Článek
Ke sportovnímu sázení mě, i když ne úplně záměrně, přivedl můj táta. Rodiče se rozvedli, když jsem byla na základce, a tak mě taťka občas vyzvedl ve škole, abychom spolu strávili nějaký čas. V prváku na střední jsem ho poprvé doprovodila do sázkové kanceláře, kam chodil docela pravidelně. Nemyslím si, že by byl gambler, protože měl pod kontrolou své finance a nikdy neprohrál tisíce, natož celou výplatu. Nebo možná jen o tom nevím.
Pochopit princip kurzů mi zabralo jen chvilku. Když je na Bayern kurz 1,02 a na Slovan Bratislava 60, je zřejmé, kdo je favorit. Výhra Bayernu? Tutovka. Alespoň podle kurzů. Problém je, že když na Bayern vsadíte stovku, vyhrajete dvě koruny. A to přece nikoho neosloví. Kdo by riskoval peníze pro tak nízký výnos?
Byla jsem naivní šestnáctiletá holka, která si myslela, že objevila tajemství světa. Vždyť je to přece tak snadné. Stačí vybrat ty nejmenší kurzy, které se pak vzájemně vynásobí, a výsledný kurz bude mnohem zajímavější. Proč to ještě nikoho nenapadlo?
„Tati, můžu to taky zkusit?“
Smál se tomu. Nevěděl, že jsem právě nasedla do vlaku, který nikdy nezastaví. Nevěděl, že mě vlastně do toho vlaku posadil on sám, aniž by se mi pokusil vysvětlit, že to je špatné a nebezpečné. Byli jsme v sázkové kanceláři tak často, že jsem to začala vnímat jako úplně normální věc. „Plachet“, které za mě taťka vsadil, bylo opravdu mnoho. Velmi mnoho. Co to jsou plachty? To jsou tikety, na které vsadíte desítky tutovek, které v součtu vytvářejí velmi lákavý výsledný kurz. Teď už vím, že šance na výhru je minimální – a když se to podaří, tak jednou za život.
Začátky byly pro mě zábavou. Sledovala jsem každý zápas, odškrtávala si postupně zelené fajfky a rozšiřovala své znalosti o sportu. Na rozdíl od mých spolužaček jsem měla skvělý přehled nejen o různých městech po celém světě, ale i o týmech. Která holka ve 16 letech zná týmy celé egyptské ligy?
Tikety ale nikdy nevycházely celé a já jsem nechápala proč. Jak je možné, že outsider s kurzem 30 vyhraje zápas? Byla jsem frustrovaná, ale stále jsem věřila, že jednou to musím zlomit. Každý tiket jsem po první prohře zahodila, a tak jsem vůbec nevnímala, že červených křížků je tam mnohem více. Možná, kdybych viděla výsledky online ve svém účtu, uvědomila bych si, že výhra outsidera není až tak výjimečná.
Největší problém celé situace, který si dnes uvědomuji, byl nedostatek informací. Bylo to skoro před 20 lety, kdy jsem si díky tátovi poprvé vsadila. V té době nebylo tak snadné hledat rady a zkušenosti na internetu a nic jsem se nedozvěděla ani z časopisů jako tehdy populární Bravíčko. Informovanost byla na bodu mrazu a já si dlouho neuvědomovala, že svět gamblerství není tak růžový, jak se na první pohled zdá. Sázkové kanceláře vždycky vyhrají. Dříve nebo později, ale vždycky. A ze mě se opravdu nestane milionář. Ba naopak.
Postupem času jsem v tom celém neviděla už jen zábavu, ale hlavně budoucí zisk. Přestože jsem nepocházela z úplně chudé rodiny, doma to nikdy nebylo moc jednoduché a já jsem se chtěla co nejdříve osamostatnit. Chtěla jsem být soběstačná.
A pak přišel den mých 18. narozenin….
