nám život přináší. A je jen na nás, kdy, jak a s kým je pojmenujeme. Kdy, jak a s kým si je přiznáme. Kdy, jak a s kým o nich komunikujeme. Život nám dává nekonečné možnosti a nabízí bezpočet příležitostí. Říká jim náhody a zkouší nás v každém směru a v každém ohledu. A i když by se mohlo zdát, že žárlivost a nevěra je jen symbol zla, je dobré si uvědomit, že v konečném důsledku může dovést oba partnery do kvalitnějších vztahů, pokud se z těchto zkušeností poučí. Anebo mohou ti dva začít znovu a lépe.
I to je život. I to jsou cesty objevování. Ale je dobré si uvědomit jejich i vlastní hodnotu na stupnici krystalické čistoty lásky.
Krásný den, vaše iv
